na další stranu
Oldřich Damborský
SONET O POMSTĚ
Už mafiáni znali pomstu - vendetu
když stříleli se slovy: Neberte to osobně
Já vidím dvojí lásku -naivku i koketu
když říkají: Než mne osmahneš, osol mne
Možná svými slzami bezbřehého štěstí
a budeme se držet za ruce zbožně
však mnoho východů je na náměstí
a jediný volný bez pomsty obstarožné
A tak jsem ti tedy rád odpustil
má lásko v černém sametu
však i zapomněl mám dost sil
abych s odkrytou hlavou šel světem
před svým prahem si zametu
a budu vzpomínat jak voníš létem
NÁHLE
Přede dveřmi závěje sněhu
na oknech bílé orchideje
my dva si z očí lisujeme něhu
zatímco vrána na plotu kleje
Vinice se nemá za co schovat
rezavé listí poletuje pod kmínky
vítr začal mraky hřebelcovat
jejich šedé vlasy jako vzpomínky
Na stole chleba s máslem a čaj
v kuchyni si teplo jemně přede
jako tajnosnubná víla Lorelaj
Jsme si schouleni navzájem v náručí
ať meluzína rozhazuje vločky bledé
v nás květy jara náhle rozpučí...
NEDĚLNÍ TICHO
Takové ticho jako před bouří
ticho jako když sundávají Krista z kříže
jako když se Šavel náhle umoudřil
spadl z koně a rozbil nevíry mříže
Šel jsem tím tichým polem oranic
ocelové nebe bylo velmi blízko
zatímco s bledou tváří voskovic
ty jsi mi říkala: Ty jsi moje šťístko
Takové ticho jako když padá mokrý sníh
ticho, kdy vítr usnul ve větvoví akátu
kdybych vůbec nemiloval zplaněl bych
a nemyslím jen na srdce záplatu
ZIMNÍ HAIKU
Vrána krákoře
tvé modré stíny tají
něha za víčky
Vrabci v křoví
třeskl výstřel myslivců
peří sněhu padá
Olovo mraků
diamanty vloček
perly úsměvů
Bílé ovečky
značkují bílou pláň
kopýtka jiskří
BEZ NÁZVU
Láska je most na poušti
od jedné oázy k druhé
kde studna tvých očí odpouští
vše co ještě mezi námi bude
Láska je loď v zlatém písku
a vesla jsou naše doufání
nekonečné moře ztrát a zisků
písečná bouře co slova pohání
Láska je vzácný brouk scarabeus
co náhle vydrží největší žár
jak rád se rty dotýkám tvých úst
jsme každý jedno a přitom pár
GRAMOFONOVÉ DESKY
Zapomeň na drahé dárky z katalogu
kabelku posetou stříbrnými perlami
dáme si z úst do úst pár loků
jarního vzduchu nebe nad námi
Prodal jsem stará obehraná elpíčka
bratři Nedvědové jistě prominou
na bříško ti prstem kreslím srdíčka
a toulám se milostnou krajinou
Dáme si svíčkovou za legendární ABBU
za Agnetu Bjorna Bennyho a Anafrídu
v zahradní restauraci letohradu
navrch kávu se šlehačkou jako křídu
Pojedeme drožkou až k minaretu
za pár elpíček Michala Davida
pozveme k tomu Lunu stříbrnou tetu
co naši lásku z nebes uhlídá
Láska je tu s nami zpívá Peter Nagy
vzbouřenci nekrotnou únavou
občas nám penízky schází Tak ať
vždy budeme mít duši toulavou
Mám ještě dost elpíček do zásoby
užijeme si bohémského života
ještě jsou daleko nebeské schody
budeme tančit jak hraje gavota
VE VÁNICI
Poslední rezavý lístek
na révu holé promrzlé vinice
třepetá se ve víru vichřice
s větru splašeným svistem
Sněhem zanesené hroudy
vrány ve větvích dubu
rozbité okno staré boudy
vítá zajíce do ztroskotanců klubu
Zatímco matně svítí Orion
tvé oči třepetavá křídla vrabců
tvá čepka svítí jako staniol
s bambulí se houpe povětřím
s dotyky dlaní mladých starců
přes palčáky hlazením nešetřím
|
