literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

Slovo úvodem

Divoké víno číslo 78 nevzpomíná na žádného nebožtíka z řad mladých básníků, nemusím psát ani žádný nekrolog, což je příjemné, mimořádně příjemné. Vzpomínky na nebožtíky Václava Hraběte a Ladislava Landu, jimž jsem se věnoval i v rozhovorech s jejich vrstevníky a přáteli, mě rozesmutnily. Dobré je, že se výše jmenovaným nejbližších deset let nebudu věnovat a s největší pravděpodobností neoslavím v roce 2025 šedesáté výročí jejich smrti…

Potěšila mě polemika mezi dvěma básníky – autory Divokého vína – Dušanem Spáčilem a Karlem Sýsem. Mladší z nich, jehož oslovuju Du, naznačuje staršímu, mnou oslovovanému Ká, respektive „milý Ká“, že by se nemusel zlobit na nešvary společnosti, a mohl by se vrátit k erotice. Jenže Ká si je jistý, že někdo kritizovat musí, a kdo jiný, než básník. Jak asi mnozí z vás tušíte, i já tíhnu k erotice a často se mi vybaví verše „ta holka má kozy jak husiti vozy, v jednom sedí Žižka a ve druhém šiška z mandlového těsta, ku věčnosti cesta“, jež Ká publikoval v Divokém víně počátkem 70. let. Stejně jako Ká ovšem vím, že básník je povinen zvednout vlajku a nést ji vysoko rozvinutou.

Číslo 78 přináší básničky rozechvívající moji duši i srdce, ale taky verše, které v duchu od pradávna označuji neslušným slovem. Povšimněte si, že nikoho nejmenuji, je jen na vás, moji milí čtenáři, zda se ztotožníte se mnou.

Děkuji Vilému Stránskému, majiteli internetové aukční síně, který nám poskytl dřevořezy čínského umělce Bai-Shi obdivovaného i jinak velmi sebestředným Pablem Picassem. Ušetřete pár kaček a mohou být vaše! Stačí nahlédnout na www.artbohemia.cz.

Příští číslo Divokého vína vyjde 19. září – 51 let od založení časopisu a čtyřicet let ode dne, kdy se v mém chovu narodilo první hříbě, klisnička Alma.
L. H.