na další stranu
Jan Musil
Koncert
Hudba, jež chytá čas
za ocas.
Housle s violoncellem,
na klavír brnká drozd.
Kam letí střely, smyčce,
rány na buben?
Žádné místo pro zastavení,
nikde chvilka pro zeptání.
Noty - pavučina,
na ní pavouk nenasyta.
(15. 10. 2006)
Zataženo
Prší.
Zmoklá slepice ve mně,
zase bez přístřeší,
vysedává na včerejších vejcích.
Všechno už bylo.
Co bude?
Nostalgie…
Falešně zní i stradivárky,
když smyčcem se táhne
hned u kobylky.
Kdo koho navštěvuje,
když ze dveří zbyl
jen práh?
(22. 10. 2006)
Táhlý den
Den táhlý
jak žába připlácnutá na břiše.
Místo odpovědi
kvak, kvak.
Kdyby aspoň pes zaštěkal,
zamňoukala kočka,
holubi vzlétli ze dvora.
Pořád je to dokola:
můžeš, nemůžeš,
můžeš, nemůžeš.
Přitom to vůbec není na nože.
Chybí sok,
chybí šibenice.
(26. 10. 2006)
V povětří
Chtěl bych být tam a tam.
Sotva to vzpomenu,
hned jsem tam.
Svým duchem létám vzduchem.
Dole,
pod mýma očima,
ležíš i ty.
Ty mne však
nevidíš, neslyšíš, necítíš.
Nevíš, kde jsem.
Proto musím stále
pokorně, do kopce, na káře
táhnout k tobě
i své tělo.
(29. 10. 2006)
V poledne
Až bude poledne,
i mne mlha dostihne.
Dáme si k obědu
iluze mírně zamlžené.
Pak budu vidoucí.
Uvidím na prsty,
do kapes, pod klobouky.
A až je ženy
zas začnou nosit -
i pod sukně.
Z husí se stanou labutě
a já zas budu hladovět,
když odletí.
(17. 11. 2006)
|
