Martin Honzák

STŘEDNÍ VĚK

Brouci mi z hlavy už lezou i krkem,
cestu si dělají kol mého světa
a husí kůže mi na té mé vzkvétá,
že snad i obrůstám tím jejím brkem…

Konopná kravata pod hlavou svírá
a tanec na špičkách jen tak tak stíhám;
Snadné je propadnout tlakům a tíhám!
Když radost smutná je, rozdíl se stírá…

V pasti jsem? Nemocen? Vypadá takhle snad
pověstný střední věk a vrchol blaha?
Jen tupě civím a kudy jít, netuším…

Možná to přeháním a pálím dobrý sad,
jenž nese jablka krásná a drahá…
Zdá se, že obraz je zralý na retuši.

VČELY

Ulétla mi spousta včel,
mnohé vzaly úl.
Já kvůli nim nebrečel,
nezbylo mě půl!

Některým jsem popřál hned
šťastnou, pěknou cestu
a byl rád, že naposled
viděl jsem je dnes tu.

Jedny mě dost bodaly,
jiné vlažně dlely,
já na ně jak otrok dřel.

Teď mám prostor! Tak zdali
zvolím zase včely,
ač jsem na ně zanevřel?

BLÍZKO

Zapnul jsem úsporný režim,
snad je to sněhem, snad mrazem,
že svoje síly tak střežím,
jak bych měl upadnout na zem,

a tam se do jámy zahrabat,
kámen co polštář a peřinou hlína.
To místo, odkud lze stěží vstát,
chladné je, vlhké a uvnitř jen špína.

Kruté je ticho, jež v uších tone,
opuštěn, či jen sám, oči mi tlejí
a chroupu v zubech než brouky a červy.

Chce se mi upadnout? Inu, to ne…
Jen zvuky hrany tak blízko už znějí
a kdeco mě bolí, až ztrácím nervy.

DENNĚ SVŮJ

Všechno je tady a teď!

Odhodím šílenou změť
iluzí a sebeklamů!

Čert je vem! Stejně však zklamu,
zavřu se do hradu z bludů
a dlouho tam asi budu…

Srdce tu úzkostí trne,
místnosti známé jsou plné
všelijak barevných brýlí,
strašáků, co hrůzou kvílí
a rány zprava i zleva
dávají a nic jim neva.
Hned potom mi řádně nasolí
do krve, do masa. To bolí.

Jak jenom opustit tenhle svět,
když příštím krokem jsem zase zpět,
připraven prožít své neštěstí,
připoután provazy k pelesti:

Už s bičem krutá se párty chystá…

Asi holt v jádru jsem masochista.

ZÁVISLÝ NA MÉDIÍCH

Nechci si vyndat
ty špunty z uší
v kterých se hovoří
o katastrofách!

Toužím si o nich číst
na internetu
a zapojovat se
do diskusí

Potřebuju je ale
hlavně vidět

sledovat
na velké ploše
televizoru

co chtějí někteří
abych viděl

jak špatné věci se
dějí
denně
a hodně

Ukazují tam
právě to

co zajímá
jen hrstku z nás

těch nejsilnějších

my díky tomu
přeci víme
co se děje

a můžeme se o tom pak
bavit

a šířit
ty energie
tu špínu
to přesvědčení
o prohnilém světě
plném násilí
a zločinů
tuposti
a očůrávání druhých

Sílu vědění
jsme však jen hloupě
sjednotili s tímto proudem:

Věříme tomu všemu

a právě proto
to existuje

Svůj nejcennější
zdroj prožitků

pozornost

tím maříme
a opájíme
a bijeme
do němoty

Jdeme za mrkví
na provázku

a ti
co na oslech jedou

se smějí
jak jim krásně vychází

ten plán

proměny peněz
v moc

a ovládání světa
nástrojem

do nějž vpustili
čiré zlo

živící strach

protože právě on

poutá pozornost
nejsilněji

JSEM DÍTĚ ŠTĚSTĚNY

Jsem dítě Štěstěny!
Měla mě se svým bratrem.
Hlas jeho znectěný
už dere se mi patrem,

mráz běhá po zádech,
když slyším jeho zvuk,
a tají se mi dech,
jak byl bych malý kluk.

Otec byl bolestín,
já vídal ho plakat,
až z něho zbyl jen stín,
slaboučký jak plakát,

který zve v podchodu
na akce, jež byly.
Po jeho odchodu
jen slzy tu zbyly.

Derou se do očí,
štkám tiše: „Matko!“,
panenky protočí,
hned je jí sladko,

asi holt nevidí,
jak těžké že je žít,
nebo se nestydí,
prostě jen šťastná být.

Potom mě pohladí:
„Vždyť i ty můžeš též!“
Moc mi to neladí
a zní to jako lež!

Když ale odložím
náhled svůj pochmurný
a když se nesnažím
vlézt otci do urny,

kde najdu beztak jen
popel a šeď,

tak začne hezký den,
tady a teď.

ŽIVOT

(napsala má sedmiletá dcera Kristýnka)

Někteří jsou hodní
Někteří zase zlí

Někteří se propadaj do tmy
Někteří zase do života

Vždyť život je boží
Život je zázračný

Tak pojď do snu krásného
Vstaň z postele
A nadýchej se toho života

Jdi ven
zavři oči
a dýchej

Večer jdi spát
a užij si další den!

DALŠÍ DEN!

Ostatní tvorba Martina Honzáka publikovaná v Divokém víně:
DV 87/2017: Přátelské nakopnutí a další
DV 86/2016: Vzkaz, Zloděj klidu a další
DV 85/2016: Průjmy, Zabiják a další
DV 84/2016: Na molu, Telefonát a další
DV 83/2016: Jarní míza a další
DV 82/2016: Šála Šílená a další
DV 81/2016: Rozhoupat se a další
DV 80/2015: Rytířský sál a další
DV 79/2015: Debata, Sebevrah a další
DV 78/2015: Telefonát, O myších a další
DV 77/2015: Hrabě Ego a další
DV 76/2015: Realita, Odpuštění a další
DV 75/2015: Klepání, Žít v budoucnosti a další
DV 74/2014: Dramata, Rozseknutí a další
DV 73/2014: O rebelce, Démoni a další
DV 72/2014: Láska, Spisovatelka a další
DV 71/2014: Oslava, Zajatec a další
DV 70/2014: Napětí, Podivné poselstvi a další
DV 69/2014: Diagnóza, Vzácný přítel a další
DV 68/2013: O strachu, Ego a další
DV 67/2013: Výjimečný, Černé myšlenky a další
DV 66/2013: Mocná čarodějka a další
DV 65/2013: Neklidné vody, Krásný život a další
DV 64/2013: Rybolov, Šťastlivec a další
DV 63/2013: Plískanice, Rentgen a další
DV 62/2012: Bratři, Procházky a další
DV 61/2012: Mé múze, Přízraky a další
DV 60/2012: Houbař, Kámoška a další
DV 59/2012: Quijote, Síť a další
DV 58/2012: Odpočívadlo, S přáteli a další
DV 57/2012: Jiné barvy, Čokl a další
DV 56/2011: První jízdy, Křižovatky a další
DV 54/2011: Nahý, Verše v míse a další
DV 51/2011: Dravá řeka života, Přítel
DV 50/2010: Dospívání a další
DV 49/2010: Strach, Balada o pánu z Vídně, Ztráta
DV 45/2010: Po třicítce, Můj čas a další
DV 36/2008: Dědeček, Potkal jsem anděla