Slovo úvodem

Divoké víno číslo 29 vychází na počest mladého básníka Pavla Vernera, jenž se vypracoval až na post komentátora deníku Právo. Mladičký básník svoje první verše Agrafa pro já otiskl v Divokém víně v roce 1964. V den vydání současného čísla - 19. května - se dožívá významného životního jubilea. Tak - a to stačí. Nebudu mu přece před holkama kazit renomé. Pavel Verner nejenže tepe do nepravostí v Právu. Péro má ostré, stále píše básničky, nemýlím-li se výhradně do Divokého vína. Kde jinde by mu ty sprosťárny taky otiskli... co to melu - chtěl jsem napsat erotiku, odpusť, Pavle. Taky se dá oslovovat Pavelenko. To doporučuju mladým básnířkám, kdyby mu chtěli poslat k posouzení své verše - pište na adresu pavel.enko@seznam.cz. Do Práva mu nic neposílejte, mohl by se vašich veršů zmocnit jiný redaktor, třeba Pavelka Zdenko.

Druhý odstavec věnuju nebožtíkovi. Zemřel Egon Bondy. Jeho vztah k Divokému vínu byl zprostředkovaný Janou Černou, dávnou autorkou časopisu a Egonovou životní láskou. Vzpomínat na Egona budou ale povolanější - Tomáš Mazal, Hrabalolog, a Zdeněk Smíšek, redaktor Práva (ale taky Rudého práva). Nechám na vás, moji milí čtenáři, abyste jejich vzpomínky porovnali. Přimlouvám se, abyste si klikli na obě.

Těším se na Putování k Port Arthuru, novou knihu Tomáše Mazala, jež vychází příští měsíc. Tomáš Mazal se vydal po stopách lásek Josefa Škvoreckého z románu Zbabělci. A našel je, babičky žijí...

Tomáš Mazal a Egon Bondy v Budapešti

Naše kniha Antologie Divokého vína 1964 - 2007 je stále k dostání u všech dobrých knihkupců, některé z adres zveřejňuji a přidávám jmenný rejstřík 212 autorů v knize publikujících. Vám, kteří nemáte "dobrého knihkupce" v dosahu, doporučuju objednávku přímo u Nakladatelství Slovart prostřednictvím www.slovart.cz. Kniha vám obratem přijde pečlivě zabalená, aniž by bylo účtováno balné či poštovné.

Obálka Antologie Divokého vína a jmenný rejstřík 212 autorů knihy

A když už budete v knihkupectví, kupte si květnové číslo brněnského Hosta. Karel Hvížďala v Hostovi rozmlouvá s ...? Přece se mnou!

Miroslav Vejlupek, příznivec Divokého vína a autor několika publikovaných povídek, z nichž jedna je i v tomto čísle, mě požádal o zveřejnění svých výhrad ke kritikovi Vladimíru Novotnému, jenž byl už v minulé době přezdíván Vladimír Hyenovič Novotný. Zeptal jsem se svých přátel Petra Cincibucha, Jirky Žáčka a Karla Sýse, jaký mají na kritika názor, abych tomu muži neublížil. Prý neublížím. Karel Sýs připsal navíc několik řádek a připravil mi ukázky kritik Vladimíra Novotného, jak je psal před rokem 89 a teď. Nechce se věřit, že kritik tak náhle prohlédl. Vladimír Novotný působí i nyní pod ochrannými křídly Ministerstva kultury a mj. také pracovníka ministerstva - mladičkéhospravedlivého Radima Kopáče. Svá jedová pera brousí nepochopitelnou nenávistí, jež je tak hloupá, že na ni nelze ani reagovat.

Divoké víno číslo 29 poctil svými verši předseda Spolku slovenských spisovatelů Pavol Janík. Klikněte si na ně, stojí zato!

Pokusem o novou grafickou úpravu jsou stránky Katky Vrzáňové. Pravda, mladou básnířku nebo básníka musím pro takovou úpravu nejdřív vyfotit, ale to pro mne má svoji přitažlivost. Podobně jsem upravil k narozeninám básničky Pavla Vernera.

A nakonec se pochlubím. Na Mezinárodní den dětí 1. června v 11 hodin slavnostně otvírám čtvrtý babybox na Nemocnici v Kadani!

Ludvík Hess

Pohádka svatební, díl druhý

Abych se mohl oženit, musela mě nejdřív zapudit moje žena Zuzana, s níž mám dvě holčičky - Dorotku a Markétku. Neměl jsem vůbec v plánu, že bych je opustil, naopak mě překvapilo, když jsem své dva psy našel přivázané k zábradlí na schodech ve třetím patře domu, kde jsme se Zuzanou bydleli. Boxerka Crea a bernardýn Mojše hlídali moje svršky pečlivě složené v několika balících převázaných motouzem. Nebýt toho, určitě bych se neoženil...

Bez odmlouvání jsem si s pomocí jediného tiskaře, jehož jsem tehdy ještě zaměstnával, odnosil balíky do svého žlutého sportovního fiátku coupé, věrní psi naskočili do auta a odjeli jsme do libeňské Jablečné zátoky na Vltavě, kde jsem kotvil s lodí - dvacet metrů dlouhým a pět metrů širokým hausbótem, jehož koupi mi zprostředkoval jistý Saturnin.

Hausbót nebyl moje největší loď, současně jsem obhospodařoval padesátimetrový nákladní člun, v němž jsem plánoval zřídit tiskárnu.

A vedle hausbótu kotvil ještě motorový člun, který vláčel lyžující mládence a panny po řece...

Píšu-li v roce 2007 svoje vzpomínky na počátek roku 1972, vybavují se mi scény a celá dějství, jež jakobych ani neprožil já sám. Tři lodě na Vltavě..? Fiat coupé na navigaci..? Crea a Mojše na hausbótu, několik koní v cihelně u Vávrů poblíž Hrusic, malované Ladovy vesnice, v níž se rozjel vlak tragédií mého života.

Neodstěhoval jsem si svršky k milence, jak by čtenář zákonitě očekával, ale zabydlel jsem se v jedné kajutě na lodi. Člun měl celkem tři obytné kajuty, sociální náležitosti a velkou společenskou místnost.

Správně jsem největší kajutu pojmenoval jako společenskou, protože se v ní scházela veselá společnost. V létě a za slunečného počasí se úspěšní mladíci a krásné dámy zdržovali na dvou palubách vysypaných drobnými oblázky. Aby se cítili jako doma, roznášel jim pití, tatranky a burské oříšky známý pražský herec Zdeněk Braunschläger, jenž obvykle hrával příslušníky Veřejné bezpečnosti nebo detektivy a zrovna neměl angažmá. Mezi pravidelné návštěvníky hausbótu patřila především zpěvačka Eva Olmerová. S Evou mě už ve věku velmi mladickém seznámili zpěváci a muzikanti z divadla Semafor Zdeněk Skarlandt a Pepík Weber. Podruhé jsme se s nonkonformní zpěvačkou sešli při pořádání večerů recitace a zpěvu v kostele Svaté Kateřiny v roce 1966. V roce 1971 a 1972 se Eva stala neodmyslitelnou postavou společenského života na libeňském hausbótu.

Mým partnerem v těch dvou letech byl pražský playboy Vladimír Vostřel, bratr herce, režiséra a ředitele divadla Rokoko Darka Vostřela. Vladimír přijížděl k lodi ve svém sportovním voze Ford Capri v doprovodu půvabných dívek - svých snoubenek. Byl manažerem mnoha umělců a ti se samozřejmě stali také návštěvníky hausbótu. S Vladimírem a s naším kamarádem Kájou Čermákem jsme se kromě snoubenek věnovali především golfu na prvorepublikovém hřišti v Řitce. Sladký život...

Po koncertu maďarské rockové skupiny a Olympicu v Lucerně přijeli mládenci hudebníci i s obdivovatelkami slavit úspěch na hausbót. Jak je možné, že se loď nepotopila..? Nejméně stovka rozjařených nonkonformních mládenců a panen mi nedovolila spát. Jejich milostná objetí se rozložila po celé lodi, jež rozzářila hladinu Vltavy světly a chvěla se výskotem a vzdechy až do rána.

Jednou z návštěvnic byla i vycházející hvězdička Jitka Zelenková. Veselá holka zpívala na celou Vltavu svoji nejnovější pecku: Cinkají, cinkají zvonky bílé, vezou k nám lásku mou...

Na tohle zábavní plavidlo jsem si vodil i svoji budoucí ženu Petru. Poznal jsem ji už v roce 1964 jako studentku gymnázia, chodila do libeňského sklepa v Krejčího ulici na textappealy mladých básníků. Dokonce prodávala Divoké víno na žižkovském gymnáziu. Vyšli jsme si třeba s jejím královským pudlem na dlouhou procházku. Čekával jsem na ni sedě na kovovém zábradlí, které dodnes chrání malý trávník před Orionkou nebo jsem postával na Jungmannově náměstí, kam přijížděla trolejbusem číslo 55. Seděli jsme spolu ve staroměstské pivnici nad černým pivem, četli z jedné Salingerovy knížky rozložené před námi mezi dvěma půllitry.

K osudovému setkání došlo ale až po letech v pankráckém servisu Fiat. Petra bez problémů kličkovala mezi přijímacími techniky, mistry a automechaniky, jimž jsem já rozdával stokoruny, aby si mě vůbec všimli. Tak to bylo domluvené, že kdo chtěl opravit auto, rozdával v servisu na pivo už od vrátného. Skutečně, jinak vás nechal vrátný stát i s autem na ulici. Petra měla bleděmodrý Fiat 600 nesoucí SPZ AM 44 - 95. Jakou espézetku měl můj Fiat 124 Coupé Sport si nepamatuju. Nesblížila se naše auta, ale já a Petra...

Vyjeli jsme si na výlet do Tater, ubytovali se v hotelu, z jehož nejvyššího podlaží posléze vyházela Petra moje oblečení... Zahalený v ručníku jsem se k ránu spustil výtahem do přízemí a obávaje se projít recepcí, pokračoval jsem až do sklepa, z nějž jsem se potupným způsobem vyplazil okénkem, abych posbíral kolem hotelu svoje spodky, kalhoty a košili...

Za devět měsíců se narodila naše dcera Petra. Můj život mladého básníka, šéfredaktora, ředitele Klubu Mladá poezie i tiskárny nabíral na obrátkách.

Když mě Zuzana vyklidila ze svého malostranského bytu, uchopila Petra příležitost za pačesy. Byla to žena činu. Vyplnila tiskopisy, přeskočila ohlášky a jednoho jarního dubnového dne mne odvedla na žižkovskou radnici. Ne, přijeli jsem tam v mém žlutém sporťáku, sami dva. Svědky ani svatební hosty Petra pozvat nestačila. Svědčily nám dvě úřednice matričního oddělení, které Petra snadno přesvědčila.

Udělejte si, moji milí, další čárku. Byl jsem podruhé ženatý.

Ludvík Hess


Fotografii na billboard věnoval Jan Saudek

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další