na další stranu
Michal Černík
VŮLE K ŽIVOTU
Bez naší vůle se probouzí hlína
a naše vůle ji nezajímá
Bez naší vůle hlína voní
před naší vůlí se nepokloní
Bez naší vůle procitnou zrna a semena
a bez naší vůle se každé zelená
Bez naší vůle se olistí stromy
a naše vůle je neochromí
Bez naší vůle se ohlašuje země
tak silně tak nezadržitelně
a žádná síla nezabrání
osudu zrození a zelenání
PODDANSTVÍ
Jak zemskou tíži si neseme svůj strach
své kříže své mrtvé své hroby
a v úzkosti té velebíme život
i když nás neobnoví
OČISTA
V jasné noci život spočítat
jak jsi spočítal už tolikrát
popřát ženě a pak potichu
jako dítě usnout bez hříchu
PŘIZNÁNÍ
Uléháš do postele ale kde
kde se chceš probudit a v jaké zemi
když ta tvoje je prohraná?
A ještě toužíš být tím kým jsi?
I ty jsi ta pravda
která chce být žádoucí
I ty jsi ten život
který chce být přijat
TISÍC LET POTÉ
Kdopak ten oblázek vzbudí
celé věky tu pokojně spal
kdysi dávno byl srdcem v hrudi
toho kdo miloval
POCTA ANDERSENOVI
Ta noc je velká veliká
cosi velebného ti dluží
Zpěv který zrodil slavíka
a slavík zase růži
VEVERKY
Pozoruješ veverky
jak hravě skáčou
z větve na větev
ze stromu na strom
Závidíš jim jejich přesvědčení
že celý svět
je stvořený ze stromů
a rozpíná se od jednoho konce lesa k druhému
BEZ NÁVRATU
Žádné jaro se pro tebe nevrátí
Musíš dočkat toho příštího
Stejně tak dětství
Usměje se na tebe
tak jako se dovedou usmívat jen děti
a pozná
že mu nepatříš
BERÁNCI
A já také chci
být laskavý
jak na obloze beránci
a plout si beze spěchu
a nevědět kam
a nebát se
že budu větrem rozfoukán
NA POČÁTEK
Opadáváš
s tváří
suchého listu
a toužebně si přeješ
abys ráno
bosýma nohama
znovu vstoupil do života
a všechno pro tebe právě začínalo
STŘEMHLAVÝ LET
Na nebi krouží jestřáb
Nechceš propásnout jeho chvíli
A pak to zkusíš jako on
K tělu přimkneš křídla
a střemhlavým letem
se řítíš na svou kořist
Netušíš jak snadno jsi smrtelný
SLOUP SVĚTLA
Náhle jsi vyšel z tmavého lesa
na malou mýtinu
Tyčil se v ní sloup slunečního světla
Když jsi do něj vstoupil
ze všech stran tě sevřela tma
Byl jsi na ni sám tak sám že jsi pocítil
její věčnost
Tehdy jsi zašeptal:
Pane dej mi vybrat
kterou smrtí chci zemřít
VOLBA
Kdyby sis měl vybrat
mezi pravdou a štěstím
přiznej si
dal bys přednost štěstí
před trýzní pravdy
i když ani pravda se pro tebe
nestala přežitkem
NITRO
Co víte o mé bezedné tůňce…
Ráno z ní vychází slunce
Co víte o mé hluboké propasti…
Kňučí tam život chycený do pasti
SHÝBNUTÍ
S bolestí v kříži se shýbáš pro klíče
které ti upadly
Cítíš že stejně tak bolestně
se k tobě shýbá i zem
I TO JE LÁSKA
Nic na tom není
Jen projdeš bytostí
kterou miluješ
Projdeš jako dveřmi
které za sebou zavřeš tak tiše
aby ji neprobudilo ani cvaknutí kliky
TÍHA KŘÍŽE
To není v zemské tíži
opravdu to není
že neunesem v kříži
tíhu všeho utrpení
I meč se shlédl v kříži
chce být Kristu blíž
Když se s jiným mečem zkříží
je z něj zkrvavený kříž
BÁJNÁ KRAJINA
Dobře ach dobře se žije v kraji
když lidé pijí ze slov těch
kteří se usmívají
Když se mír položí na krajinu
a jako bůh sejme z nich
všechnu vinu
Dobře ach dobře se lidem žije
když je běsi neuštknou
jako zmije
POLIBEK NA DOBROU NOC
Někdy k uvidění stáčí málo
Peřinou se přikryješ až po bradu
a zavřeš oči
Tehdy spatříš svou duši
jak se nad tebou sklání
aby tě políbila na dobrou noc
PROBUZENÍ
I kdyby se náš dům neprobudil
ráno vstaneme nasnídáme se
a budeme žít zase jeden den navíc
I kdyby náš dům v noci neusnul
pozhasínáme světla ulehneme
a řekneme si Dobrou noc
Ráno se znovu probudíme jako prostí lidé
PROZŘENÍ
Tehdy
kdy nám zpěv ztvrdne v kámen
kdy se slova promění v slzy
kdy se smích zřítí a zabije
kdy v sobě poklekneme až na dno pekla
tehdy
budeme chtít před sebou
zachránit i svět
a třeba ještě nebude pozdě
ÚHEL POHLEDU
V noci sedávám na lavičce
a dívám se na svět
všemi hvězdami
Spatřuji život
Tu smrtelnost
která se zrodila na počátku stvoření
A spatřuji lidi
Tu nedokonalost
která svět patrně zahubí
ANDĚLSKÝ DAR
Konečně mám ten klíč
kterým se otevírá nebe
Konečně mi vypučela křídla
kterými se k němu vzlétá
Konečně tam na trůn ustanovím svého
spravedlivého boha
A on mne skopne zpátky na zem
abych přiznal
že svět všem není
báječným místem k narození
SÍLA OKAMŽIKU
Zvysoka pršíš
zvysoka sněžíš
zvysoka opadáváš
zvysoka se řítíš
Tu krátkou chvíli před dopadem
se nadechuješ života
A jako by ses nadechoval duše
někoho velmi blízkého
kdo tu už není
NA KONCI SVĚTA
Byly doby kdy se za konec světa
považovalo moře tam
kde se na obzoru prudce svažuje dolů
ale loď má ještě možnost
vrátit se do přístavu
Na konci světa je nebe
Na konci světa se už nemůžeš otočit
a vydat se na počátek
I kdyby se ti nabídlo dětství
uzamkneš dveře
aby si pro tebe nepřišlo
|
