DIVOKÁ VINICE, aktuálně

14.02.2019 - 14. února je významným dnem mého vztahu ke Spojeným státům americkým!

Emauzy.
Emauzy.

Z Ameriky se k nám přenesl zvyk oslavovat 14. února jako den zamilovaných. Obc... Více »

13.02.2019 - Sochu Zdeňka Nejedlého v Litomyšli neodstranili, ale doplnili ji

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!

V Litomyšli jsem byl 11. února, tedy den po výročním dnu narození Z... Více »

10.02.2019 - Můj nejmladší syn Tonda slaví 8 roků na Nebozízku!

Výhled z terasy Nebozízku, otec LH, malý Tonda, velký Matýsek.
Výhled z terasy Nebozízku, otec LH, malý Tonda, velký Matýsek.

V neděli 10. února jsme... Více »

10.02.2019 - Milena Laryšová, provozovatelka restaurace Nebozízek, mě obdarovala smutným andílkem.

Milena je nejlepší hostitelka! Nebozízek v provozu celou zimu, lanovka taky.
Milena je nejlepší hostitelka! Nebozízek v provozu celou zimu, lanovka taky.

Je stejně... Více »

Slovo úvodem

Jak dobří holoubci se vracejí praotcové básníci Divokého vína. V čísle 69 uvádím na pokračování verše z knížky Karla Sýse Apokalypsa podle Joba. Svoje zcela nové básničky mi poslali Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Dušan Spáčil. Nepodařilo se mi přesvědčit Petra Cincibucha, přestože jsem mu první tři slova básničky nadepsal: zima, láska, hrob…
Celým číslem vás provázejí obrázky Milana Kuzici, jehož tvorbu rozdělím podle výtvarných oborů na malby, světlografie a sochařství, kterého si odjakživa vážím nejvíce. Navíc je zcela jednoznačné, že s Milanem Kuzicou nás spojuje stejná vize žen – co nejhubenějších a s co nejdelšími končetinami.



Těsně před uzávěrkou čísla mi přišlo smuteční oznámení o smrti JUDr. Karola Stome. Abych zůstal věren tradici, napíšu mu nekrolog, přestože Karol nikdy žádné básničky nepsal a obrázky nemaloval. Do historie Divokého vína se zapsal v roce 1972, kdy mne zastupoval ve chvíli osudového konce tištěného Divokého vína (1964 – 1972). Zatímco já jsem trávil noc v cele předběžného zadržení v Bartolomějské ulici, Karol byl přítomen domovní prohlídce v mém bytě. Policie se rozhodla, že s sebou odnese celý archiv, a Karol pedantsky trval na tom, aby každý papír, tedy i každá básnička, byly uvedeny do seznamu zabavených písemností. Potvrdil tím svoji pověst advokáta – přitěžující okolnosti, protože archiv čítal desítky kilogramů papíru. K ránu se advokát přitěžující okolnost Karol Stome a k smrti znavení policisté dohodli na kompromisu – básně budou zabaleny do balíků, balíky zapečetěny a policie potvrdila pouze jejich počet odvezený z mého bytu.
Karol Stome se původně jmenoval Štěpánek. Bláhově se domníval, že přijme-li příjmení své mladé krásné ženy, podaří se mu vymanit se ze středu zájmů československé policie. Dokonce opustil hlavní město Prahu a usadil se v Domažlicích, kde nadále provozoval advokacii pod jménem Stome.
Karol rád zdůrazňoval, že jeho Alena má oči jako srna. Po desítkách let přiznávám, že jsem měl možnost do očí srny nahlédnout zblízka.
Proč to všechno píšu..? Přece abych Karolovi zajistil, že tenhle nestandardní nekrolog zůstane uložen v archivu Národní knihovny Praha. Jinak se obávám, že mu nesmrtelnost nezajistím.

Váš L. H.