na další stranu
Emilie Zítková
JAK PŘEŽÍT
K zemi přikována,
po prsa v kamení
a výhled tolik vábí,
však naslouchám znamením.
Šeptají:
"Neuteče sobě samé,
co se má stát,
je už dané.
To se stane, to se stane…"
"A NE"!
V kleci zdobené,
v akvárku jedu, plynu.
Poskládám vážek křídla
sešiji, ušiji,
nevzdám to,
Pane.
Pro svoje nálady
Nezahynu.
Prostě to se sebou…
Přežiji.
POHLAZENÍ
Jak ptáčku v dlaních
Dle svého recepisu
Podáváno do dna.
Chybí - není.
Pět dní a pět nocí...
Všechna jsou rozdána.
Pět dní a pět nocí.
Okna dokořán...
Leť!
A dlaně prázdné...
Jak hnízda sýkorek
z podřezaných kmenů.
Voňavých smůlou.
Kladu si na mokrou tvář.
Pohlazení kůry.
Vrásek svého čela...
Obnažena v rýhách
z utrpení.
Jantarová zář.
Mami
DOTEK
Dotek ,
prchavý než utek
s časem
vesmírným hodokvasem
na holej pupek,
lhát mne fakt nebaví
slova rychle unaví
jak nitě trhavý ...
opouštím samoty smotek.
Básníci... toulaví!
Potrhané nitě dní a činů
Slova nevyjádří víru.
Vinu
Než spatřím dotek...
Z božské fresky
v Sixtinské kapli...
Pochopení
Malíře touhy znázornění.
Zakloním hlavu a spatřím
Dotek.
Přemýšlet nesvedu
Vidím jej.
...Tam je v té fresce.
Mistra Michelangela.
A věřiti se nechce
když jí vidím.
Z fotek...
Že nejsou skuteční.
Bůh a syn
A barvy jemné
něžné, hezky.
Plácám si své
třesky plesky
...Skutek mi utek
Kamsi zas k zadním vrátkům
Beru si Bibli
Začínám čísti...
od konce ku začátku...
ROZLOUČENÍ
Už je konec roku koně?
Jest tak pro mne zásadně,
že prý bylo víc než milo
a tvářil se záhadně.
Bylo toho příliš mnoho,
lásky,
vzteku,
smutku...
chtělo by to zpomalit prý,
holka zlatá,
vskutku.
V jednom kole v hřívě vítr
napadne mne hnedle,
že prý kozu osedlám si,
nežli koně vedle.
Tedy prosím ať je MÁJ,
pak vyženu Kozy v háj.
Pohrabu se v záhoně,
uklidním se zcela
prostě už jen užitečné
věci budu dělat… a
zapomenu na koně.
|
