na další stranu
Jaroslav Holoubek
DOPISY OD ANDĚLA SMRTI
(Martina na pobřeží v Portugalsku)
Našel sis mě na letních slavnostech staré hudby
a písečnou nití
začal vyšívat cestu osudu na mé astrální tělo
Netušila jsem jaká bude síla přeměny
a že se stanu svědkem vlastní smrti
Ze svatby v Šárce jsem ti psala
že se nedám na ústup
Pohled dolů
ne slzy
tvůj dopis je v tmavé noci svatozář
můj krásný anděli
Náš skok se ukryl
do cirkusových manéží
Života na zemi mám až do stehen
živá voda chybí vzduch
mrtvé tělo
s mou duší tančí duch
Jsem v téhle chvíli nekonečně tvá
Našla jsem svoje srdce a také svou cestu
Už žádný mezičas
smrt podtrhuje smysl života
Vyplouvám v textu
v bílé košili
bolest se nevzdává
Svět neskončil
V závanu větru
už ne teplé tělo
Jen obraz v zrcadle
a zanícené oči
Kam vede ta cesta
děsivým labyrintem zákrutů a chodeb?
Je tohle místo svaté nebo prokleté?
Voda mě pohlcuje a nenechá nadechnout
Až mě ráno najdete na pobřeží mrtvou
stanu se vypravěčkou svého příběhu
jsem otevřená kniha
duše bez těla
Hlava světa se naklání
do přicházejícího království
okem do nekonečna
budoucnost se mi vrací jako vzpomínkový film
do mokrých vlasů mi vplétáš květy zla
Andělé přestávají žít
U SEDMNÁCTÉ GOLFOVÉ JAMKY
Tuhle báseň nelze číst za soumraku
běhá mi z ní mráz po zádech
začínáme si spolu povídat a zaháníme strach
Máte s tím také zkušenosti?
Zní ozvěna
Tak tohle znám to jsem zažil
a dopisujete si mé básně sami
V Tróji zahlédli lidé Ježíše jak slezl z kříže
a utíkal za zoologickou zahradu
nejkratší cestou k Pražskému hradu
U sedmnácté golfové jamky
neroste obilí
nekvetou vlčí máky
zámková dlažba
pneumatiky aut
Chceš se mnou spát
milujeme se ve skladě pizzerie
opíráš se rukama o parapet
a z okna se díváš na Vltavu
Koušeš se do rtů
rozkývaný horizont
Přecházím ze snu do snu
vzpomínám si na ten starý
už dávno se mi zdál
sedím tu jako šašek
užovka Zuzana se plazí po klíně
začínám číst
posluchačům se verše zakusují do stehen
V zamlženém okně
dřepí tučné podbradky
na krku náhrdelníky z dělových koulí
Roztomilá kašička mlékem a strdím oplývající
krysy zalezlé v děrách
kočičí zuby na procházce jdou jdou jdou
buď křídla nebo zobáky
Přibližná hudba ve starých zdech
Slova vyskakují z úst
a bojí se že nepřeskočí
Reklamní manažeři a tiskoví mluvčí
schovali křídla poezie
v útrobách hypermarketu
Obcházím sklad
naboso v holinách
a vyháním na vzduch
ty věčné rozepře mezi mnou a mnou
|
