na další stranu
 DIVOKÁ VINICE, aktuálně13.05.2026 - Fočus a kapitálPár opozičních borců prohlásilo, že za chování fanoušků a za to peklíčko na stadionu Slavie může současná morálně problematická vláda. Je to pochopitelně komické tvrzení – ale svým způsobem mi to dává právo přijít s podobně nehorázným tvrzením. Přátelé, může za to kapitalismus! Od dob... Více » 30.04.2026 - Dušan Spáčil o babáchJežidrby Ježibaby z Abu Dhabí chodí spolu na kebaby, „Milujeme nejvíc žabí,“ říkají ty ježibaby. Ježibaby z Hannoveru vydaly se na operu. „Jenom na tu od Wagnerů!“ tvrdí báby z Hannoveru. Ježibaby v Americe dělí vše na polovice, dvě mají dvě nohavice, ty babičky v Ameri... Více » 30.04.2026 - Dušan Spáčil o Jarce
Zádrhel času Největší proměnou ze všech mých dávných přátel prošla Jarka. Občas jsme... Více » 15.04.2026 - 93. babybox Karla Severina otevřen v Sušické nemocnici. Hlavním dárcem je Jana Kozmová z Prahy 7.
Děkuju panu řediteli doktoru Romanu Vanžurovi a dalším pracovníkům Sušické nemocnice ... Více » 14.04.2026 - Most přes vody času21.03.2026 - Eva Frantinová a Dušan Spáčil zvou08.03.2026 - Na MDŽ jsme otevřeli 92. babybox v nemocnici Dačice.26.02.2026 - Daniel Šperl vystavuje24.02.2026 - Zdeněk Juřica nainstaloval v Nemocnici Dačice 92. babybox.Již brzy zde najdete nové číslo Divokého vína
SLOVO ÚVODEM„Když máme ty slavné májové dny, vyhrabal jsem jednu tematickou povídku, resp. povídkově zpracovaný reálný zážitek,“ napsal mi Štěpán Votoček, lékař, spisovatel a můj přítel. Přiložil povídku Na pilu se nesmí tlačit. Text jsem přečetl několikrát a zůstal mi zakousnutý do hlavy. Zavolal jsem Štěpánovi, abych s ním o povídce promluvil. Nepamatuju si, že by mě v poslední době nějaký text tak zasáhl. Narodil jsem se v Kladně a květen 1945 znám jenom z vyprávění. Psát dlouhý text o tom, co se v Kladně v květnu 1945 dělo, bych asi nechtěl. Němce Češi věšeli hlavou dolů na kandelábry a zapalovali pod nimi oheň. Velitele kladenského gestapa Haralda Wiesmanna přivázali do otevřené výlohy u Bati a každý si mohl posloužit čím chtěl. Můj dědeček Alfréd Hess, rakousko-uherský Němec, byl ředitelem dolů a žil ve vile Ronna v kladenských Hnidousích. Ve chvíli, kdy jej kladenští chtěli lynčovat, přijela na kole má maminka, známá kladenská odbojářka, jež chodila s jeho synem Ing. Ludvíkem Hessem, který strávil okupaci v koncentračním táboře Flossenbürg, a svého budoucího tchána, a tchýni zachránila před zuřícími Kladeňáky. Dědeček nebyl zlý Němec, ale nenaučil se do konce života mluvit česky. Haralda Wiesmanna popravili s jeho německými druhy 24. dubna 1947, tedy v době, kdy už jsem byl na živu. V Kladně je teď vystavena jeho oprátka.    Fotografem, který vyzdobil číslo 143, je známý autor Jindřich Buxbaum. Obrázky pocházejí z poslední doby z jeho návštěvy Mexika. Liší se tedy od jeho tradičních fotografií s židovskou tématikou. Připomenu básničky Václava Bárty, který je ilustroval kresbami Toyen. Divoké víno přináší jenom malou ukázku. Jako vždy nescházejí básničky Jiřího Žáčka, Zorky Wildové, Oldřicha Damborského, Dušana Spáčila a samozřejmostí jsou i básničky z notýsků Karla Sýse, přepsané jeho celoživotní partnerkou Evou Frantinovou. Texty Divokého vína korunuje povídka Františky Vrbenské.  Vyzdvihnu obrázky Miroslava Bartáka, bez nichž by Divoké víno nebylo celé. Nakladatelství Galén vydalo Bartákovu knížku A teď už bez legrace, kterou si můžete objednat na objednavky@galen.cz. L. H. |
|||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
