Martin Honzák

HRABĚ EGO

Čtyřspřeží

řítí se hlubokou
nocí

nerovnou lesní
cestou

Z kočáru zní hlasitá
emočně nabitá

slova

hraběte
opilého mocí

Křičí
na kočího:

„Rychleji, rychleji!“

Ten

bledý strachy

z možného trestu
za neposlušnost

že upadne kolo
každým dalším
výmolem

že uštve koně

či se převrhnou
v tomhle vražedném
tempu

zatíná zuby
ostří zrak do deště

a větrem nese se
divoké práskání
biče

Hřebci hrůzou
z výprasku

s vypětím sil
ženou se za hranici
únavy

s pěnou u huby
nevnímají už
nic jiného

touží než utéct

a dělají to
dokud nepadnou

Šlechtic
uvnitř

barvitě líčí

svůj výklad
každého zvuku
zvenčí

bez ustání žvaní
o včerejšku
a zítřcích

díky kterým
se cítí jedinečný

a oddělený
od ostatních

Kdekdo
mu to ve zdech
panského dvora

věří!

Tady ale sedí
jen jeden posluchač

jenž si je vědomý
co se teď
děje

a klidný
navzdory situaci

Všem jde
v téhle jízdě

o život:

První jej bere
jako prostředek
k dosažení
cílů

a když není
podle jeho představ

rád ho nemá

druhý jej miluje
a přijímá

jako takový

Vozka

věnuje pozornost
jen křiku

a neslyší onen
tichý
hlas

neboť o jeho
přítomnosti
ani neví

Dokud však hraběte
neumlčíme

budeme dál ujíždět

dnešku

jedinému prostoru
existence

bez jakýchkoli
iluzí

PŘÍPRAVA VEČEŘE

Losos
bublá a prská
na pánvi
koření voní
jsi v pohybu
tady
a najednou
jinde
žmoulám cigáro
a váhám
zda zapálit
v opojení
Cosi otvíráš
přenášíš
připravuješ
nosíš na stůl
sedím na zemi
v kuchyni
popíjím
sešlapuješ plastovou
lahev
usměješ se na mě
projdeš kolem
výhled mi zkrášlí
tvůj fascinující
zadek
dáš vařit vodu
na čaj
Zapaluju si
a potáhnu
usrknu Jägra
voda dobublá
„Tak co dáme?“
Připravíš seriál
zaliješ čaj
hříva tvých zrzavých
vlasů
zakryje na chvíli
tvé zelené
oči
pak si sedneš
vedle mě
a vychutnáváme
přítomnost
v jaké je mi
příjemně
Zasměješ se:
„Vypadá to,
jako bys psal
o mně,
že na mě tak
čučíš!“
Stíháš toho
nějak hodně
divím se
říkáš
nějaké rýmy
abys mi usnadnila
pointu
a mohli jsme
jít jíst
„Jak jsi
na tom?“
ptáš se
starostlivě
Vstávám
koneckonců
chtěl jsem napsat
pár veršů
a tak se cítím
spokojen

SPOLUAUTOR

Ty píšeš
báseň?

zeptala se mě
má pětiletá
dcera

Jo jo

A můžeš napsat
jednu se mnou?

Jasně
Tak povídej

Spustila:

Jeden medvěd
šel lesem
potkal žížalu
říká:

to je ale nějaká
divná rozmazaná
barva

a šel dál

A udělej tam
tečku!

Dopsal jsem!

Udělal jsi tečku?

Ne

Už?

Pořád ne

To je ale
dlouhý…

Už?

Jo
Dokonce tři!

Tak dobře
A teď druhou

Byla jedna myš
Máš?

Mišmaš?

A potkala
prase

Narazili do sebe

A odešli zase
pryč

A pořád dokola
se naráželi

Tečka

A teď už
co chceš

NEDĚLNÍ ODPOLEDNE

Dozněly zvuky

dramatických
veršů

strhující hudby

a uvolňujících záchvatů
smíchu

Nastalo ticho

Jen tikot hodin
v pravidelném
rytmu

krájí kyvadlem

pomyslnou iluzi
času

v níž ze zvyku
žijeme smyšlenou
verzi

reality

neboť nám tyto
chvíle

podobně jako
mnohé jiné

připadají
zbytečně prázdné

LOVE STRORY

Říká se jim tak

v mnoha filmech
i knihách

které odrážejí cosi
z našich zkušeností

ale přitom jsou nám
v nich

ukazovány
jen příběhy

o závislosti

touze
po uspokojení
jakýchsi potřeb
nedostatku ega

vrtkavých
a fungujících

pouze dokud jsou
naplňovány

Namísto lásky

přijetí
jen za určitých

podmínek

které nesplněné
vytvářejí pole

nenávisti
vzteku
zklamání
i odporu

ve zbytečných dramatech

a rozporuplných
dvojsečných
emocích

kdy se hledá viník
celé téhle
mizérie

protkané
ubližováním

sobě nebo druhému

v tvrdých
manipulativních bojích
o převahu

Je to podivné
nesmyslné

poselství

pokřivující
skutečnost

jestliže mu
uvěříme

TO DALŠÍ

Zdály se mi
takové divné sny

plné bouřlivých
dějových zvratů

dramatických okolností
a rozrušujících

detailů

vyvolávajících
rozmanité emoce

podle toho
jak jsem si cokoli

v tu chvíli
vykládal

Neklidně jsem se hnal
za čímsi

asi jen
abych se hýbal:

ani si nevybavím
co jsem získával

ihned totiž bylo
důležitější

to další

co jsem zrovna kde
viděl

Jako pes
když mu ukážou
kost

nutně jsem ji
musel mít

jenže jen zdánlivě

protože ani to
mě netěšilo

a rychle jsem se řítil
za příští
zbytečností

Toužil jsem se
probudit

ale došlo mi

že vlastně vůbec
nespím

O MUŽI KTERÝ SE ZAPOMNĚL SMÁT

Pozoroval jsem
dlouhé týdny

jak ho opustila
bezstarostnost

a veselý smích

kterými se vyznačoval
po léta
co jej znám

Pátral jsem tedy
po příčinách

a když mu nakonec
únava

oslabila schopnost
sebeklamu

povzdechl si

a vyprávěl mi
takový smutný
příběh:

Cítím se v zajetí
nejrůznějších pastí

dluhových
vztahových
pracovních
a jiných

do kterých se dostávám
svou nevědomostí

a tím
jak se každému
snažím vyhovět

až ani nevím
po čem toužím
já sám

jen utrácím peníze
které nemám
za věci
které nepotřebuju

a věřím všem
svým myšlenkám

pořád stejným

proměněným léty
opakování
téměř v jistotu:

O vlastní nedostatečnosti
a jak je to všechno
na hovno

Chvíle
kdy jsem nad věcí
překryjí vzápětí
ty druhé

kterých je
pořád víc
a trvají děsivě
dlouho

Čím jsem starší
tím silněji cítím
že není úniku:

Uvázané kotvy
na nohou

ruce v okovech

a mříže místo
nebe s hvězdami
nad hlavou

Čtu o tom různé
zvěsti

a říkám si:

‚Tenhle chytrák
napsal knížku

a tamten zase
jinou…‘

Jak ale dojít
ke klidu

když navzdory
tomu
co z nich vím

o přítomnosti
lásce
a vědomí

ničemu z toho
nedám prostor

protože se bojím

že by se celý
můj svět
zhroutil?

Vždyť na mně leží
zodpovědnost

za životy
mých blízkých

a nemůžu jim přeci
udělat
tak hroznou věc

abych se cítil
dobře!

DEN NÁŠLAPNÝCH MIN

Explodovala tehdy
jedna za druhou

až jsem měl sežehlá
i oční víčka
zevnitř

Na cosi hloupého
jsem zareagoval

neboť to připomnělo
strašáky z minula

a pak jich bylo
víc a víc

Navlékl jsem starou
vestu

a žongloval
s dýkami

ostrými a dlouhými

jako děsivé
sny

Ještě dlouho
jsem cítil řezné
rány

na dlaních

a pár bodných
kdesi hluboko

a čím déle
jsem je v mysli
udržoval

tím byly
bolavější

Pak jsem je
pustil

vdechl zhluboka

opojné vůně
čajových lístků

dneška

a plně vnímal

pod zčeřenou
hladinou

myšlenek

jeho nekonečný
a všeprostupující

klid

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Medúza, Časový pres a další
DV 97/2018: Krok do neznáma a další
DV 96/2018: Roztančený, Uragán a další
DV 95/2018: Pravda z nitra a další
DV 94/2018: Samožer, V první řadě já a další
DV 93/2018: Po bouři, Trosečník a další
DV 92/2017: Zloděj, Protiklady a další
DV 91/2017: Poušť, Mapa a další
DV 90/2017: Hráz, Vrah a další
DV 88/2017: Střední věk, Včely a další
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla
DV 103/2019: V atriu hotelu a další
DV 102/2019: Piš si, Sopečné lidstvo a další
DV 101/2019: Vlak do nikam a další
DV 100/2019: Rytmy nitra a další