na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hessi, zdravím Vás ze strakatého podvečera, že někde je vidět hlína, někde je sníh. Konečně jsem si přečetl poslední, tedy číslo 50 Divokého vína. A zase bych se opakoval, oblíbenci, neznámí a dobří, spoustu nových originálních obratů a příměrů, prostě prima počteníčko. Posílám pár básniček, poslední je už jarní, takové zablýsknutí, snad něhy, do dalších dnů. Srdečně zdravím a přeji všem autorům i čtenářům Divokého vína ať je psaní baví jako dosud a hlavně zdravíčka nejen do nového roku. Vše dobré přeje Olin Damborský.
BŘÍZY S OBOROU (PF 2011)
Studený skleněný mráz
změnil se na křišťál
nový rok je tu zas
havran na bříze přistál
Tak na soucit a zdraví
kamarádství ať je jako ocel
lehce ať jdeme jako péro paví
novými dny
a staré rány zhojí
nových lásek jitrocel...
BERÁNEK Z HLÍNY
V době vánočních trhů
kdy jsem neměl ani na adventní věnec
a slečna bída Bída se mi smála do tváře
jsem si koupil
malého beránka z hlíny
bílé kudrliny a hnědé růžky pro mne představovaly celý zvířecí Betlém a to batolátko měl jsem v srdci
Teď
kdy si mohu koupit k štědrovečerní večeři šampaňské Crystal lososa a své milé darovat diamanty co jsou věčné stále mám na poličce toho beránka jenž mi připomíná že víra vznikla z prostoty a lásky a království nebeské vzešlo
z malého beránka božího...
TEN LUXUSNÍ BYT
Ten luxusní byt byl past
ale chtěl jsem se před bouří skrýt
řekla že ukáže mi medu plást
a pustila od Shakiry nový superhit
Pohodila havraní hřívou
jako deltou Nilu
i já měl přispět svou hřivnou
nechtěla polibky jen mužnou sílu
Dala si zlatý křížek do pusy
a odhodila šaty od Versaceho
zachrčela že ochranu si brát nemusím
a já Lásko šeptal tvoje jméno
Mokré hadry byly strženy
jako brány Jericha
co čekat od diamantové ženy
chtěla si jen zapíchat
Tak vyměnil jsem suché místo
za tvé pomněnkové oči
když naposledy se náhle blýsklo
Mefisto v ženské kůži se smál
že takhle se svět točí...
BEZEDNÝ NÁPOJ
Zpíjel jsem se už čtvrtým půllitrem cocacoly
v KFC z automatu jménem Bezedný nápoj
myslel jsem že mne už nikdy nic nezabolí
v revolveru lásky jsem neměl už jediný náboj
Ten náboj z hebké plyše co znají zamilovaní
ty kdesi v nekonečnu kde se koleje spojují
my dva v poušti na hedvábné loďce ztroskotaní
jen vesly ticha v dunách podzimního večera veslují
Zpíjel jsem se čtvrtým půllitrem cocacoly a ty nikde
chtěl jsem otupit tu dýku co otáčela se mi v ráně
žádná esemeska co by mi dala moderní kvinde
jak rád bych v tom sychravém večeru zahřál tvé dlaně
Zpíjel jsem se čtvrtou cocacolou a říkal Je to v tahu
střední třída ujídala své zasloužené bagety
možná viděli Londýn ale nikdy ne Petřínskou Prahu
Mobil hlučně pípnul: Už ti jdu lásko v ústrety
KDYŽ JSI VE SLUŽBĚ NA OBCHŮZCE
Ty jsi někde v mrazu na obchůzce
čas ti krátí skřehotaví ofrakovaní havrani
láska je superman o slepecké hůlce
z měchů mračen padají bílé noty
A já v teple strážní žluté věže
čtu prosté čínské básně piji zelený čaj
vidím tě jak se usmíváš mile a svěže
třebaže kolem tebe bílé ladovské ticho
a závěj za mými vraty je bílý hranostaj
SLEČNA POEZIE
Říkal mi táta
při křtu mé poslední sbírky
že kdybych si vybral jiný obor
byl bych se svou pílí nejmíň v balíku
je to nerentabilní samá ztráta
ale já se stále klaním té přelétavé slečně
s duhovými pírky
postavím ze slov těžký ovladatelný vor
a čekám až ta holka
sáhne za kliku
A ona přichází světlem oděná
uvelebí se mi na klíně
a šeptá mi slůvka z těžké oceli
i z lehkých sazí
s výsměchem omotá kolem mne svá přadena
tváří se jako Anděl nevinně
a říká že jen pády mne zocelí
však ta slečna Poezie
se se mnou nikdy
nerozchází...
RULETA JARA
Zpitý jarním vánkem
jdu k horizontu co se vzdaluje
vesna vrtí kolovrátkem
a přede nit na šaty divokých holek
a jejich havraní cop duhu maluje
O svatém Janu omámí mé srdce široké
neboť žena je touha vášeň i lest
ó moje naději nech mne k ostrovům nést
k ostrovům remízků
kde skřivan zpívá nablízku
a malý křížek v poli
lžou lžou lžou kdo říkají že láska nezabolí
a přece každý zamilovaný je mořeplavec
co odvážně pluje k mysům ňader
ať mladík muž nebo stařec
na sobě brokát nebo pár hader
Zpitý jarním vánkem
natáhnu se pod starou lísku
bílé víno zajídám malým dalamánkem
jaro je plyšová ruleta
třebaže víš kam padne kulička dne
méně do ztrát než do zisků...
|
