na další stranu
Oldřich Antonín Hostaša
PÍSEŇ
Paní píseň krev života
zní v jedné naší myšlence
bolestná je dcera samota
ve slovech má své spojence
Píseň o lesu háji i lásce
zpívá Země našemu vesmíru
on to zpívá i své tmavovlásce
zpíváme i bílému papíru
Píseň zpívá o stoleté řece
když vlny prosí o slunce
to srdce otevírají své pece
vlny plynou někdy tichounce
Vítr odnáší noty naší písně
život všech odnáší naše tísně
SVÍTÁNÍ
Háj kouzlí sluneční zpěv
mlha hladí žluté paprsky
vykouzlilo červánkový úsměv
obloha se tváří nebesky
Hladí listí větve stromů
celý les chválí modré svítání
vše je podle jeho zákonů
nebe červánků setkání
Ozývá se jelení chtivý hlas
touha zákonité celé volnosti
všemu kraluje kněz král čas
je to podle lesní skutečnosti
Svítání troubí slunečné halali
paseky z lesa se na to podívali
ČAS
Čas pastýř našich příběhů
řečník všech myšlenek slov
náš strážce dětství domovů
každý má poklad i ostrov
Ve vodopádu snů souhvězdí
září zbloudilá jeho hvězda
vůz života na zlost nejezdí
jedna přímá daleká cesta
Na začátku srdeční hodiny
stojíme před pánem jednoty
skládají se barevné kamínky
obouváme poutnické boty
Je to kněz vesmírné svobody
když se staví času jeho schody
VÍTR
Vítr hraje na kytaru rána
píseň slunečného svítání
otevírá se života dne brána
nastává ranní jeho modlení
Rádio srdce hraje paní lásku
line se do ospalých měst
s každým uzavírá pěknou sázku
když začíná počátek cest
Vítr celebruje vánkům křest
kde rozkvétají červené růže
nastává zloby její vážný trest
každý ji potrestat hned může
Vítr otevírá bránu jižního vánku
touha píše další velkou stránku
|
