DIVOKÁ VINICE, aktuálně

18.05.2017 - Narodila se MadelCa, pořadové číslo 171!

MadelCa, hříbě číslo 171.
MadelCa, hříbě číslo 171.

Čtvrtek 18. května je poznamenán trojčetností. Dnes se montu... Více »

14.05.2017 - Soud zamítl v plném rozsahu žalobu Jana Miškovského, syna Václava Hraběte!

Jan Miškovský na mne v prosinci 2015 podal žalobu o ochranu osobnosti. Zastupuje jej JUDr. František Vyskočil, Ph.D., advokát sídlící v Praze 1. Ještě před tím na mne Miškovský podal žalobu o ochranu autorských práv. Škodu, kterou jsem mu způsobil publikováním básní Václava Hraběte na... Více »

12.05.2017 - Jindřich Štreit zve na výstavu Kde domov můj v Pardubicích!

Kliknutím se zvětší!
Kliknutím se zvětší!

... Více »

02.05.2017 - Prvomájová holčička v hloubětínském babyboxu je 153. děťátkem, sedmým letošním!

Holčička zcela jistě narozená 1. května stihla vstoupit do nového života dvířky babyboxu v hloubětínském GynCentru tři minuty před půlnocí, tedy na 1. máje. Z bedýnky ji vyzvedla sestřička Gita zrovna jako před měsícem a jedním dnem klučíka Vladislava. Pojmenujme tedy holčičku Gita! S... Více »

Slovo úvodem

Jak dobří holoubci se vracejí praotcové básníci Divokého vína. V čísle 69 uvádím na pokračování verše z knížky Karla Sýse Apokalypsa podle Joba. Svoje zcela nové básničky mi poslali Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Dušan Spáčil. Nepodařilo se mi přesvědčit Petra Cincibucha, přestože jsem mu první tři slova básničky nadepsal: zima, láska, hrob…
Celým číslem vás provázejí obrázky Milana Kuzici, jehož tvorbu rozdělím podle výtvarných oborů na malby, světlografie a sochařství, kterého si odjakživa vážím nejvíce. Navíc je zcela jednoznačné, že s Milanem Kuzicou nás spojuje stejná vize žen – co nejhubenějších a s co nejdelšími končetinami.



Těsně před uzávěrkou čísla mi přišlo smuteční oznámení o smrti JUDr. Karola Stome. Abych zůstal věren tradici, napíšu mu nekrolog, přestože Karol nikdy žádné básničky nepsal a obrázky nemaloval. Do historie Divokého vína se zapsal v roce 1972, kdy mne zastupoval ve chvíli osudového konce tištěného Divokého vína (1964 – 1972). Zatímco já jsem trávil noc v cele předběžného zadržení v Bartolomějské ulici, Karol byl přítomen domovní prohlídce v mém bytě. Policie se rozhodla, že s sebou odnese celý archiv, a Karol pedantsky trval na tom, aby každý papír, tedy i každá básnička, byly uvedeny do seznamu zabavených písemností. Potvrdil tím svoji pověst advokáta – přitěžující okolnosti, protože archiv čítal desítky kilogramů papíru. K ránu se advokát přitěžující okolnost Karol Stome a k smrti znavení policisté dohodli na kompromisu – básně budou zabaleny do balíků, balíky zapečetěny a policie potvrdila pouze jejich počet odvezený z mého bytu.
Karol Stome se původně jmenoval Štěpánek. Bláhově se domníval, že přijme-li příjmení své mladé krásné ženy, podaří se mu vymanit se ze středu zájmů československé policie. Dokonce opustil hlavní město Prahu a usadil se v Domažlicích, kde nadále provozoval advokacii pod jménem Stome.
Karol rád zdůrazňoval, že jeho Alena má oči jako srna. Po desítkách let přiznávám, že jsem měl možnost do očí srny nahlédnout zblízka.
Proč to všechno píšu..? Přece abych Karolovi zajistil, že tenhle nestandardní nekrolog zůstane uložen v archivu Národní knihovny Praha. Jinak se obávám, že mu nesmrtelnost nezajistím.

Váš L. H.