na další stranu
Martin Honzák
ODPOČÍVADLO
Někdy
během zběsilé
jízdy na dálnici
po honičkách
s jinými auty
překročených rychlostech
jen abych tam
už už byl
ve věčném stresu
že někde minu
správnou odbočku
zastavím
vystoupím
a kochám se:
lze spatřit
nečekané půvaby
lesy štěstí
oázy klidu
květy slov
a tvůj úsměv
když jsme spolu
Ale stejně
by bylo dobrý
mít reflexní vestu:
kdekdo to valí
sto pade a víc
S PŘÁTELI
Kdesi hluboko
(Skrytou za strachem
I se nadechnout
Nebo fungovat
Podle očekávání)
Mám chuť prožívat
Nebezpečí
Z blízkosti
Protože jedině to
Dává pocítit
Že skutečně žiju
Protože cítím jak moc
Mě to baví
A když jsou k tomu
Patřičné jistoty
Lidí na mé straně
Umím si tu zábavu
I užívat
Což mi dává chuť
Být stále s nimi
Úžasnými
A mít je rád
Protože oni mají rádi
Mě
KUDYKAM
Někdy se rozběhnu
protože vím
kam mířím
překonám překážky
musím – jinak
bych se tam nedostal
a celá ta námaha
triko propocené
a rudé mžitky
by neměly smysl
Hledám odvahu
dělat to častěji
ten hezký pocit
stojí za to
Denní palba
z kulometu absurdit
strhává pozornost
k otevřeným ranám
a znemožňuje tak
si jej plně vychutnat
Přesto se jím těším
poměrně dlouho…
až si zase řeknu
že trochu pohybu
přežiju
V LUNAPARKU
Někdy také
Seskočím z atrakce
Která mě veze
Příjemnými cestami
Někam až na jejich konce
Ten náraz
Není příjemný
A ty desítky kroků
Než zase naskočím
Nejsou tak zábavné
A někdy bývají
Kruté
Budou tu stále
Nezbývá než
Najít si něco pěkného
I na nich:
Trochu se povozit
Než abych se šoural
Sem tam jsem docela
Odvážnej
A něco s tím dělám
OBČAS
Mám tak silnou představivost
Že raději vytřeštěně zírám na svět
Vědom si toho
Že ať chci nebo ne
Tohle je nejlepší možná
Forma
Reality
A někdy mi z očí i mizí děs
Protože tu a tam je to příjemnější
Než v mých nočních můrách
Kdykoli oči
Zavřu
PŘÍTELI
Byla jsi smutná
když jsem ti vyprávěl
jak málo teď vídám
přítele od dětství
Zlehčoval jsem to:
Třeba postačí
jednou za měsíc!
Ještě cítím na tváři
tvé soucitné pohlazení:
Ale už si řeknete
jen to okrajové
Sám
bych to neřekl lépe…
Už jsem to zažil:
dnes vím jen
že žije
kdesi v Praze
a to jsme spolu prožili
celá ta podivná
léta dospívání
Zbyla lítost
s dozvukem bolesti
a jen malá chuť
hledat nového
Život bývá ovšem
plný překvapení:
našel jsem vzácného
přítele v tobě
|
