Martin Honzák

ZLODĚJ

Jsem zloděj
okamžiků

Vezmu vám každý z nich:

Patřil vám
teď je můj
a vy si jej prohlížíte

Zpozorníte ale až
po ztrátě

To už je můj

a vy se za ním stále díváte
a litujete
a vymýšlíte si
co by kdyby

A já vyhrávám
hned dvakrát:

Patří mi tím totiž
i všechny vaše
současné okamžiky

strávíte je se mnou
za krkem

a já se směju
baví mě

jak jste myslí
úplně jinde

jako když kočce
hodím papírek:

Běhá se za ním
hází jej do vzduchu
a pohrává si s ním
dokud ji to baví

zrovna tak vy
se ženete za minulými
papírovými přízraky
a pořád vás to baví

Ani vás nenapadne
dívat se na ty
které máte!

Získal jsem vaši
pozornost

a proto bezpečně
patříte mně

PROTIKLADY

Zavolal mi
kamarád
s kterým jsme včera
večer hráli
parádní džem

je mu pětašedesát

a potřeboval mi
sdělit
že na dnešní
meditaci

se mu otevřely
mnohé čakry

dýchal prý přitom
jak potřeboval

a já četl
v jeho hlase
takovou radost
že jsem ji měl
také

Pak toho dne
se na mě podíval
můj otec

jen o dva roky starší
nežli on

jenže toužící asi
zemřít vsedě
protože nemůže dýchat
aby mohl chodit
a když nechodí
tak dost přibral
a příliš nevidí
většinu světa
za obrysem
své lebky

až mu to oči
přiznaly

a tak jen pije
kouří na balkóně
a sedí
před televizí
nadává
a pije

a moc dobře vaří
když přijedu
s dcerou

Díval se dlouze
celý zadýchaný
a pak mi povídá

jak se mu otevřela
díra v noze

Seděl tam a ukazoval
a mně bylo teskno

že nevidí příčiny
a skuhrá nad důsledky

že nechce rady
a ani neslyší
cokoli říkám

a že nepůjde
na léčení
a nevezme do ruky
šamanský buben

a veškerý svůj volný
čas

nestráví poznáním
svého nitra

Tuhle jsem se ho
zeptal
jestli vůbec ještě
chce žít

řekl
že jo
ale že je hrozně
línej

a ať prý pro sebe
něco udělám

a přestanu
chlastat

DIDGERIDOO

Je tolik signálů
jasných až k zbláznění,
že mě to mate jen,
s úzkostí spojuje!

Jdu velmi pomalu
bažinou blouznění,
krok, který míří ven,
ke dnu mě stahuje…

Hnije tu živý květ,
listy a stromy též,
doteky mokřiny
slizké jsou, děsivé.

Rozpadá se mi svět?
Lež plodí další lež,
kostlivci ve skříni
tlučou tu rytmy své

ponuré, absurdní
a také směšné dnes,
kdy pryč je matoucí
ústupků období.

Jenomže v toku dní
tu a tam černý les
zastíní to, co chci.
Pak stesk mě ozdobí

jak řezby totemu.
Šamana nehledám,
kol ohně hustý dým
a stíny kruté jsou.

Jen dřevu dutému
svůj dech pak s láskou dám:
oddám se vibracím…
Vše zlé pryč odnesou.

NEŽ ZAPOMENU

Napsat tak veršů pár,
než zapomenu,
než tukem oteču,
v hlavě mi přeskočí,

než budu příliš stár
na každou změnu,
a už neuteču
tomu, co útočí

uvnitř snad každý den
na rozum, na city
v myšlenkách ponurých,
jež radost rozdrtí

a mění ve zlý sen
i čas v ní prožitý...
Hlas její hrůzou ztich´,
jak byl by po smrti.

Bolest mi křiví hřbet
a břicho roste mi
jak houby po dešti
těhotné úzkostí…

Žít den jak naposled
se svými blízkými
v lásce a bez zášti!
Ani pak nezhostí

duše se prostý klid...
Veršů pár chybí mi
niterně, bolestně,
a v toku běžných dní

oněmím. Hovořit
jen slovy němými
je smutné dost vlastně
a nic v nich nevyzní.

NÁŘKY

Vypsat své nářky na zeď!
Vykřičet je v hudbě!

Není to ještě
výraz radosti

ale už je to první
velký krok

jiným směrem

Během něj
náhle vpadnu
do prostoru
neznámého světa

beze strachu

a oddám se
harmonii

Ponořen v ní

prožívám
o čem jsem jen slýchal

Jenže tehdy
ta slova ztrpkla
pod jazykem

z nedůvěry
v existenci takových
chvil

až jsem vždy jen polkl
odplivnutí
na tu lež

na tu mrchu
co ve své bohorovnosti
vypadá
jako že se má
lépe

Byla taková
nějaká rozzářená
v podivné róbě
bosa
a s květy
ve vlasech

zeptala se
zda si smí zahrát

a pak rozezvučela
brumli

a já věděl
úplně jasně

že to je ono
co chci slýchat

Vše se proměnilo

Prožívám
o čem jsem jen slýchal

avšak nové kulisy
spolu s některými
starými

někdy drhnou tak

že píšu
a křičím

dlouhé hodiny

než opilý vpadnu
do náruče spánku

a ráno se probudím
pořezaný
o střepy snů

PARALÝZA

Někdy se to
úplně pomotá

jak se to opakuje
stále dokola:

Všechna ta moudra
o sebezdokonalování
o změně

o souladu s duší
prožitku okamžiku
i o laskavosti
k sobě a ostatním

a k tomu ty návody
na spokojené žití
v nejrozmanitějších formách

i všechna ta lákavá
blýskání ega
a jeho postupné
utlumování

Jde z toho
hlava kolem
a v jeden okamžik
přestaneme být pozorní

a vše nám začne připadat
jakoby stejné
až se to stane
odpovědí
na otázky známých

jak že se máme:

„Ale to víš
pořád stejně…“

Často nechceme
vidět to nové

bojíme se změny

jsme rádi ve známých
divadelních kulisách:

Hrajeme osvědčenou hru

a diváci chodí
smějí se
mají nás rádi

Ale najednou
je čas
na další roli

Bráníme se
a hrajeme tu svou
o to usilovněji
stále dokola

dokud nezjistíme
že už to nejde:

Nic uvnitř
nereaguje
Vše živé
zaduseno…

Proces likvidace
zakončen

SOUDCE

Na ostrých hranách a na třecích plochách
směšně se kroutím a nejapně žvaním,
když vidím nicotu, k níž jsem to dotáh´,
a marnost dalších snah… Až se jich straním.

Vše bídné, prázdné je, a taky špatné,
ať už jsem rozehrál tu kterou hru!
Opravdu všechno? Nu, říkám si: „Snad né!“
Hledám jak Eskymák pro žití kru…

Mrzne a vichr tu do tváře šlehá,
nehezkou optikou dívám se zas
a stavím iglú si s vypětím sil.

A přitom kolem je láska a něha
a v rytmech úchvatných plyne mi čas.
Cos zde mne vyzývá, abych jen byl.

KONTINUITA

Dobré zprávy
o věcech
které se dějí někomu jinému
nás zajímají
jen velmi málo

zato špatné
které se dějí někomu jinému
se nás týkají
úplně osobně

a jsme schopni jimi žít
dlouhé hodiny

Kontinuita dobra
a lásky
je tím
zeslabena

a zbývá než život
v dramatech

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla