Oldřich Hostaša

Poetický démon

***

Znějí zvony chórem srdcí,
znějí zvony chórem milování,
znějí zvony všemi vesmíry,

a touha do růže zakletá,
rozkvétá na Tvém nočním stolku,
kde lampa večera,
prostírá tapetu hvězd.

A má dlaň,
hledá Tvoji zář, zář nedočkavosti,
jediného okamžiku,
okamžiku vteřiny života.

***

Bílá svíce,
bílá mlha,
siréna souznění;
a náhlá záře.

Záře nekonečna v nás.

Jedna myšlenka, slovo;
a stín slova;
dává vteřinu našeho žití,
hodinu,
která již nebude.

Pokládám na Tebe dlaň,
vrůstá Ti do těla,
jako kořen, kmen javoru.

Jsme jako ten strom,
jeden květ,
jenž voní v nás,
v naší touze,
v tomto okamžiku.

***

Den odkládá tvář odpoledne,
a ústa večera,
napila se z hvězdné studny.

Láska nabírá chladný pohár netrpělivosti,
kůň noci cválá,
má dlaň vrůstá ve Tvé lůno,

a čas se na chvíli zastavil.

Dobré ráno,
touho vsazená do prstenu,

jsi jako drahokam,
na řasách Tvého srdce,

a loutna zrozená z milování,
loutní nás dva,

v nádherném ránu,
které jižní vítr,

zaplétá Ti do vlasů.

Ostatní tvorba Oldřicha Hostaši publikovaná v Divokém víně:
DV 90/2017: *** a další
DV 89/2017: Okamžik, Máj a další
DV 85/2016: Den
DV 84/2016: Rozmarná
DV 83/2016: Poselství a další
DV 73/2014: Dobré ráno
DV 41/2009: Nová
DV 36/2008: ***
DV 34/2008: Čekání na slovo