Slovo úvodem

Dnešní slovo úvodem bude krátké, kapitola vzpomínek zrovna tak. Víte proč, milí moji? Všechen svůj čas věnuju přípravě knihy — Antologie Divokého vína. Za deset dní ji předávám vydavatelům — Národní knihovně ČR a Nakladatelství Slovart. Nikoli ovšem v rukopisu, ale graficky upravenou a připravenou k tisku. Chápete tedy, že nemyslím skoro na nic jiného…? Dráty mezi mým počítačem a počítačem Vítka Nováka v AVASu jsou horké, nejinak u Pavla Jasanského, který ač nechce, stává se grafikem publikace, jež převzala grafickou podobu původního tištěného Divokého vína. Nebo, chcete-li, supervizorem, jak současná hierarchie pojmenovala vrchního knížecího grafika… Co to blábolím…?

fotografie Ludvíka Hesse fotografie Ludvíka Hesse Úvodní slovo doprovázejí fotografie
Ludvíka Hesse

Aha, můj prapradědeček byl vrchním knížecím švarcenberským nadlesním… Jeho ušlechtilá tvář na mne dohlíží ze staré fotografie na psacím stole, zatímco sedím na židli, na níž sedával můj pradědeček Jablonský v lesovně v Mrákavech. Sedí se mi na ní dobře, což o to, jen ty hodinky po mém dědečkovi Jaroslavu Matyášovi a hodinky po mém pradědečkovi rovněž Matyášovi na mém psacím stole nemilosrdně připomínají divoký času cval. Co to blábolím…?

Aha, ve výběhu cválají mí koně, nejrychleji cválají večer z výběhu domů, předpokládajíce, že ve žlabu najdou oves, pod žlabem seno. Každý den. Nejen večer, ale i ráno…

Konečně jsem se dostal k meritu věci — k času. Antologie vychází 4. února 2007 a její křest proběhne v Zrcadlové kapli Klementina 8. února. Přijďte, hodinu ještě upřesním. Uslyšíte recitovat nejen mě a Honzu Rosáka, exhibovat budou jistě i další staříci. Samozřejmě podporováni mladými básnířkami s našpicovanými slechy… Co to blábolím…?

fotografie Ludvíka Hesse fotografie Ludvíka Hesse

Aha, slechy má můj pes Graham, černobílý bordercoliáš. Věrný můj průvodce na každém kroku po stájích a po zahradě i při jízdě na koni se minulý týden ztratil. Tedy zašel za nějakou fenkou hárající do vedlejší obce Koloděje. Tam jej dobří lidé odchytili a nechali odvézt do útulku pro ztracené psy v Tróji — na záchytku. Odvoz na psí záchytku a přenocování přijde bratru na 550 kaček. Byl jsem šťastný, že je Gram zase doma, plete se mi pod nohy a štěká na ptáky. Dal bych ochotně mnohem víc. Co to blábolím…?

Aha, zdálo se mi, že mám v peněžence peníze. Byl to velmi krásný sen…

Dvacáté páté číslo moderního Divokého vína je předposlední vzpomínkou na poslední rok existence tištěného časopisu — na památný rok 1971. Proč památný? Bylo mi dvacet čtyři let, jako má hodin den. Dobrý věk! Vybral jsem básničky z čísel 3, 4 a 5 vydaných v roce sedmdesátém prvním.

fotografie Ludvíka Hesse fotografie Ludvíka Hesse

A přidávám současné básničky dosud žijících autorů — Václava Bárty, Pavla Vernera, Zory Wildové, Jiřího Žáčka a Petra Cincibucha. Víte, kdo z nás je nejstarší? Přece Vašek Bárta — „Jak se chodí za holkama“. I tentokrát najdete jeho návod zralého muže. Ovšem sedmdesát Vaškovi zdaleka není.

A přidávám i skvělou Terezku Šimůnkovou, líbeznou Pavlínu Pulcovou, mužného Bořka Mezníka a krásnou Renatu Foitovou, která je pro Divoké víno o to cennější, že ji za mnou poslal Zdeněk Svěrák. Renata pracuje v České televizi a Svěrákovi se svěřila, že píše básničky. Ten jí doporučil Divoké víno, ostatně zná jej od roku 1964.

Zařadil jsem hodného Karla Vodičku. Napsal mi, že chce básničkou udělat radost mamince:

Zasílám Vám báseň, kterou jsem směroval ke své matce. Vím, že vybočuje z mých eroticky laděných básní, ale pokud byste se rozhodl uveřejnit ji, myslím, že by to byl pro mou maminku asi ten nejcennější dárek k Vánocům. Je to taková má zpověď, kterou jí velmi dlouho dlužím a již si drahnou dobu přála.

L. H.

Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…

Tak dlouho jsem vytáčel telefonní čísla mužů toho jména, až jsem na něj narazil. Architekt a fotograf Jiří Andrle, nyní hoteliér v Kostelci nad Černými lesy. Fotografoval velké i malé cikány a to je, jak říká Pavel Hudec Ahasver, vždycky šťastná volba. Jiří Andrle se svými fotkami cikáňat a polocikáňat vstoupil do Divokého vína 5/1971. Ještě předtím ovšem vstoupil do mého automobilu. Iniciativně mi poslal svoji vzpomínku:

Na předměstí Přerova u železničního přejezdu se mi podařilo stopnout projíždějícího Fiata 124 Sport, až když jsem skočil po jeho průjezdu do vozovky a usilovně máchal rukama. Zabrzdil v oblaku prachu a teprve když jsem se usadil na sedadlo spolujezdce se mi řidič přiznal, že myslel, že mu signalizuji utržené kolo, jelikož to už od Žiliny očekává — znepokojeně se vykláněl z okýnka.

Moji, v letním vedru zcela mimořádnou pohybovou aktivitu, ale vybudilo to, že jsem za volantem Fiatu zahlédl neopominutelný vousatý profil toho dobrého muže. Asi měsíc předtím jsem se poprvé setkal s Ludvíkem Hessem, když si ve strašnickém sklepě s tiskařským strojem vybral z nabízené krabice mých fotek pár kousků k otištění v Divokém víně. Odpovídal mé představě o prosperujícím bohémovi. Že je především mimořádným organizátorem, to mi došlo o něco později.

Zpátky na silnici. Po zjištění, že L. H. ždíme motor tak, aby do Prahy stihnul dojet pokud možno za hodinu, sáhnul jsem za sebe po bezpečnostním pásu, ale nahmátnul jsem jenom cancour se střapcem nití. L. H. mi s povzdechem sdělil, že se pás s kýmsi utrhl.

Dojeli jsme včas, jen mě brněla pravá ruka, svírající celou cestu křečovitě ten cancour.

V životě jsem nechyt takovýho stopa.

fotografie Jiřího Andrleho fotografie Jiřího Andrleho Text doprovázejí fotografie
Jiřího Andrleho

Dlužím vám informaci, že předchozí číslo 4/1971 vyzdobil svými fotografiemi tvůrce nad jiné uznávaný — Jan Reich. I on rád fotografuje děti, ovšem svoji proslulost postavil na fotografiích Prahy. Jenom nechápu, jak se mu daří či spíše dařilo vyfotit pražské ulice bez jediného chodce a bez jediného automobilu. V Divokém víně ovšem nikdy Honzovy fotografie Prahy nevyšly. Zato vyšly jeho děti a taky portrét Honzy Reicha pořízený Pavlem Hudcem. Byl to opravdu hezký mladý kluk.

fotografie Pavla Hudce Ahasvera

Fotografie Pavla Hudce Ahasvera vyšly v čísle 6/1971. Nahý Pavel objímá nahou dívku (ovšem jen jakousi neživou pannu — modelku), pak dvojportrét skutečných modelek, trojportrét prostých mužů, dvojportrét dvou krásných dívek — živé a krejčovské panny, ale taky fotografie pasoucího se bílého koně. Že by Pavel tušil, jaký osud čeká jeho editora…?

V tiráži Divokého vína od čísla 4/1971 zmizelo jméno Honzy Vyčítala. Přibyla zkratka, jíž dnes už málokdo rozumí — ZO19/II — L OV SSM Praha 2. Můj poslední pokus zachránit časopis… Stal jsem se devatenáctou základní organizací s „L“iterárním zaměřením při Obvodním výboru Socialistického svazu mládeže na Praze 2. Opíral jsem se o svazáckého tajemníka Jaroslava Lemáka, jenž mě o rok později při výslechu na policii (veřejné nebo státní bezpečnosti, ani nevím) zapřel jako Jidáš. Ani se mu nedivím.

fotografie Jiřího Andrleho fotografie Jiřího Andrleho fotografie Jiřího Andrleho

V tiráži se taky dočteme, že návštěvní dny v redakci V Jirchářích číslo 4 jsou každé pondělí a středu od 17 do 19 hodin. Tehdy jsem už přijížděl do redakce v rajtkách a ve vysokých jezdeckých botách zálibně čichaje koňský pach z vlastních rukou.

kresba Aleše Synka

V Divokém víně 4/1971 se uvádí, že ve čtvrtek 6. června 1971 v Divadle v Nerudovce četli básničky Jan Rosák a Ludvík Hess. Aktivní Michael Lorenc zaplnil pořady poezie každý čtvrtek a neděli, při čemž nejen recitoval své básně, ale i na violu improvizoval… Sekundovala mu přitom krásná Markéta Hejná, svoji přízeň dělící mezi Michala a svého budoucího manžela Aleše Synka, básníkavýtvarníka, jehož perokresby přineslo Divoké víno 5/1971. Milostný trojúhelník Markéty, Michala a Aleše se prolínal i v text-appealu pořádaném v Nerudovce 27. května. Markétini obdivovatelé dokonce založili umělecký K-klub. Co znamenalo písmeno „K“ dnes už vědí snad jen oni sami. Možná „K“do dostane Markétu? „K“oho si Markéta vybere? „K“terak obludit Markétu? Soudě podle básní i obrázků otištěných v Divokých vínech byl nesporně zkušenějším milovníkem Aleš Synek. A skutečně, opravdu — Markéta si jej vzala, Michalovi zbyly oči pro pláč.

fotografie Jiřího Andrleho fotografie Jiřího Andrleho fotografie Jiřího Andrleho

V Divadle v Nerudovce recitovali veršíky mladíčků a mladic i nebožtíci herci Václav Voska a Eva Jakoubková. Programový vedoucí divadla Michael Lorenc režíroval taky baletky, přivedl do Nerudovky loutkáře a hudebníky. V neděli 20. června se Gogolovou komorní hrou Vij skončila sezóna a do 1. září byly vyhlášeny divadelní prázdniny. Trvají dodnes. V Divadle v Nerudovce se už dlouho prodávají ruské vojenské čepice nebo český křišťál, bůhví…

Čas Divokého vína se nachýlil, ale do konce roku 1971 vyjdou ještě čtyři čísla, kalendář pro rok 1972 a dokonce první číslo roku 1972. Zůstalo ležet v zapečetěné tiskárně ve sklepě v Kralická ulici číslo 7.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další