na další stranu
Martin Honzák
PRVNÍ JÍZDY
Držím volant
rozjíždím se
a panikařím
kde co sešlápnout
čím pootočit
a sledovat
co se děje kolem
abych mohl zareagovat
adekvátně
Zhluboka dýchám
ani v tomhle případě
netuším co a jak!
Naštěstí instruktor
je trpělivý říká
to chce cvik
až si budeš tím základním jistej
naučíš se předvídat
tu ubrat tu přidat plyn
taky každý auto se chová jinak
a ty to svoje
musíš vést tam
kam chceš dojet
a ono pojede jen tak
jak je nastaveno
Vystupuju a říkám si
už jen pár jízd
a bude pokoj
řidičák schovám
a ušetřím prachy
za auto benzín
pojistky
Ale hlodá ve mně
že vlastně vážně chci
kamsi dojet
když už tu ta možnost je
řídit to své
Zábradlí jsem dnes odstranil
a jiná překážka
snad na hřišti není
KŘIŽOVATKY
Dal´s mi mapy
a nutíš mě jít po cestách.
Už bych se sakra moh´
naučit v nich číst,
abych věděl,
kam chci dojít
a dokdy;
ale lepším se:
už někdy odhadnu
křižovatku
a to důležité
na některém z konců.
Snad mám správný odhad,
vím přeci,
co chci.
ČÁRY
Odvyprávět příběh
Chce to
Velkou myšlenku
Dumat nad stavbou textu
Mít zajímavé postavy
Příběhy
Zaplétat
Převracet
Balancovat
Až na samé hranici
Použít slova
Nějaký písmenka
Háčky čárky
Čáry
ROZJET SE
Probouzím se
vyčerpaný
hledáním energie
k otevření očí
Jó rozjet se
ignorovat
ty běsy
kde bych moh´ bejt;
ale nejspíš
v komatu
takovej výdej
nedám
Asi mi brání
pud sebezáchovy
Někdy si říkám
že to zkusím;
stejně:
co bych moh´zkazit…
ale většinou
vstanu příliš zničenej
i jen na tu myšlenku
TVŮJ HLAS
Mluvíš na mě
kdy už bych to nečekal
někdy i přes lidi
které sotva znám
jindy přes přátele
(i to je překvapení
ačkoli v tomto případě
by nemělo)
a je to uklidňující
slyšet zase tvá slova
tvůj hlas
Žijeme-li v iluzích
je tahle
ta nejpříjemnější:
dává řád
a smysl
mírní
krutosti
a upozorňuje
na to hezké
PODZIM
Je za humny
šedavo
těžkých mračen
uvnitř
lezavý chladný déšť
za prsty
bahno z cest
rozbředlých
jako rozšlapané naděje
o slunných zítřcích
Podzim
přichází nezvaný
pravidelně
i několikrát denně
a letní sny
vmžiku ty tam
Jako by snadno pozbyl
i co nesnadno nabyl
a není úniku:
cesty už zase jsou
o něco kluzčí
Přijď a neuškoď
mohu-li poprosit
když hrách odlétává
po hrstech
a vidět není
na krok
|
