na další stranu
Martin Honzák
NAHÝ
„Zbav se strachu!“
heslo protestního průvodu
a každé písmeno
na tom transparentu
který držím osamělý
a nahý na náměstí
mě děsí
VERŠE V MÍSE
Měl jsem náladu tvořit
Fakt dobrý verše
Plný
Velkých vhledů
Do toho v čem žijem
Aby bylo patrný
Odkud a kam
Kdo a proč
A takový různý věci
Ale chytly mě střevní křeče
A tak jsem zaplnil
Něco docela jinýho
Něčím úplně jiným
NÁDRAŽÍ
Má dcera se mi směje
Když sedím zhroucený
V nádražní hale
Plné lidí
Zběsile se přesouvajících
Ke svým vlakům
Řítícím se kamsi
K domovům
Za prací
Za lepšími časy
A špínu pode mnou
A ve mně
Jejich kroky
Rozvířenou
Vtiskávám do podlahy
Svého přízemního života
Miluju její nadhled
Bere mě za ruku
A chce mě odvést
Kam nemám odvahu
Ani sílu
Na první krok
Obdivuji
Jak je to pro ni snadné
A jas jejích očí
Měl by mi vrátit víru
Alespoň kvůli ní
Ó kéž by
Pojedeme někam
Jako ostatní
Šaty si vyperu
Kdyby mi alespoň
Ta různá hlášení ty děsivé hlasy
Nepřipadaly tak zmatené
Tak cizí
Jako to uvnitř
S čím bojuju
Pokusím se věřit
Její ruce
Která mě táhne
K některému z příštích
Odjezdů
Nic víc než je ona
Nebudu už nikdy mít
Neví to
Ani nemusí
Pomalu vstávám
Nic nevyčerpává tolik
Jako tu sedět
|
