na další stranu
Emilie Zítková
obrázek Emilie Zítková
ŠACH
Nejvyšší hraje hru
Ráno vyhrává bílá...
Černá pachuť
z mého snu
v bílku citu
rozpustí se
Škrtnu mu
co nehodí se...
V piškvorkách utěrky
kárované
Ráno uplynulo v rychlých tazích
Poledne pasíruje
skrz cedník šachovnice
bešamel nálad
blíží se polednice
Nesmlouvavá
Spalo by se
Černou ti myšlenky
barví strach
A TY?
Co jsi? Jen ve větru prach
PAT
Na kolena
Co loutka z ebenu
bezmocně běžíš
A.
Ležíš... MAT
Pro změnu
TAK
A JE PO VŠEM
V černobílém ringu
kovovým zvukem
Do další hry prý -
sejdeme se...
Heleme se třeseme se
No tak dobrá příště...
na bowlingu...
obrázek Emilie Zítková
obrázek Emilie Zítková
LEDNOVÁ
Venku je bláto,
co bys chtěl...
černé jsou tlapky
bez křídel.
Ztrácíš se v černi
nočních dní.
Lednový den
je poslední.
Patlá a špiní
klapkám boty.
Nezazní bíle,
z toulavé noty...
Písnička hravá,
nevšední...
Jarní je, zdá se...
Pouhé zdání.
Zima si vládne,
sem tam v tání
sněženky mrazem
leští v smích...
Studený a krutý...
Bílé je ráno
v sliby nutí.
V copáncích ledu
silné pruty...
Ledové pruty
zimních dní.
obrázek Emilie Zítková
PO ERUPCI
Poločas pravd
a poločas lží
za zrcadlem další Pompeje.
Lulka tě, do dlaně zahřeje.
V destrukci snů
v lávovém prachu
a hradů z písku,
přichází pauza.
Odpuštění...
Plamínek pluje k rozednění...
Ve filtru nachu
ulehčení...
Dobře je.
Stačilo uzavřít veřeje...
Zdymadla vnitřního strachu.
|
