DIVOKÁ VINICE, aktuálně

15.09.2017 - Nechte sloupy ležet

Přivítal jsem rozhodnutí, že se na Staromák nebude vracet Mariánský sloup.Ono by to bylo trochu jako bychom v rámci návratu k tradicím stavěli na Letné znovu Stalina. Já vím, že to přirovnání je přehnané - ale vracet kontroverzní momenty historie do života je prostě vždy hodně problem... Více »

15.09.2017 - Jindřich Štreit byl oceněn Cenou primátora města Olomouce

Fotografie Ondřej Durczak
Fotografie Ondřej Durczak

Fotografu a pedagogovi Institutu tvůrčí fotografie Jindřichu... Více »

10.09.2017 - Mobel opět naděluje

Prvním laureátem Mobelovy ceny byl před devíti lety jmenován básník Lubomír Brožek. D... Více »

06.09.2017 - Život křížem krážem

Skoro každý si na cesty bere fotoaparát. Ne každý si ale přibalí i oči básníka! Eva ... Více »

Slovo úvodem

Dva měsíce jsme s Dušanem Spáčilem a Matějem Koubou vkládali do Divoké vinice texty, doufajíce, že někoho pobavíme, někoho pobouříme. Podařilo se nám jen lehce rozladit Tomáše Mazala, leč tím to taky skončilo. Jeho odpověď jsem publikoval a zase se nikdo nepřidal. Divoká vinice je tu pro všechny a budu v ní publikovat i texty hanlivé včetně nadávek na svoji vlastní holou hlavu. Není-li Divoká vinice otevřena jako diskuse přístupná čtenářům přímo z jejich počítačů, jako jsem to kdysi už umožnil, tak jen pro množství spamů a virů ohrožujících bezpečnost www.divokevino.cz. Stačí, když mi svoje texty pošlete emailem a do večera budou na svém místě. Věřím, že neskončíme jen u nekrologů.

   

Čtyři desítky autorů 58. čísla Divokého vína přizdobila svými díly Brigita Linerová, půvabné mladá výtvarnice, jíž jsem dal výjimečně přednost před zavedenými mistry ze sbírek internetové prodejní galerie www.artbohemia.cz Viléma Stránského, slavícího narozeniny spolu s mými dcerami Dorotkou a Markétou v den vydání, tedy 19. března. Gratuluju všem třem.
Jiří Žáček jako pozornost čtenářům Divokého vína poslal celou svoji knížku Vy mně taky, jak píše - kdybyste ji náhodou u knihtupců nedostali. Knížku ilustroval Adolf Born.
Tradičně za editorialem najdete několik kapitol z mé poslední knížky Stařec a Kuře. Ve čtení na pokračování jsem vynechal nezáživné povídání o babyboxech, pokračuji čtyřmi kratinkými kapitolami o koních a pátou, naznačující, že milostný příběh - tentokrát s mladou sociální pracovnicí - čtenáře knížky nemine. Pikantérie ovšem přijdou až později.

L. H.

Několik kapitol z knížky Stařec a Kuře

KLISNY A HŘÍBATA. 132. hříbě se jmenuje Marg Acc

Koně hrají v Jaroslavově životě významnou roli od dětství. Čtyři desítky let je s nimi v denním kontaktu, v jeho chovu se narodilo více než 130 hříbat. Koně se prolínají do všech jeho knížek. Jejich historie končí v Romancích o klisničkách v roce 2010 připouštěním klisny Shapely Love, při němž se hřebec Access to Java spletl a pokusil se připustit chovatele. Prostě mu skočil na záda. Chovatelská historie popisuje dramatické znásilnění Manorky a Manily, dvou klisen, které hřebce nechtěly, přestože jim na vaječníku seděl naducnutý folikul.
První porody roku 2011 měly Jaroslavovy klisny Margaretka a Bonnie’s Froňka naplánovány shodně na 22. únor. Otcem všech hříbat ročníku je plemeník Access to Java z Pavlina Dvora u Mimoně, odchovanec Kateřiny Brettové a Milana Picka. Hřebec zvítězil v roce 2001 v našem nejvýznamnějším dostihu Velké ceně českého turfu na 2400 metrů a celkově za svoji dostihovou kariéru vyběhal takřka jeden a půl miliónu korun.
Jako první se pokusila bez dozoru porodit Margaretka 18. února v půl deváté ráno. Chovatel klisnu přistihl a hřebečka jí pomohl vybavit. Hříbě nese pořadové číslo 132, pakliže se ovšem chovatel nespletl. Margaretka je vnučka Jaroslavovy nejmilejší a nejznámější klisny Margarety, matky klasického vítěze Marca Pola. Narodil se tedy pravnuk Margarety. Zákonitě dostal jméno podle svých rodičů – Marg Acc. Jméno navíc podle chovatelových zvyklostí musí – pokud možno – čítat sedm písmen. Marg Acc se měl čile k světu, vstal s malou pomocí a brzy se sám napil mateřského mléka.

OPERACE. 133. hříbě se jmenuje Bonn Acc

Bonnie’s Froňka si dala na čas a své hříbě přenášela čtrnáct dní. Hříbě se začalo rodit kolem desáté hodiny večer ve středu 9. března. V Jaroslavově domě se zrovna poprvé četl s herci a s režisérem Tomášem Krejčím a s jeho kolegy Jiří Košťálem a Lenkou Vrťátkovou filmový scénář podle knížky Čtyřúhelník. Takže se prostě nedočetl.
Malý hnědáček vážil po narození jen 40 kg a o to byl šikovnější. Rychle vstal a hrnul se k matčinu vemeni. Přesto mu chovatel podle svých tradic aplikoval dvě injekční stříkačky parafinového oleje per os, aby se uvolnilo mekonium, česky smolka. Hřebeček takřka automaticky dostal jméno Bonn Acc a nese pořadové číslo 133.
Druhý den dopoledne čerstvě narozeného hřebečka bolelo břicho. Válel se, převaloval na hřbet a tlačil. Chovateli bylo jasné, že se smolka neuvolnila všechna. Sáhnul hříběti prstem do konečníku a narazil na barikádu z kaučukových bobků. Pokusil se je uvolnit klystýrem. Kdysi si pořídil speciálně pro hříbata šikovnou hadičku s kulatým koncem, z níž tekutina ústí bokem. Opatrně ji zasouval hříběti do rekta a z padesátimililitrové stříkačky aplikoval parafinový olej s teplou vodou. Mezitím klisnu s hříbětem prováděl po zahradě. Zadržení smolky u hříběte zažil mnohokrát, takže se zpočátku ani příliš nezneklidňoval. Hodiny utíkaly a bolení nepřestávalo.
Odpoledne chovatel zavolal docentce Janě Mezerové na veterinární kliniku v Heřmanově Městci. Požádal ji, zda může hříbě přivézt. Od spřátelené jezdkyně z Netluk si zapůjčil přívěs a přivolal vnučku Martinu, aby mu pomohla hříbě i s klisnou převézt na kliniku. Martina přijela taxíkem. Naložili nejdřív hříbě a klisně nezbývalo, než nastoupit za ním.
Cesta do Heřmanova Městce představuje 85 km, ale tahle byla dramatická. Martina se na vozíku zoufale snažila udržet hříbě stojící. Bonnie’s Froňka pár kilometrů před klinikou v rychle projeté zatáčce ve vozíku upadla. Martina volala mobilem. Chovatel zastavil, otevřel vozík a klisnu postavil.
Docentka Mezerová hříběti vypustila trokarem plyny z tlustého střeva a snažila se infuzemi střevo zavodnit a přispět k rozpuštění smolky. Druhý den ráno se rozhodla, že bude hříbě operovat. Bylo třeba uvolnit ucpaný kus střeva v délce asi dvaceti centimetrů. Při operaci zjistila, že hříbě má perforovaný močový měchýř. Ostatně i toho se Jaroslav obával, protože hříbě vůbec neviděl močit.
Stal se zázrak, na jaký se donedávna nevěřilo. Hříběcí střeva jsou velice tenká, a proto se vůbec neoperovala. Bonn Acc operaci přežil a rychle se uzdravoval. V pátek 18. března si starý chovatel odvezl klisnu i hřebečka domů.
Narozené plnokrevné hříbě má v současné době hodnotu jednoznačně nulovou. Hřebeček šel po operaci se svou cenou do mínusu, ale Jaroslav si zachoval chovatelskou čest. Chov koní je v každém případě prodělečný, u anglických plnokrevníků to platí ještě ve větší míře než u ostatních plemen koní.
Proč tedy Jaroslav koně chová? Říká, že je to jeho životní úděl. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století ho koně živili, teď živí on je. Aby se udržela rovnováha.

MERT ACC NESE ČÍSLO 134

Merthea měla předpokládaný termín porodu 3. března. Přenášela šestnáct dní. Unavený a nevyspalý chovatel ji hlídal každou noc. Ohřebila se v Jaroslavův šťastný den – 19. března. Ten den se narodily i dvě jeho dcery – Dora a Markéta. Ten den vydává pravidelně i svůj literární časopis Divoké víno.
Vnuk matky klasického vítěze Margarety a syn vítěze Velké ceny českého turfu plemeníka Access tu Java se narodil před šestou hodinou ráno. Šestnácti dní přenášení využil k tomu, aby řádně narostl. Přesto se za necelou hodinku po narození s malou pomocí postavil a celkem šikovně hledal vemínko. Velikost uší prozrazovala hřebečkovu rodinnou příslušnost. Prababička Margareta byla ušatá taky. Merthea je vzorná matka a nespustila z něj oči. Jaroslav jej pojmenoval Mert Acc. Je to jeho 134. hříbě.

135. HŘÍBĚ JE KONEČNĚ KLISNIČKA

Frimana po půlnoci z apríla na 2. dubna spontánně porodila. Jaroslav na lavici u svého strážního okénka usnul a probudil se, když hříbě bylo na světě a plodové obaly se válely v podestýlce.
Hříbě leželo celkem spořádaně v boxu, a tak je Jaroslav chvíli jen pozoroval, protože žádnou první pomoc zjevně nepotřebovalo. Byl si navíc takřka jist, že se narodila klisnička. Frimana měla termín až 7. dubna a ze zkušenosti věděl, že zatímco hřebečci se nechávají přenášet, klisničky se rodí dřív.
Přesto chovatelův první kontakt s hříbětem směřoval pod ocásek. „Je tam!“ uklidnil se. Po třech letošních hřebečcích, kteří se mu do dalšího chovu vůbec nehodili, bylo narození klisničky jistou satisfakcí. Navíc to bylo druhé hříbě Frimany s plemeníkem Access to Java; první, loňské, byl samozřejmě hřebeček.
Z minulého ročníku měl po otci Access to Java dvě nádherné klisničky – Bon Acce od Bonnie’s Froňky a Mar Acce od Margaretky. Obě klisny letos porodily hřebečky, takže jakási chovatelská rovnováha zůstala zachovaná. Schází jen klisnička od Merthey, ale pokračovatelkou rodiny je její vnučka Mar Acce.
Jméno pro klisničku bylo nasnadě, po svém zvyku ji Jaroslav pojmenoval složeninou jména matky a otce na sedm písmen. Bude se jmenovat Frim Ace.
Hnědka se zadními spěnkami bílými a s velkou srdcovitou lysinou na čele s malou chovatelovou pomocí vstala a po chvíli se vydala správným směrem – k naducnutému vemínku. Hodinku trvalo, než se chytila struku a začala si mlaskavě užívat mateřského mléka. Mezitím inkasovala první rány od života – injekci se sérem proti ochromě, tři dvacetikubíkové stříkačky s parafinovým olejem perorálně a jednu padesátimililitrovou s olejem a teplou vodou rektálně. Chovatel nechtěl v žádném případě riskovat ucpání mekoniem, které nedávno postihlo hřebečka Bonn Acc.
Loňský pravý bratr klisničky se připravuje na dostihovou dráhu u trenéra Ladislava Pohanky a jmenuje se velmi podobně – Frim Acc, tak si to nepopleťte.
„Stejně už není nikdo, kdo by si moje hříbata popletl, nikoho nezajímají.“ Tahle bezútěšná slova, smutný fakt, nejsou pouhým nářkem starého chovatele, je to tragická realita.
Byly asi čtyři hodiny ráno, když si Jaroslav všiml, že Bonnie’s Froňku bolí břicho. Unavený a nevyspalý aplikoval klisně intravenózně Buscopan a Vetalgin, oblékl ji do deky a šel provádět po zahradě.

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE

Pozorný čtenář si vzpomene, že při otvírání babyboxu v Litoměřicích zaujala Jaroslava štíhlounká postavička mladé sociální pracovnice. A že na ni myslel ještě druhý den ráno. Psali si oblíbené maily, zavolali si, sešli se. Navázání komunikace se vyvíjelo příznivě. Leč…
Dívenka se odmlčela. Zdá se, že ji Jaroslav čímsi vyděsil. Buď svým stářím, šedivými chlupy na lysé hlavě a na bradě či na krku. Nebo se choval příliš důvěrně. Dívenka nevolala, neposílala standardní sms ani maily. A Jaroslav, pamětliv svých zásad, nenaléhal. Ještě by mě poslala zpátky do hrobu, říkal si.
Pak přišla sms: „Na tomto čísle už nebudu, končím v práci…“ A nové telefonní číslo. Jaroslav ponechal krátký odstup, aby se neřeklo, a pak odpověděl taky sms: „My si budeme volat?“
Odpověď přišla vzápětí: „Ty.“
„Opravdu Ti mám volat?“ položil formou sms pro jistotu ještě jednou v podstatě tu samou otázku.
„Je tomu tak…“ odpověděla dívenka.
Starý muž vytočil číslo mladé ženy. Rozhovor plynul jako voda v letní řece. Dívenka byla nešťastná, že přišla o místo vedoucí sociálního odboru na městském úřadu. Zřejmě se nepohodla s vedoucími městskými politiky. Nebo jinak..?
Jaroslav jí slíbil pomoc při hledání zaměstnání a dívenka mu poslala svůj životopis. A tak se dozvěděl i leccos nového. Nedávno získala titul magistr v sociálních oborech. Poznamenal si do svého diáře především datum jejích narozenin. Překvapilo ho, že není zas tak mimořádně mladá. Je ve věku žen, které mu imponují, on sám však jim už nikoli.
Zjišťoval pravidelně, že komunikovat s ním jsou ochotny buď dívky velmi mladé, anebo spíše dámy starší. Ty ženy, které jsou ještě mladé, ale nejsou to už holky, počítají zřejmě častěji a lépe.
Chápal je, i on si vybíral. Mají plné právo starého dědka zahnat, zatímco ty mladé holky mají zase nárok prožít nečekané exotické dobrodružství, které se jistě zásadně nepodepíše na jejich duších a určitě jim nezpůsobí celoživotní duševní trauma.
Sešli se na náměstí starobylého a romantického městečka, v němž dívenka žije, a sedli si do maloměstské restaurace. Slova plynula zase jako voda v pomalé a teplé řece.
Asi je tak smutná, že vyhledává útěchu u mohutného a starého muže, vysvětloval si Jaroslav dívčinu ochotu komunikovat.
„Musím si tě vyfotografovat, abych nezapomněl, jak vypadáš,“ žadonil, když vyšli na náměstí.
„Nemám ráda focení,“ odpověděla a Jaroslav jí věřil.
Večer přišel mailem hezký obrázek její smutné tváře. „To je podle mě nejlepší fotka, kterou mám,“ připsala.
„Zrovna o tobě píšu. Už jsem Tě zařadil do své nové knížky,“ odpověděl Jaroslav. „Přeješ si, abych Ti zavolal?“
Vzápětí dostal mailem odpověď:

Doufám, že tu knížku pak jednou budu mít do sbírky a ten odstavec o sobě tam najdu… když budeš mít chvilku, ráda Tě uslyším…

Když se dívčina dozvěděla, že v prvním babyboxu zřízeném v hloubětínském GynCentru v roce 2005 bylo nalezeno už sedmnácté odložené děťátko, velmi se to dotklo její citlivé duše. Napsala o svém smutku a pocitech Jaroslavovi.
Zakladatel babyboxů jí odpověděl. Je si jist, že se odloženému děťátku bude žít v náhradní rodině určitě líp.
Dívčina odpověď zněla:

Doufejme… na tomto světě byl jediný muž, s kterým jsem chtěla mít dítě. Dokonce dnes jsem o něm dostala nechtěně zprávu a já si vzpomněla. Zajímavé náhody…
Drž se, musíš být hodně znaven.


Chovatelovu únavu přepokládala, protože už několik nocí nespal a hlídal klisnu před porodem. Víc ho překvapila zmínkou o dítěti. Jaroslava by nikdy nenapadlo, že myšlenky sociální pracovnice směřují k mateřství.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další