Slovo úvodem

Divoké víno 2/2003 vychází jako vzpomínka na Divoké víno 2/1964. Přináší několik vybraných básniček z historicky druhého čísla, ale taky dosud nepublikované verše Jiřího Žáčka a Karla Sýse. Básničky Petra Cincibucha vyšly pouze v jeho bibliofilii Skleněný výtah. Petr Cincibuch našim čtenářům nabízí zdarma zaslání téhle knížečky jako prémie. Stačí si napsat. Největší radost „redakci“ udělaly příspěvky Nely Zapletalové a Martina Plotze zaslané spontánně.

L. H.

Potkali jsme Johanu

Chvilku jsem přemýšlel o titulku, zda tu podivnou osobu, jíž nesporně Johana Vondřejcová-Kohnová byla, forzírovat či zamlčet. Je rozhodnuto!

foto: Pavel Jasanský text doprovázejí fotografie
Pavla Jasanského

Jeli jsme tehdá s Mélou Machálkem tramvají a jako vždy jsme klábosili o poezii. Řekl bych, že tramvajka byla desítka nebo čtrnáctka, snad někde na trase mezi Libní a Holešovicemi. S námi dvě exotické ženštiny, drobné, exaltované, výstředně oblečené, jedna z nich výrazného židovského exteriéru. Ženštiny poslouchaly naše bláboly a my jsme se asi předváděli, jak jsme byli zvyklí z pódia divadla poezie, které jsme provozovali jednou až dvakrát týdně ve sklepě v Krejčího ulici naproti škole Na Korábě.

Žena s velkým nosem se vložila do našeho rozhovoru — a započala éra Johanina lektorství!

Jestliže si dnes, po třiceti devíti letech, vzpomínám na naše tramvajové seznámení, muselo to být jistě setkání významné. Projíždím-li po těch letech Veletržní ulicí, přibrzdím před domem číslo 33, popadne mě nutkání vystoupit a silně a falešně pískat melodii z Carmen: Toreadore smělý, pozor si dej… Signál, na nějž Johana v kteroukoli denní či noční dobu otevřela okno ve čtvrtém patře, hodila klíč na chodník a vlídně přijala bloudícího mladého umělce. Johana Kohnová se rozvedla s novinářem Pavlem Kohnem, jenž posléze emigroval, a vychovávala více či méně dobře jeho syna Karla řečeného Lištíka. Ještě že jí pomáhala stará šedovlasá matka…

Johana sama v jinak prostorném a uklizeném bytě obývala knihami a sbírkami všeho druhu zaplněnou místnost, jíž dominovala postel. Johana byla, pokud si vzpomínám, v posteli takřka stále,v ní přijímala mladé básníky — nemylte se, k fyzickému kontaktu s nimi ale nikdy nedocházelo — neb Johana měla svého rytíře — profesora Václava Dvořáka, podivínského učitele na průmyslové škole strojní. Nemohu na tomhle místě nevzpomenout její nadšené a časté popisování profesorovy zarostlé hrudi — říkala jí „kápě“. S profesorem jsem udržoval partnerské vztahy dlouho, neb měl zálibu ve starých autech. Honosil se nádhernou limuzínou „impérií“ a pomáhal mi udržovat v chodu moje první auto Aero 662 z roku 1932, jež jsem odkoupil od Pavla Jasanského někdy v roce 1966 (za pět tisíc).

Johana byla živoucí studnicí informací o pražském uměleckém podsvětí. Se specializací na židovskou obec. Byla to nakonec ona, jež mě seznámila s Janou Černou, dcerou Mileny Jesenské. Janě Černé jsem otiskl v Divokém víně řadu próz a vydal její knížku Adresát Milena Jesenská.

foto: Pavel Jasanský

Johana byla jmenována oběma redaktory Divokého vína — Mélou Machálkem a mnou — lektorkou. Jejím prvním úkolem bylo obhájit nejdiskutovanější literární dílko — Deník Edity Chýlové — otištěný v prvním čísle Divokého vína. Johana jej v písemné diskuzi v druhém čísle (vyšlo v říjnu 1964) přirovnala k deníku Anne Frankové a k důvěrnému deníku Charlese Baudelaira a Editin opus před nactiutrhačnými kritiky obhájila. Spolu s oběma samozvanými redaktory a s Johanou byli v tiráži druhého čísla uvedeni jako spolupracovníci redakce Oldřiška Svobodová, Václav Hlásek, Jaromír Fiala, Zbyněk Kočí (grafická úprava) a Robert Šmied — kromě Oldřišky jsme byli všichni žáky libeňského gymnázia Na Zámečku.

Ve druhém číslo Divokého vína se skvěly básničky Jana Lederera, Karla Višňáka, Dagmar Kubánkové, A. Eliáškové, Heleny Pěkné, Jarmily Horákové, Emila Steinbauera, Antonína Svobody, Vítězslava Fáry, Petra Zrna, Václava Horáka, Oldřišky Svobodové a jedna jediná moje — nejspíš písemný vzkaz ne vždy věrné mladé básnířce. Tuším, která to byla, chcete si tipnout…?

Na prostřední skládačce formátu A3 byly otištěny reprodukce čtyř plakátů tvůrčí skupiny Zdeňka Chotěnovského, Evy Průškové, Eduarda Hájka, Václava Ševčíka a Věry Faltové. Asi že mladým redaktorům plakáty přišly dostatečně divoké.

foto: Pavel Jasanský

Do našeho sklepního klubu poezie přicházíval Vladimír Kafka, básník o desítku let starší, jenž už vydal knížku veršů, i věnovali jsme mu dvě stránky „intervjú“ a tři stránky jeho cestopisné reportáži. Celému číslu vévodil rozhovor s Miloněm Čepelkou. Básníka o půl generace staršího jsem našel spolu se Zdeňkem Svěrákem v armádní redakci Československého rozhlasu umístěné ve vile v Dykově ulici na Vinohradech. Oba muži tu připravovali pravidelný pořad pro vojáky Polní pošta. Ohlásili jsme v něm armádě, že v Libni vychází Divoké víno, časopis mladých básníků a umělců. Věřte nevěřte, nesmělo se nic, ale mohlo se všechno. Pracovna obou mladých rozhlasových redaktorů byla vyzdobena na tu dobu vskutku neběžně — stěny byly polepeny obrázky nahých ženštin vystříhanými ze zahraničních časopisů. Výstavě se říkalo „osvěžna“. Nevěříte? Zeptejte se pánů Čepelky a Svěráka.

Ačkoli, teď si uvědomuju, že Zdeněk Svěrák se otázkám na téma ženy vyhýbá. Ale bylo to v roce 1964.

Miloň Čepelka nám v rozhovoru Divoké víno pochválil, leč doporučil, abychom dbali na řemeslnou úroveň prací. Nejvíce se mu líbila básnička Heleny Pěkné Geometrie. A dal nám k otištění jednu svoji básničku, již jsem přepsal.

Jako každoročně mi přišla i letos novoročenka od Miloně Čepelky – básnička PF 2003. Snad se cimrmanolog nebude zlobit, když ji přiložím…

Na závěr se Divoké víno 2/1964 věnuje pozvánce do Luxoru na představení Bláznivěnky Eduarda Pergnera a souboru malých forem Inklemo v rozhovoru s jeho uměleckým vedoucím a autorem Václavem Bártou. Dám si tu práci a přepíšu text Bártovy písničky Poem.

foto: Pavel Jasanský

Václav Bárta sehrál o dva roky později v mém životě významnou úlohu. Odešel jsem tehdy z domova a toulal se delší dobu Prahou bez přístřeší a bez prostředků. Václav mi kromě jiné pomoci věnoval svoje staré kalhoty, jakési čínské džínsy. Nosil jsem je jednak proto, že byly in, jednak jiných pantalonů nemaje. Záhy se ovšem prošoupaly v rozkroku a moje cesty po bytech pražských přátel byly zpestřeny dojemnou scénkou. Po příchodu jsem si půjčoval jehlu a niť a kalhoty pečlivě štupoval, rozumějte doplňoval chybějící materiál křížem krážem nití. Bylo to v létě, pamatuji si dobře na detaily. Chtěli byste vědět, jak vypadal tehdy mladý šéfredaktor..? Nosil bílou rozhalenku s krátkým rukávem (denně ji u kamarádů pral a sušil), zmíněné džínsky a na nohou vietnamky, boty sestávající z podrážky a gumového návleku procházejícího mezi palcem a druhým prstem nohy. Vzpomínám si, jaký mindrák mi oblečení a obutí tehdy působilo. Třeba při návštěvě u příznivců Divokého vína v pražském Divadle hudby, jehož ředitel Jiří Šrámek i slavný recitátor Milan Friedl byli vyhlášenými elegány.

Na třetí stránce obálky zveme v DV 2/1964 čtenáře a básníky do Klubu poezie v Krejčího ulici na dva sobotní text appealy, představení z poezie Louise Aragona a na premiéru Na truc světu z básní Karla Šiktance. Víte, kdy se odehrála? V sobotu 21. listopadu 1964…

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další