na další stranu
Martin Honzák
TELEFONÁT
Volal jsem zpátky
na neznámé
číslo
které jsem nestihl
přijmout
v divokém spěchu
toho dne
podobného
předchozím
Na druhé straně
to zapraskalo
a ozvala se
řada hlasů
které mluvily
všechny najednou
až spolu
téměř splývaly
v neklidných emocích
Zastavil jsem
uprostřed chůze
fascinovaný
čímsi důvěrně
známým
„Haló?
Špatně vás
slyším!
Asi je chyba
ve spojení!“
pokoušel jsem se
zjistit
co se děje
Vtom
nastala odmlka
a pak
promluvil kdosi
podivně smutný:
„Chci se vrátit
zpátky do života!“
Telefon ztichl
stejně jako
moje mysl
Posadil jsem se
plný zvláštních
dojmů
protože kolikrát
vám zavolá
vaše vlastní
duše?
O MYŠÍCH
Objeví se
jedna
a najednou
je jich plný
dům
Pohybují se
rychle
a nenápadně
kolikrát poznáš
že tu byly
jen podle malých
černých
bobků
Občas některou
zahlédneš
jak se mihne
po podlaze
než zaleze
kamsi
docela malým
otvorem
Jakmile jich je
hodně
nenápadně
provrtávají
stěny
rozhlodávají
základy
a tvoří si
cestičky
aby se mohly
rychleji
pohybovat
po celém stavení
Každá porodí
desítky dalších
a bez ustání
koušou
škrábou
vyžírají zásoby
a valí svá temná
upřená očka
do tmy
dokud neovládnou
celý prostor
Jejich pohyb
jen tušíš
nadělají však
paseku
a především
jedna z nich
veliká matka
všech ostatních:
myš Lenka
POHÁDKA O DUŠI
Symbolika pohádek
rezonuje
s naším nitrem:
Dobrodružství
na cestě
za osvobozením
zakleté princezny
neboli samotné
duše
je plné akce
hlavního hrdiny
který roste
překonáváním
překážek
aby nakonec
získal
porážkou draka
či temné královny
ruku
oné úžasné
nádherné bytosti
Svatba je aktem
svolení
ke společnému
životu
neboť bojem
o ni samotnou
jí dokázal
že o ni stojí
Ona zná
i odpověď
kudy se má
vydat
odvážný princ
naše vědomé
Já
aby došel
k jejímu vězení
v temnotách
a dostal ji ven
mečem
přítomného okamžiku:
Kroky vedou
trnitými pěšinami
přes hluboké hvozdy
vnějšího světa
plné iluzí
a nástrah
Na této cestě
podléháme
vlastním i cizím
lžím
o tom
co znamená
bohatství
a hledáme štěstí
kdesi venku
v majetcích
postavení
či úspěších v tom
a onom
To nás mnohdy
natolik zaměstná
že zapomeneme
hledat
zahodíme meč
necháme draka
chrlit zášť
a královně dovolíme
ovládat celou
zem
Cítíme se pak
odpojeni
od sebe sama
a proto nás
fascinuje
půvab
pohádkových příběhů
spočívající
v odhodlání
navzdory překážkám
dojít až
k princezně
zbavit ji pout
láskyplně ji
obejmout
políbit
a spojit tak
vnitřní svět
s tím vnějším
UČITELKA
V neustálém překřikování
příšerně hlasitých
myšlenek
upoutávajících
pozornost
na imaginární svět
v hlavě
se mi nějak
vytratilo potěšení
z obyčejné činnosti
a bylo to na mně
asi dost znát
Odpověď přišla
docela nečekaně
od mé pětileté
dcery
když se mi nedařilo
opravdu
propadnout
pohybové hře
Dívala se na mě
vážně
a řekla:
„Nesmíš se točit
pořád dokola!
Dělej to jinak.
Hezky!
Hlavně kraviny
a různý
vyvádění!“
učila mě
cítit radost
Zasmála se
a ukazovala mi
jak je to
snadné
Když ale viděla
že to přeci jen
chce trochu víc
odběhla
do pokoje
a za chvíli
přinesla na čtvrtce
fixou napsaný
návod:
„Uděláš kotrmelec,
pak dáš ruce
za hlavu.
A potom udělat
různý blbosti.
A pak už můžeš
přestat
a jít na gauč.“
Předala mi ho
a povídá:
„Přečteš si to,
a pak to budeš
dělat.
A jestli si to
nepamatuješ,
tak si to přečteš
znova.
Potichu.
A nemluv,
ani nešeptej,
jenom to
dělej!“
OSUD V NAŠICH RUKÁCH
„Cítím se
rozmrzele
a nepříjemně!“
povídám tuhle
svému andělovi
Potřásl křídly
a s údivem
se na mě
podíval:
„Proč?“
„Asi že nedokážu
ovlivnit
spoustu věcí
a rozlévá se ve mně
z toho
jakási bezmoc,“
pokusil jsem se
vyjádřit svůj pocit
slovy
Anděl se zasmál
a řekl:
„Divím se,
proč si myslíš,
že je taková věc
vůbec možná…
Je jen Ten jediný,
který to skutečně
dělá,
ovšem jeho záměry
neznáš
a nikdy neodhadneš,
neboť jeho cesty
jsou nevyzpytatelné.
Nepátrej
po důvodech
toho či onoho,
celé té hry
forem,
podlehl bys
domněnkám
a interpretacím.
Jenže je pouze to,
co je,
prostě to přijmi
a vypořádej se s tím,
protože ne to,
co všechno se stalo,
ale teprve
tvá reakce
na přítomnost
určuje tvůj další
životní moment.“
Prostoupil mě
klid
z náhlého pochopení
a pomyslel jsem si
jakou to však
vyžaduje pozornost
abych nepodléhal
naučeným vzorcům
Jako by věděl
nad čím dumám
pokrčil rameny:
„Když se zahltíš
negacemi,
přivoláš si
do svého prostoru
další
a snadno
se v nich pak
utopíš.“
ŽIVOTNÍ SITUACE
Každou vteřinou
se proměňuje
v něco jiného
a přijímat ji
jaká je
ve chvíli nádechu
a výdechu
znamená
dávat jí
prostor
existovat
Mimo ni
má totiž převahu
mysl
bojující o život
tím
že ji činí
nepříjemnou
různými domněnkami
o ní
Rozlišovat
skutečnost
a iluzi
je snadné
jsme-li pozorní
vůči tomu
co se děje
tady a teď
a nemožné
kdykoli jsme ponořeni
v myšlenkách
ZA HRANICÍ
Máváš bílou
holí
a nadšeně mluvíš
o prozření
zatímco jsi jen
černé brýle
vyměnil za růžové
skrz které
spousta ostnů
a trhlin
prostě není
vidět
Hluboce spíš
a ze snu
vykřikuješ slova
o probuzení
přičemž znásilňuješ
milosrdný sebeklam
líbeznou
lží
aby ses vrátil
do bezpečných vod
ve kterých
potřebuješ plout
i proto
že se bojíš
změny
Ta přitom
už dávno
nastala
a ty chceš
věřit
že si zvykneš
na lhostejnost
když jí budeš říkat
láska
Inu
lehneš si
jak si usteleš
a kdo chce kam
pomozme mu
třeba i
do samotného
pekla…
DALAJLÁMA NA NÁDRAŽÍ
Na nástupišti
postává starý
muž
šedé vlasy a brýle
na záplavě
vrásek
tmavé boty
i kalhoty
a sytě červená
bunda
Pohlédnu na něj
a on se
usmívá
na celý
svět
jako jediný
mezi ostatními
co čekají na vlak
a na štěstí
Projdu kolem
a podívám se
znovu:
Na zádech má
růžový batoh
a na něm
žlutou placku
se smajlíkem
Zírám na ten
výjev
a fascinuje mě
jak šíří úsměv
i zezadu
Připadá mi
jako Dalajláma
v základní
verzi
pro nechápavé
a celkově vzato
mi dost zpříjemnil
den
|
