Adam El Chaar

PŘED KŮŽÍ ZA ALPAMI

Loni vyšel Davidu Zábranskému nový román Logoz. Zájem recenzentů vzbudil, ale nesetkal se s tak hromadným nájezdem kritické obce jako jeho předchozí kniha Za Alpami z roku 2017. Ta svým tématem dobře zapadla do tehdejší celospolečenské debaty a zapůsobila v ní jako šumivá tableta. Recenzenti v nebývalé shodě přikládali Zábranskému fašistický světonázor. Možná ale spíš hledali a našli protipól pro ten svůj, značně tekutý, jak tomu u recenzentů bývá.

Román představuje fašistické tendence v lidském myšlení, které prostě existují, ať je to v módě nebo ne. Jen podle toho, jestli je to v módě nebo ne, vyvolávají pobavený úsměv nebo pobouřený odpor. Autor je ovlivněný francouzským spisovatelem Michelem Houellebecqem, který se stal mluvčím evropského konzervativismu ve svém románu Podvolení z roku 2015. Ten vyvolal velké kontroverze, ale označit ho za fašistickýmohl jen ten, kdo z něj četl jen anotaci.Čeští recenzenti Zábranského přirovnávají ke Kunderovi, čemuž se Zábranský nebrání, sám se ale hlásí spíš k Houellebecqovi. Zda se Houellebecq hlásí ke Kunderovi autor článku neví.

Román se pozastavuje nad určitými archetypy v lidském myšlení. Vytahovat je na světlo se může zdát fašistické, na druhou stranu ignorovány by mohly zlatentnět, vytěsněny vybobtnat a zamotat národu hlavu až k ozbrojenému odporu vůči momentální oficiální vládní politice. Tak zní hlavní argument konzervativního křídla proti tak zvané politické korektnosti. Zábranskýse k tomuto křídlu hlásí, což někteří recenzenti považují za trolling, protože navenek se jeví jako dítě liberalismu.

Psychologií jako vědou Zábranský opovrhuje, je podle něj příliš závislá na jazyku. Sám je ve svém spisovatelském úsilí hnaný hlavně prostou touhou něco napsat, spíše než se prokopat do lidské a národní psýchy. Pokouší se o to ale bez zábran. Je to vážná sonda nebo sága s mírou nadsázky? V prvé řadě nabízí schémata, ne instantní, automaticky pochopitelné sdělení. Přes jeho direktivní styl čtenáři zůstává svoboda interpretace. Nikdo není absolutním pánem svého hlasu, ten se rozeznívá až mysli druhého. Záleží i na tom, jak je čtenář ochoten se při sestupu do člověkovy (své) duše umazat. Román je jako obraz, kde se můžete zaměřit na jeden detail nebo na jiný. Nebo ho pořádně prostudovat a odnést si celkový dojem. Kundera tonazývá uměním románu.

Hrdina Matthias je posedlý mladistvou, pevnou kůží bez zbytečných převisů. Snad proto, že svět kolem pro něj oplývá zbytečností. Při návštěvě Čadu ho exotická Afrika vůbec nezajímá. Když narazí na mladou občanku Čadu, její kůže ho fascinuje. Místo sblížení vzrušení hasí svépomocnou ejakulací (Zábranského oblíbené slovo) na záchodě. Taky je ženatý a přijel původně za svojí ženou. Kniha pulzuje podobnými gagy.

Pod kůží jsme všichni stejní. Když ale ta potřeba zařazení, uklizení do správných přihrádek přejde, přijde chuť podívat se hloub. Setřást povrch, podívat se pravdě do očí. Za Alpami se do očí moc nedívá, spíš sahá do svědomí. Chirurgicky. To chce sebevědomí. Na samotné hranici arogance. Možná až psychopatie. Zábranský zůstává Za Alpami, před kůží. Před emocemi. Zajímají ho věci, spíš než vědomí. Smrt než život. Hlavními postavami Za Alpami jsou lékaři. Pro doktory je život věcí. Při operaci musejí být nad věcí.Doktorský cech obsahuje velké procento psychopatů.

Jack Kerouac se ve svém bestselleru Na cestě během brigády na bavlněné plantáži zamiluje do Mexičanky. Nakonec to utne z maloměšťáckých důvodů, z důvodu původu. Možná to ale nebylo původem. Původ je jen to, co je vidět. Možná to bylo absencí duchovního spříznění. Původ je jen to, co nám drásá svědomí.Duchovní se snadno zamění za národní, tělesné. Máme v sobě duchovní národnost, která lidi páruje bez ohledu na tu tělesnou. Nebo možná páruje spíš ta politická národnost, světonázorová. Ta duchovní nás páruje se sebou samými.

Tam uvnitř se uvědomuje nejlépe bez rušivého elementu druhého člověka, společnosti a jejího neustálého požadavku vysvětlovat, posuzovat, reagovat jazykem, slovy, sexem, vinou. Natož, když je těch lidí dav, národ, více národů. Tam uvnitř je jasno. V Zábranského románu toto jasno rezonuje svou absencí. Konverzace jsou přepolitizované, modelové, slouží bezvýhradně jeho záměru. Podobně je tomu u Houellebecqa. Autor v rozhovoru pro Literární noviny se sobě vlastním stylem vyjadřování mluví o tom, že bezostyšně znásilňuje své postavy. Ano, v tom je fašista. Ale jen sám k sobě. Je to jeho tvorba, volba, styl.

Zábranský v knize artikuluje zakonzervovanou společnost a její perverze. Klouže po povrchu, po kůži, po problému, kterým je tělo, mysl lidská i společenská, kolektivní vědomí a jeho fixní ideje. Tímhle materialismem se (možná nevědomky) dovolává duchovna. Absence transcendence (vyššího cíle) podle historiků vede k zániku civilizace. Vynořují se pnutí, ke kterým člověk přispívá tak minimálně a nevědomě, že je v pokušení zříct se veškeré zodpovědnosti. Zábranský se jí nezříká a to mu může být přičteno k dobru.Přichází se sofistikovanou verzí, se svou kůží na trh, s kusem práce. Není to jen, že by vyplivl blog.

Ostatní tvorba Adama El Chaara publikovaná v Divokém víně:
DV 132/2024: Jak jsem pustil ryby
DV 131/2024: Bulvár, Kontrapunkt a další
DV 130/2024: Předsevzetí
DV 129/2024: Rusy ruší všichni (Zjara 22)
DV 128/2023: Chronický kronikář
DV 127/2023: Energy je, Tramvaják
DV 126/2023: Kontrakultura, Berlín
DV 125/2023: Trondheim a Lillehammer a další
DV 124/2023: Tajemství je její hájemství a další
DV 123/2023: Ostrov lekcí a další
DV 122/2022: Koncert před zámkem a další
DV 121/2022: Jaromír Typlt v Uherském Hradišti křičel Stisk a další
DV 120/2022: Decibely
DV 117/2022: Estetika zavrženého
DV 116/2021: Máš zájem?
DV 111/2021: Stáváš se básníkem
DV 107/2020: Maje stát, Topení
DV 100/2019: Jamajka, Čtení a další
DV 96/2018: Monet, V pořádku a další
DV 95/2018: Za rohem
DV 91/2017: Lípa
DV 90/2017: Fucklid
DV 89/2017: Všude, Hladina
DV 88/2017: Portugalstalk
DV 87/2017: ***
DV 86/2016: Negace
DV 85/2016: Vrkat po výtce a další
DV 84/2016: Sardinský spánek v Sassari a vlak do Calgiari a další
DV 83/2016: Lehkost bolesti, Mnich
DV 82/2016: Listí, Směr a další
DV 81/2016: Bouřka, Pláž a další
DV 80/2015: Příště je taky den a další
DV 79/2015: Famózní Soňa z FAMU a další
DV 78/2015: Jablka Nového Zélandu a další
DV 77/2015: Anastazia Christina Praha a další
DV 75/2015: Líbání, pivo a elektro a další
DV 74/2014: Dehonestace a další
DV 73/2014: Švédka v mojí posteli
DV 72/2014: Samsára oslovení a další
DV 71/2014: Sex a nirvána, Teď
DV 70/2014: Vír, Hoření
DV 69/2014: Útulnost spirály, Holky
DV 68/2013: Utéct
DV 67/2013: Celý vesmír možností a další
DV 66/2013: ***
DV 65/2013: Psát
DV 64/2013: Milenky jsou mé myšlenky
DV 63/2013: Óda na konec světa
DV 62/2012: Zoufalé louky a další
DV 61/2012: Vír, Na dně
DV 60/2012: Prosvity, Upřímnost a další
DV 59/2012: Film, Tok a další
DV 58/2012: Nýty usilovných slov
DV 57/2012: Bůh
DV 56/2011: Vin Zlín, Za chvíli a další
DV 53/2011: Stalker jako postmoderní dobyvatel, ***
DV 48/2010: ***
DV 47/2010: Synopse ticha
DV 44/2009: Podzimní skici
DV 41/2009: Kráska a klobáska, Náhody a další
DV 40/2009: Vzpomínka, Láska a další