na další stranu
Silvie Gadulová
POKUŠENÍ
Tvůj pohled který pálí
svléká
skrz naskrz mnou proniká
že stydím se za své já
své bytí
a schovávám vše
co skrýt se dá
své ruce
výraz
vše co je i schází
a duše nahlas volá
jak ryba v síti sebou hází
že mám jen obavy
ne slova
strach
z vlastních myšlenek
aby nenastala shoda
strach z činů
které…
kdyby byly...
a být by mohly...
jen by potvrdily
žes pro mne pokušením
a běda…
když mu neodolám
BOSÍ
Nazí a bosí
jsme se narodili
a každý nás měl rád
Na buclaté prdélky
nás líbali
a nutili nás
pořád se jen smát
Však svět nás zkazil
naučil nás lhát
Válet se
a přejídat
POUŠŤ
Jdu sama
tou krutou pouští
horký písek
rozpálené balvany
sem tam
kousek houští
Ty stopy stínu
však v té poušti
jsou k prasknutí
narvány
|
