Zdeňka Pospíšilová

MODRÁ BOUŘKA

když
batole přebírá pošmouranou pusou
jednotlivé části svého světa
jaro je na chvíli
o něco barevnější

víš
ale prostě se snažíš
- ještě tolik doufá
předepisuje očima tvé hrdinské skutky

zkus jedenkrát
nevzkřísit zvadlou chudobku

tak moc
nebolí
už nic jiného

NOČNÍ BDĚNÍ

nevěřím myšlenkám
jež se rodí v noci;
přesto se zpravidla budím
před tou velkou chvílí

nečekám
zajídám je jogurtem nebo meruňkami
ale místa
kam by se mohly vloudit
už nejsou prázdná:

na pravé straně postele muž
ve středu ona jako malá ručička na hodinách
a uvnitř
to nejběžnější ztělesnění štěstí

ORANŽOVÁ

obzor ovázala
oranžová stuha

profil únavy je zalomený v loktech
-- večer matce
podpírá myšlenky

PEVNINA

některé skutečnosti dobou nestárnou
jen lokály mění jména
lokálkám škrtají
zastávky v jízdních řádech

své vzdušné citadely
stavíme stále stejně:
bereme do dlaní nejprve cukr
pak vodu
a nakonec hlínu
- je to tak zažitý postup
jako když děvčátka v družině
skáčou gumu

bez zástěrek
se totiž neobejdeme

OPRAVDOVÁ

večeru do čela
zabloudil pramínek tmy
a pak ji chvíle jako malé prsty
rozcuchaly docela

- - tehdy
je víno nejčistší
když v šeru vlastně nevidíš

NÁVRAT

za posledním převisem krajiny
a zákrutou silnice:
rodná vesnice

vyhlížíš věžičku kostela
jako zdvižený ukazováček
zatímco uvíznout lze i na lžičce
s hnědým proužkem od kávy
ve třech čtvrtinách rukojeti

a misky dlaní
budou najednou malé

jistota
v nich bude tát

OBÝVACÍ NEPOKOJ

nechtěné zvuky v noci
jsou hlučnější než jindy

po víku našeho bytu
křižují přesuny lidí a věcí
náš strop leží zády k jejich podlaze

okamžiky se zakusují
zdem do paměti

KDE DÉŠŤ

kde je ten déšť
kde plechová melodie za oknem
a plískání vláhy
v zoraném lánu

jen vítr lípám
v hlavách švitoří

městu
osychají šosy

OBRATNÍK PŠTROSA

obratník pštrosa je čára
která ti prochází hlavou
linie šlápot
vtisknutých do sněhu

prohlubně se plní slovy

vyslovit je nechceš
zapomenout nemůžeš

obratník pštrosa
jsou naše pochyby
úhybné pohyby
naší jistoty

KE KOMU

ke komu paže s prosbou
v konečcích prstů přitisknutých dlaní
jako některé větve ve větru

v trávě osiřelá jablka
a podzimní vlhkost v kupkách listí

mlha olizuje těla paneláků
v oraniskách plive
/obzvlášť po ránu/

tak řekni
ke komu se přimkneš city

když listopad

TAKOVÁ SLOVA

taková slova
plná vaty
a zmáčeného listí
- vkročíš-li do něj
ani nezašustí

taková slova - zmoklé vrány
ráno
ze tmy pusy
nevypustím

slova
která se teprve nadechují
věty co rozpínají letky

naše city
jsou rozespalé rovnoběžky

takovou něhu jen tak nevyslovím
lásku nevysvětlím líp
než voňavým štrůdlem
se skořicí