Slovo úvodem

Bříška kolem nás, slovensky brušká, neb Divoké víno je i pro Slováky, anglicky tummies, abychom byli světoví. Co říkáte bříškům, milí čtenáři, především vy pohlaví mužského? Jsou všude kolem nás, vykukují z nahoře ustřižených kalhot a dole ustřižených triček. Bříška, brušká, tummies zvýšila nehodovost na silnicích, rozvodovost v rodinách, snad se zvýší i natalita, kéž by! Jsme jimi obklopeni, od těch nejhezčích, hladkých, pevných, opálených, až po ty poněkud přetékající, do nichž se nahoře ustřižené kalhoty zařezávají jak obruč do sudu.

Šatičky se v dobách minulých krátily střídavě nahoře či dole. Teď se šatičky přestřihly uprostřed. Nahá bříška vystřídala obnažená kolena i stehna, vystřídala odhalené krky, ramena i horní nadňadří. Trička mívala dostatečnou délku, aby držela v kalhotech nebo právě naopak, aby zakryla často nedokonalý přechod mezi horní a dolní půlkou těla. Ne tak dnes.

Jezdím si tak po městě a koukám po chodnících, jaká bříška potkám. Zajel jsem i do Karlína navštívit svoji stařičkou maminku, nicméně stále šouně levým okem po chodníku levém, pravým po pravém. Levé oko hlásí: Dvě bříška na levém chodníku! Zpomalím, pravé oko se přidá k levému a dopřávám si stařeckých rozkoší. Výhledů, jež jsou nejen zdarma, ale zřejmě i s úmyslem nabízeny. A ejhle! Z jednoho trička se zvedá ruka a mává mi, jakoby mě chtěla zastavit. Neodolám, zastavím a bříško se ke mně skutečně rozbíhá, mává oběma rukama a něco volá. Přiběhne, naklání se ke mně do auta a líbá mě: „Dědečku…!“ …moje patnáctiletá vnučka Martina!

Vnuci L.H.

Za pár dní po památném setkáni, jako každoročně, vykvetly na Hájku jabloně. Neodolal jsem, jako každoročně, vzal foťák a snažil se zvěčnit rozkvetlou zahradu. Abyste z toho něco měli, posílám vám jednu fotku. Na třech koních jsou tři mí vnuci — Martina sedí na prvním — plemeníkovi Horesti, na prostřední Manorce je Filip, na poslední Shapely Love Adélka. Zbylí dva vnuci — Samuel a Kryštof — na koni ještě nejezdí, neb jsou teprve čtyřletí.

Klisnička Fragasi s matkou

K fotografii rozkvetlých jabloní kolem domu na Hájku, vydavatelství, kde se rodí Divoké víno, přidám fotku klisničky Fragasi, jež má hezké a poetické datum narození — 1. května 2004. Její matka Fragrance — česky Vůně — se narodila v mém chovu před čtrnácti lety klisně Frize z Ruska dovezené. Dovézt si plnokrevného koně z Ruska bylo před dvaceti lety terno, dnes si bohatí majitelé dostihových stájí vozí koně z Irska. Tak do Čech přijel i Horesti, syn legendárního hřebce Nijinsky, vnuk asi nejdražšího plemeníka všech dob Northern Dancer. A panáček Horesti působí jako plemeník právě v mém chovu na Hájku. Jeho předci se asi obracejí v hrobě. Kdyby mi před deseti lety někdo tvrdil, že budu mít ve stáji vnuka Northern Dancer, smál bych se a bral to jako vtip. Když hřebce Horesti dnes kovám, mám posvátný pocit úcty…

Jiří Žáček s vnučkami

A nabízím ještě jednu fotku. Přijel mě na Hájek navštívit Jiří Žáček. A s ním manželka, dcera, zeť a obě vnučky. Posuďte sami, jaký je dědeček.

Přečetl jsem si první část úvodníčku a jistím, že v něm není slůvko o poezii. Tak tedy! Novodobé Divoké víno číslo 10 vychází i jako vzpomínka na Divoké víno číslo 9 z roku 1965. Ale přináší samozřejmě i básničky a prózu současnou. Jiří Žáček vám z chalupy, kde prožívá s manželkou, psem a kocourem jarní dny, posílá básničku, jak řekl „májovou — Měsíc sebevrahů, fungl novou, ještě ji nikdo nečetl“. Nepřehlédněte tři autory publikující v Divokém víně poprvé — Eduarda Veselého, Lumíra Slabého a Jakuba Čermáka. Dozajista nepřehlédnete současnou fotografickou tvorbu Pavla Jasanského. Třemi desítkami fotografií mapuje Prahu podél Botiče, pražského potoka, na jehož březích jsem začal v Michli chodit do školy a na jehož levém břehu na Fantově mlýně poblíž Křeslic jsem prožil patnáct let života. Přijde mi významné, že jsem pak přesídlil do povodí Rokytky, z jejíhož horního toku vám, milí čtenáři, posílám i Divoké víno, jež se před čtyřiceti lety zrodilo v pražské Libni na jejím toku dolním.

Internetoví mágové Aleš Vašák a Vítek Novák, kteří Divoké víno vkládají na internet, pro vás připravili rubriku diskuze. Takže můžete mně i autorům vynadat do sytosti. Vymínil jsem si jedinou podmínku. Když budete příliš velcí sprosťáci, program vás automaticky vymaže. Ba ne, žertuju, naopak se na největší sprosťárnu těším!

Autoři naši nejmilejší, odpusťte mi, že ve vašich verších občas dělám pořádek, především v interpunkci. A prosím vás — pakliže si nepřejete, abych do vašich děl zasahoval, používejte tečky a čárky buď v celé básničce nebo nikde. Nebo to nechte na mně!

Autoři naši budoucí a dosud neznámí! Neváhejte a posílejte Divokému vínu verše i prózu.

Nebudete litovat, od desátého čísla jsou vyšší honoráře!

L. H.

Přistoupil Pavel Jasanský

Strana 2 z DV 9/65 Fotografie Pavla Jasanského Pavel Jasanský poznamenal Divoké víno svými fotografiemi a grafickou úpravou. Jeho první fotky otisklo již číslo 8 v roce 1965, ale skutečný nástup mladého fotografa a grafika do Divokého vína přišel až s číslem 9/65. Čítalo dvacet stran již tradičního zmenšeného formátu A4 tištěného ofsetem, texty byly vysázeny tehdy velmi oblíbeným groteskem. Šest stran zabraly Pavlovy celostránkové fotky, jež v plném rozsahu převzalo současné internetové DV. Ženský portrét zobrazuje Pavlovu manželku Janu.

Sešli jsem se s Pavlem v módním snacku ve Vodičkově ulici, usedli na červenou koženku elegantních židlí, popíjeli kávu a vybírali fotky. Je o deset let starší, bylo mu tehdy dvacet osm oproti mým tehdejším osmnácti, pravděpodobně jsem jej respektoval a ctil. A nelituju, protože Divoké víno číslo 9 z roku 1965 se mi líbí dodnes.

Vybral jsem z Divokého vína 9/65 dvanáct autorů českých a dvě básničky přeložené. Vlaky Sergeje Polikarpova přeložil Luboš Svoboda, já pak mám na svědomí šest veršů Rainera Maria Rilkeho. Světe, div se, dodnes se za ně nestydím. Číslu kralovaly a dodnes kralují básničky Ladislava Landy, tehdy již rok nebožtíka. Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí Láďa jej prý napsal ve třinácti! A co teprve Sonet o smrti? Z básní nebožtíka Hraběte vyšly v Divokém víně 9/65 A na místě oltáře bude telefon, Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky a moje oblíbená Září Dlouhonohé září. Kolika holkám jsem tuhle básničku recitoval…?

Z cyklu Botič Z cyklu Botič text doprovázejí fotografie
Pavla Jasanského

Mladé čtenářky se dočkaly, Petr Cincibuch napsal a dnem 23. 9. 1965 datoval svoji snad nejznámější básničku Medový kámen. Konečně bylo zas co nového psát do památníčků. Kuriózní je, že básnička při svém historicky prvním otištění vyšla s chybou hned v první řádce. Místo správného „Hladil jsem se tvou rukou“ otisklo Divoké víno „Hladil jsem tvou ruku“. Medový kámen později dal název výboru z poezie Petra Cincibucha.

Dvě básničky publikoval Karel Hvížďala, dnešní novinářská hvězda. A dvě otiskl Zdeněk Rytíř, mladý muzikant a básník snící o hraní na harmoničce připevněné na drátěné konstrukci, a můj spolučekatel v parku před Střední umělecko-průmyslovou školou na Žižkově. Pozorní čtenáři si pamatují — Zdeněk se těšil na Valérii Chmelovou, já na Helenu Pěknou. Básničky a povídání o divadle Kapsa jsem otiskl svému spolužákovi z Fakulty osvěty a novinářství karlovarskému Petru Jandlovi. Dodnes obdivuju básnické obrazy Jindřicha Háska — „Kaspicky hustá noc a u říms tlamky jeseteří…“

A zvláštní pozornost chci teď věnovat kratinké básničce Bedřicha Steinice, jediné, která byla z jeho díla v Divokém víně otištěna. Jmenuje se „Sebe“.

Ne-u-nikla
jen poodešla
spí
Kap Kap
plazma v bílém rouchu
balónek dušička
Porosené PVC
Kap Kap kapkap
a přece marně
unikla
— jen nežije

Bedřich Steinic byl vrátným v Pionýrském domě v Karlíně. Seděl v dřevěné prosklené kukani vpravo za hlavním vchodem, pokuřoval některou ze svých několika desítek dýmek — byl funkcionářem klubu kuřáků dýmek — a měl na starosti rozmnožovací stroj, rozesílání pošty, přepojování telefonů, vydával klíče od pracoven, sálů a kluboven a samozřejmě měl i perfektní přehled o tom, kdo a s kým v Pionýrském domě přespal. On vlastně byl nejen vrátným, byl takovým zástupcem ředitele nebo snad dokonce ředitelem. A tak jsem mu básničku otiskl a dej mu Pán Bůh věčnou slávu.

Z cyklu Botič Z cyklu Botič Z cyklu Botič

Opravdovým ředitelem byl Ota Maget. Umožnil nám, abychom Pionýrský dům užívali ku prospěchu poezie, umění a mladických radostí vůbec, na účet pionýrů se časopis rozesílal, žhavily se telefonní linky, množily pozvánky… A nikdy mi neúčtoval ani nevyčetl noci strávené na žíněnce pod obrovským křídlem Petrof. Současně s mladými básníky si v Pionýrském domě s kytarou zpíval Jirka Korn, zkoušeli bráchové Honza a Petr Spálený, natáčel filmy Vít Olmer, americké melodie pěli Greenhorni a divadlo Škleble provozoval Petr Novotný. Báječná šedesátá léta… A zlatý Ota Maget!

Kromě autorů čísla 9/65 převzatých současným internetovým Divokým vínem, otiskl svoje básničky Miroslav Hurych. V redakční radě se v tiráži objevil Jan Čech, bledý mladý básník, očekávající tragický osud. S údivem zjišťuju, že zmizelo jméno Johana Vondřejcová-Kohnová, a sám si to nedovedu vysvětlit proč. Vím ale zcela jistě, že Johana se znovu objeví a že bude o čem vyprávět.

Z cyklu Botič Z cyklu Botič Z cyklu Botič

Tohle číslo Divokého vína je věnováno Pavlu Jasanskému. Tak vám ještě povím, jak hned v příštím roce poznamenal běh mého života znovu — koupil jsem od něj svůj první automobil — kabriolet Aero 662 z roku 1932, dvousedadlový sporťáček s kufrem, do nějž bylo možno natlačit další dvě osoby. Plátěná střecha ovšem kryla pouze dva pasažéry v kabině, cestující v kufru měli smůlu. Aerovka měla volant vpravo, tři rychlosti, mechanické brzdy a drátěná kola. Podnikal jsem s ní dobrodružné výpravy po českých krajích, na místě spolujezdce seděla má první žena Naďa, vysouvajíc z kabiny hezké nohy a opalujíc si za jízdy v otevřeném sporťáku nahá malá prsa, zatímco za mnou vlály dlouhé vousy a vlasy. Nutno poznamenat, že jsem autíčkem jezdil dlouho bez řidičáku, možná ještě další tři roky mi připadal jako zbytečná formalita.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další