DIVOKÁ VINICE, aktuálně

19.11.2017 - Zavěšuji na přání Jiřího Žáčka. L. H.

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.
<... Více »

19.11.2017 - Píše mi RSDr. Jaromír Pelc

P. S. PRO LUDVÍKA HESSE

Jen pro přesnost – poprvé jsme se setkali v roce 1971 V Jirchářích, když jsem tam dělal s Cincibuchem rozhovor o Divokém vínu pro Svět práce. Byl jsem fanda DV od roku tuším 1966, kdy mi ho moje máma, která učila na gymnáziu v Kollárově ulici ... Více »

17.11.2017 - Divoké víno - babybox pro pětatřicátníky

Karel Sýs mi věnoval knihu Byla jednou jedna básnická generace takzvaných pětatřicátníků. Do jaké role mě postavil její autor, uvádí titulek. Jiří Žáček, Michal Černík, Karel Sýs a Petr Cincibuch opravdu v Divokém víně publikovali a píší pro ně i dnes. Vyplašilo mě, když jsem při list... Více »

16.11.2017 - „Pětatřicátníci“ mají monografii!

Dějiny – i dějiny literatury – se vždycky nějak vykládaly, jak to v téhle nebo v jiné... Více »

Slovo úvodem

Událostí posledních dvou měsíců bylo pro mne seznámení s potomky Mileny Jesenské. Radoslava Černá, manželka jejího zemřelého vnuka Martina Černého, syna Jany Černé alias Honzy Krejcarové, mě pozvala na rodinnou sešlost na chatě ve Žloukovicích u Berounky. Poznal jsem nejenom pravnuky ale i prapravnuky a prapravnučky Mileny Jesenské. Prapravnučka Natálka mi připadala jako by Mileně z oka vypadla.
Do Prahy přijel poslední žijící syn Jany Černé, německý novinář Jan. Zavedl mě za svým otcem Milošem Černým (86), pro změnu posledním žijícím manželem Jany Černé. Řekl bych, že jsme si rozuměli.


Natálka, prapravnučka Mileny, Milena Jesenská.

Syn Jany Černé a vnuk Mileny Jan Černý.

První manžel a poslední žijící Miloš Černý.

Pokoušel jsem se sejít s jedním z posledních žijících přátel Jany Černé Ivo Vodseďálkem, mj. zakladatelem Klubu balonového létání, jenž poslední léta trávil ve Vysokém nad Jizerou. Odpověděla mi jeho dcera, že tatínek není zcela zdráv, za několik dní mi poslala jeho parte. Zemřel 19. 9., tedy v den, který je pro mne významný vydáním prvního čísla Divokého vína v roce 1964 a narozením mého prvního hříběte v roce 1975.
Přemýšlel jsem, zda ještě žije někdo, kdo znal osobně Milenu Jesenskou. Jan Černý mi napověděl fotografku Stašu Fleischmannovou, jež se narodila v roce 1919 a s Milenou a pak i s její dcerou Janou byly v přátelském vztahu. Staša Fleischmannová se pokusila starat i o Martina a Jana, syny Jany Černé. Když jejich maminka mívala mateřskou absenci a zapomněla je nakrmit, snažila se ji Staša zastoupit. Ke Staše mě dovedl její syn Petr Fleischmann. Poznal jsem starou dámu, jež se na moji návštěvu zcela jistě připravila úpravou šatů i vizáže. Staša spolu se svým dvojčetem Olou v životě poznala, spřátelila se a fotografovala mnohé významné osobnosti – Louise Aragona (poprvé 1937), Elsu Trioletovou, Julia Fučíka, André Bretona, Karla Čapka, Adolfa Hoffmeistera, Josefa Šímu, Vlada Clementise, Pabla Nerudu, je autorkou fotografie Borise Pasternaka, jež obletěla svět poté, co byla spisovateli udělena Nobelova cena.
Staša mi podepsala svoji knihu Vrstvami. Stašin syn Petr Fleischmann mě seznámil ještě s chotí Galinou www.ggalina.cz a její obrazy se staly výtvarným doprovodem tohoto čísla. Michela, druhého syna Staši Fleischmannové a ředitele rádií Frekvence a Evropa, znám již roky. Objevili jsme se spolu jako hrdinové knihy Jana Hůly z roku 1993 – Milionářem v Čechách. Zřejmě oba neprávem. Zdá se, že všechno do všeho zapadá (jak dva díly zipsu, řečeno slovy Bohumila Hrabala).


Staša Fleischmannová se synem Petrem.

Staša, přítelkyně Mileny.

Michel Fleischmann vlevo nahoře, L.H. vlevo dole.

Tvorba Galiny Fleischmannové.

Alice Horáčková připravila k tisku knihu mé dávné kamarádky Marie Benetkové. Vyšla pod názvem Zlatý z nebe v nakladatelství Argo a lze ji objednat na www.kosmas.cz. Alice se s Marií seznámila při psaní knihy o její kamarádce Vladimíře Čerepkové, v níž vystupuji i já. Jediná ze tří kamarádek a nejkrásnější z nich – Helena Wszolková - se knížky nedočká. Leda bych ji napsal já? Tedy aspoň zkratkou - Helenka si vždy přála, abych ji po prsou hladil směrem odspoda nahoru. Prostě nikoli v opačném směru, jak často bývá zvykem mužů, protože by to mohlo způsobit poplatnost jejích krásných ňader graviditě zemské. Ano, Helenka měla Ňadra. Vladimíra Čerepková si přála při milování používat vulgární slova, tedy měla skoro jistě cecky. Marie má krásné a velké kozy a jako poslední ze tří kamarádek je dosud pyšně nosí.
Peckou Divokého vína 92 je článek Milana Nakonečného o historikovi profesoru Janu Vrzalíkovi, z jehož díla zmíním nepublikovanou a velmi kritickou monografii o T. G. Masarykovi, která by se jistě stala velkým překvapením pro současnou společnost glorifikující prvního československého prezidenta. Na článku mám osobní zásluhy. Můj přítel a vysokoškolský profesor psychologie Milan Nakonečný mě požádal, zda bych se mohl pokusit získat archiv Jana Vrzalíka. Měl jsem obrovské štěstí – historikův syn Jan (starší než já) provozuje jízdárnu v nedalekém Xaverově a ochotně mi archiv zapůjčil. Převezl jsem do Milanova domu v Táboře minimálně 200 kg papíru úhledně zabaleného ve starých igelitových taškách. Při rozbalení se z nich uvolnilo několik kilogramů prachu a bakterií plísně, jež zaplavily celou Milanovu táborskou vilku.
Poslední peckou čísla 92 je dopis T. G. Masaryka, jenž „Pan Prezident“ poslal své milence Oldře (Oldřišce) Sedlmayerové (47) v srpnu 1931. Titul s dvěma „P“ jsem použil pro změnu podle jejích dopisů Tomášovi. Oldra žila se svým manželem Janem a synem Oldřichem v Tetčicích na Moravě, v obci kterou velmi dobře znám díky vynikající a mimořádné restauraci U Crlíků. Bydleli ve služebním bytě na nádraží, kde Oldřin manžel pracoval jako výpravčí. Oldra potkala Pana Prezidenta, když projížděl 13. června 1928 nedalekými Rosicemi (v obci mají nyní radar, který mi několikrát naměřil vyšší rychlost, a tak jsem se nechtěně stal rosickým mecenášem). Otevřený automobil zastavil, Oldra podala Masarykovi do vozu kytici bílých květů a pokusila se Tatíčkovi políbit ruku. Ten nahněvaně před devótním gestem ucukl. Oldra napsala na Hrad omluvný dopis, jenž se věřte nevěřte dostal k Masarykovým rukám. Pravděpodobně jej zaujalo, že se Oldra představila jako básnířka, spisovatelka a novinářka. Měl pro takové ženy mimořádnou slabost. Masaryk (78) pozval Oldru (44) do Lán. Přijela už 16. července 1928 o půl páté odpoledne. V zámku došlo na „nešikovném divanu“ a posléze na pohodlné posteli ve vedlejším pokoji k prvnímu milostnému sblížení. Masaryk později v dopisech vzpomíná:
Byli jsme jak mladí zajíci – já jsem se nerozmýšlel – hned! Ale bylo to pěkné, pamatuješ, to poprvé – Tys byla taková rezervovaná – pěkně! Ten divan byl takový nešikovný.
Vždyť to byla hned na začátku ta nebývalá slast, že jsem Tě hned a samozřejmě vzal a Ty mne – pamatuješ na naše první objetí v L.?


Oldra objetí s Tomášem vlila do veršů:

Je jeden den, jenž zváží celé žití.
Anebo jedna rozbouřená noc,
za jaké lípa hořela –
ne lípa! jíva hořela! –
ten klidný, sto let starý strom,
a přec jej spálil blesk
a rozryl hrom. –
S nebe se příval lil
a Bůh zem bleskem oslnil,
aby zabránil shlédnout světu,
že zázrak život proměnil,
že žena jsem
a sladce, horce kvetu.
Bohu, jenž nad vlnami mraků seděl,
potěchou záblesk v oku hrál,
že dobře řídil a věděl,
komu a proč mne daroval.


V Lánech opravdu ten den pršelo a vítr zlámal osiku.
Oldra a Tomáš udržovali milostný vztah až do druhé poloviny roku 1932. Masaryk (82) navázal v září 1932 podobný poměr se sochařkou Helenou Železnou-Scholzovou (50) a s Oldrou se sešel už jen několikrát, naposledy jako obvykle v pražském hotelu Esplanade 19. dubna 1934.
Oldra se prý dostala kvůli Masarykovi do velkých finančních potíží a od Hradu získala bezúročnou půjčku 20.000 splatnou za pět let. Peníze požadovala i po Masarykově nástupci Edvardu Benešovi, kterého dobře znala z doby svých návštěv na Lánech. V říjnu 1936 vyčíslila Benešovi své dluhy a závazky na 896 467 korun. Nový prezident postupně pod tlakem Oldrou naznačených pohrůžek o zveřejnění vztahu s Masarykem stotisícové dluhy zaplatil. Jednáním pověřil advokáta Václava Boučka, jemuž Oldra předložila písemnosti, které by mohla zveřejnit. Benešovi psala o financích ještě po válce v roce 1946…

L. H.

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další