na další stranu
Jaroslav Holoubek
MILOSTNÝ DENÍK
Tak chvíli stůj ani se nehni
snídaně mezi stehny
jak panna ruce spíná
ve zdech Klementina
a tak si vezmi ber
co zbylo z olympijských her
neklidný pták se už vrtí
v štěrbině mezi životem a smrtí
Dolno a horno
andělé pasou porno
u bran tvého těla
jak jsi chtěla
***
Měla jsem strašně dlouhý půst
až mi začaly v klíně mandarinky růst
závěsy z pavučin nad mou postelí
dopadám středem těla
na provaz napjatý mezi dvěma kostely
Takhle mě ještě nikdo nepřeříz
***
Můj pták si v tobě píše deník
o čempak asi bude
o čempak?
Hvězdy se vztekají už se dní
všechny noci jsou svatební
Jazykem zkouším
jestli je vzduch tenký
ústa mám plná slaných slin
jenom se nadechnu
bodám tě knírem do slabin
VYPUSŤTE MOŘE!
Podivně zahuštěný závěr týdne
dotýkám se tě rukama i slovy
upejpavá lingvistická procházka
mezi zájmeny je kdosi nový
Vynáší naši tmu na denní světlo
na ruském kole rozváží polykače ohně
točí se točí korouhvička
dbá na pohyb přivírá víčka
Ich bin schon da! Ich bin schon da!
Da bist du endlich!
Ja natürlich!
Nonsens zdvořile se zdráhá
před řekou do Němec se stáčí
česká železniční dráha
Naše třináctiminutové milostné allegro
v kupce sena za hřbitovní zdí
pod zemí poslouchají onosvětskou symfonii
na jedné straně radost na druhé hoře
ječíš mi do ucha heavy metal
a oni volají: Vypusťte moře!
Přichází konec světa jeden za druhým
Opíráš se o roh dějin
díváš se pánubohu do oken
Za stolem sedí osud
nad výpočty budoucích kalendářů
odhání dotírající víru a naděje
Ať počítám jak počítám
s vámi už nějak nepočítám
Ať popře co popírá
a zavře co otvírá
z úrodných klínů žen
rovnou na veletrh životních příležitostí
Tlak vzduchu
staví mě do kolen
trumpeta vyje v E dur
tóny se tlučou
interval poskakuje mezi notami na žebříku
Uprostřed šestnáctin se protahuje had
a tančí včelí královna
Tvé vibrující tělo připomíná sbor
holýma rukama na kůži Jizerských hor
ve svahu za Jabloncem rozkvetlá hrobořadí
A kdo je živější z těch co jsou ještě živí?
Voda je sypká
Líní nesnaživí
a jejich přerušený spánek
Sebeskvoucí zlatá rybka
Zaživa stín po smrti vánek
o větev opřenou pušku
Zase to dítě ve mně
mobil a okousanou tužku
|
