na další stranu
Rostislav Opršal
LEDNOVÝ SONET O FILMU V HLAVĚ
Štípu se čerstvým mrazem do tváře
zatuhlé nočním nedospánkem
přidržím své sny pod zámkem
ať nezmrznou, než vyraší mi na jaře.
Snů je mnoho, zámků málo
děravou kapsou zmizely mi klíče.
Místo myšlenek v hlavě jen kýče
nic co by za krátkou řeč stálo.
Jen ty a ve sto zrcadlech zase ty.
Promítá hlava obraz v srdci zaťatý
horkou medovinou opojenou pantomimu.
Venku se leden drží za kliku.
Já jako neslavní rytíři z Blaníku
nevyjdu a prospím celou zimu.
DĚTI KAINOVY
Člověče, jsi k nesnesení
Být Bohem, řeknu:
Člověče, jsi k nestvoření
Před minutou byl zabit bratr Ábel zase
v televizi opakují zprávy
zdá se
vracet stejná hudba
v dur a v dur
a já myslím na Lidice
Volyň
Katyň
My Lai
Oradour
na všechny ty vypálené světy
vystřílené lidi
nenávistné věty
na děti co nutili je střílet
na děti co samy byly stříleny
(tleskají humanitární kulomety)
Vrací se ta hudba stále hlasitější
myslím na megatuny smutku
na stíny mrtvých vypálené na stěny
na zlo které dokáže být ještě zlejší
znova
Vinní i nevinní shýbají se pro kameny
staré nové hrany zvoní
jim
tobě
nám
znova
Nenávist chodí v lidském kožichu
člověk s ní neumí žít bez hříchu
Kainova
|
