Michal Černík

VŮLE K ŽIVOTU

Bez naší vůle se probouzí hlína
a naše vůle ji nezajímá
Bez naší vůle hlína voní
před naší vůlí se nepokloní
Bez naší vůle procitnou zrna a semena
a bez naší vůle se každé zelená
Bez naší vůle se olistí stromy
a naše vůle je neochromí
Bez naší vůle se ohlašuje země
tak silně tak nezadržitelně
a žádná síla nezabrání
osudu zrození a zelenání

PODDANSTVÍ

Jak zemskou tíži si neseme svůj strach
své kříže své mrtvé své hroby
a v úzkosti té velebíme život
i když nás neobnoví

OČISTA

V jasné noci život spočítat
jak jsi spočítal už tolikrát
popřát ženě a pak potichu
jako dítě usnout bez hříchu

PŘIZNÁNÍ

Uléháš do postele ale kde
kde se chceš probudit a v jaké zemi
když ta tvoje je prohraná?
A ještě toužíš být tím kým jsi?

I ty jsi ta pravda
která chce být žádoucí
I ty jsi ten život
který chce být přijat

TISÍC LET POTÉ

Kdopak ten oblázek vzbudí
celé věky tu pokojně spal
kdysi dávno byl srdcem v hrudi
toho kdo miloval

POCTA ANDERSENOVI

Ta noc je velká veliká
cosi velebného ti dluží
Zpěv který zrodil slavíka
a slavík zase růži

VEVERKY

Pozoruješ veverky
jak hravě skáčou
z větve na větev
ze stromu na strom

Závidíš jim jejich přesvědčení
že celý svět
je stvořený ze stromů
a rozpíná se od jednoho konce lesa k druhému

BEZ NÁVRATU

Žádné jaro se pro tebe nevrátí
Musíš dočkat toho příštího
Stejně tak dětství
Usměje se na tebe
tak jako se dovedou usmívat jen děti
a pozná
že mu nepatříš

BERÁNCI

A já také chci
být laskavý
jak na obloze beránci

a plout si beze spěchu
a nevědět kam
a nebát se
že budu větrem rozfoukán

NA POČÁTEK

Opadáváš
s tváří
suchého listu

a toužebně si přeješ
abys ráno
bosýma nohama
znovu vstoupil do života

a všechno pro tebe právě začínalo

STŘEMHLAVÝ LET

Na nebi krouží jestřáb
Nechceš propásnout jeho chvíli

A pak to zkusíš jako on
K tělu přimkneš křídla
a střemhlavým letem
se řítíš na svou kořist

Netušíš jak snadno jsi smrtelný

SLOUP SVĚTLA

Náhle jsi vyšel z tmavého lesa
na malou mýtinu
Tyčil se v ní sloup slunečního světla
Když jsi do něj vstoupil
ze všech stran tě sevřela tma
Byl jsi na ni sám tak sám že jsi pocítil
její věčnost

Tehdy jsi zašeptal:
Pane dej mi vybrat
kterou smrtí chci zemřít

VOLBA

Kdyby sis měl vybrat
mezi pravdou a štěstím

přiznej si

dal bys přednost štěstí
před trýzní pravdy

i když ani pravda se pro tebe
nestala přežitkem

NITRO

Co víte o mé bezedné tůňce…
Ráno z ní vychází slunce
Co víte o mé hluboké propasti…
Kňučí tam život chycený do pasti

SHÝBNUTÍ

S bolestí v kříži se shýbáš pro klíče
které ti upadly

Cítíš že stejně tak bolestně
se k tobě shýbá i zem

I TO JE LÁSKA

Nic na tom není
Jen projdeš bytostí
kterou miluješ

Projdeš jako dveřmi
které za sebou zavřeš tak tiše
aby ji neprobudilo ani cvaknutí kliky

TÍHA KŘÍŽE

To není v zemské tíži
opravdu to není
že neunesem v kříži
tíhu všeho utrpení

I meč se shlédl v kříži
chce být Kristu blíž
Když se s jiným mečem zkříží
je z něj zkrvavený kříž

BÁJNÁ KRAJINA

Dobře ach dobře se žije v kraji
když lidé pijí ze slov těch
kteří se usmívají

Když se mír položí na krajinu
a jako bůh sejme z nich
všechnu vinu

Dobře ach dobře se lidem žije
když je běsi neuštknou
jako zmije

POLIBEK NA DOBROU NOC

Někdy k uvidění stáčí málo
Peřinou se přikryješ až po bradu
a zavřeš oči

Tehdy spatříš svou duši
jak se nad tebou sklání
aby tě políbila na dobrou noc

PROBUZENÍ

I kdyby se náš dům neprobudil
ráno vstaneme nasnídáme se
a budeme žít zase jeden den navíc

I kdyby náš dům v noci neusnul
pozhasínáme světla ulehneme
a řekneme si Dobrou noc

Ráno se znovu probudíme jako prostí lidé

PROZŘENÍ

Tehdy
kdy nám zpěv ztvrdne v kámen
kdy se slova promění v slzy
kdy se smích zřítí a zabije
kdy v sobě poklekneme až na dno pekla

tehdy
budeme chtít před sebou
zachránit i svět
a třeba ještě nebude pozdě

ÚHEL POHLEDU

V noci sedávám na lavičce
a dívám se na svět
všemi hvězdami

Spatřuji život
Tu smrtelnost
která se zrodila na počátku stvoření

A spatřuji lidi
Tu nedokonalost
která svět patrně zahubí

ANDĚLSKÝ DAR

Konečně mám ten klíč
kterým se otevírá nebe

Konečně mi vypučela křídla
kterými se k němu vzlétá

Konečně tam na trůn ustanovím svého
spravedlivého boha

A on mne skopne zpátky na zem
abych přiznal
že svět všem není
báječným místem k narození

SÍLA OKAMŽIKU

Zvysoka pršíš
zvysoka sněžíš
zvysoka opadáváš
zvysoka se řítíš

Tu krátkou chvíli před dopadem
se nadechuješ života
A jako by ses nadechoval duše
někoho velmi blízkého
kdo tu už není

NA KONCI SVĚTA

Byly doby kdy se za konec světa
považovalo moře tam
kde se na obzoru prudce svažuje dolů
ale loď má ještě možnost
vrátit se do přístavu

Na konci světa je nebe
Na konci světa se už nemůžeš otočit
a vydat se na počátek
I kdyby se ti nabídlo dětství
uzamkneš dveře
aby si pro tebe nepřišlo

Ostatní tvorba Michala Černíka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Modlení k bohyni lásky a další
DV 98/2018: Pracovní nástroje, Vteřina a další
DV 93/2018: Neklid, Občanské verše a další
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 68/2013: Verše zimní a vánoční
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 58/2012: Trochu jako modlitba a další
DV 57/2012: Čtvero ročních období a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 46/2010: Tajemství, Milenecké poučení a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další
DV 100/2019: Rituál, Metamorfóza bytí a další