Začalo to rybičkami

Chovali jsme je v obrovských akvariích ve sklepním zeměpisném kabinetu Gymnázia v Libni díky laskavosti a porozumění našeho milovaného a obdivovaného profesora zeměpisu Václava Gardavského. Byli jsme čtyři: Emil Machálek řečený Méla, můj přítel celoživotní a nejmilejší, Jarda Fiala, ne vždy leč občas řečený Ajalastán, Robert Šmied oslovovaný jako Robin a já — Ludvík Hess. Jak říkali spolužáci na gymnáziu mně, ani nevím. Do prostor zaplněných zavěšenými mapami jsme utíkali už o hlavní přestávce, ale od rybek se nám nechtělo odcházet ani po závěrečných hodinách. Neřekl bych, že jsme se v kabinetu věnovali nepřístojnostem, kromě krmení a ošetřování rybiček jsme možná občas vykouřili nějakou cigaretu, ale to bylo ve škole běžné i na záchodcích. Pravda je, že naše „recese“ — jak studentské žerty nazývala ředitelka ústavu Božena Dolanská — pravděpodobně přesáhly její představu o chování slušných studentů. Mojí největší osobní „recesí“ podle ředitelky ústavu bylo, jestli se nemylím, že jsem se snažil projít třemi roky studia, aniž bych se oholil. Za největší výtržnost, již jsme my čtyři zorganizovali, považuji zaklínování dveří hlavního vchodu (tedy i východu) z budovy gymnázia. Za mých studentských let se ještě chodilo do školy v sobotu a všechny třídy — tenkrát jich bylo kolem patnácti — končily vyučování v půl jedné. Robin, jehož jsme určili jako hlavního aktéra, vyskočil po zazvonění jako střela, vyběhl před školu a zaklínoval dřevěným klínem zvenku dveře školy. My ostatní tři jsme mu kryli záda. Hala školy, schodiště a přístupové chodby se brzy zaplnily několika stovkami tlačících se studentů, vznikl mohutný tlak na dveře… Klín uvolnila až paní uklízečka Janderová, přicházející před jednou do školy za svými povinnostmi. Masa ze školy vytlačených žáků ji samozřejmě převálcovala. Snad jsme jí dokonce pochroumali palec u ruky. To nikdo z nás samozřejmě nechtěl, ale možná právě tahle legrácka, možná i jiná, znamenala konec chovu rybiček v zeměpisném kabinetu.

Sto metrů od gymnázia bylo sídlo Obvodního výboru ČSM. S důvěrou jsme kanceláře svazáckých funkcionářů navštívili s požadavkem na klubovnu, v níž bychom mohli rybičky chovat nadále… Tajemník (snad se jmenoval Milan Richter) nám vyšel vstříc a přidělil nám dvě sklepní místnosti v Krejčího ulici číslo 4. Pokud si vzpomínám, rybičkám se v nich nedařilo, o to více jsme zde pěstovali „umění“. A nejen umění…

foto: Pavel Jasanský text doprovázejí fotografie
Pavla Jasanského

S pravým svazáckým nadšením jsme sklep uklidili, vymalovali, ze vzdáleného nábřeží Vltavy jsme nanosili jakési velmi těžké kovové kolektory obdélníkového tvaru, jež posloužily jako konstrukce lavic pro budoucí návštěvníky a ovšem — posluchače a diváky našeho „Klubu poezie“. Někde v rohu stálo akvárium se skomírajícím chovem rybiček. Psal se rok 1964, bylo nám kolem sedmnácti let. Milovali jsme spolužačky ze třídy — Jiřinu, Miladu, Marušku…, Méla Alenu, rovněž studentku libeňského „ústavu“, leč o rok mladší, ale o nic méně jsme milovali „poezii“. Na školních brigádách — ať už lesních nebo chmelových — jsme četli a recitovali Robinsona Jefferse, Františka Hrubína, ale v mladickém neujasnění i Jarmilu Urbánkovou, Františka Branislava, Michelangela a třeba Louise Aragona. A hlavně — své vlastní básničky…

Všechno vykvasilo pravděpodobně na chmelové brigádě v Hředlích v roce 1964. Z básní oblíbených autorů jsme vytvořili pět pořadů, jež jsme uvedli v září a říjnu.

Na navigaci Vltavy pod Libeňským mostem jsme s Emilem Machálkem sepsali úvodník vysněného časopisu: My kdo píšeme poezii, i vy, kteří byste se chtěli lépe seznámit s pracemi mladých začínajících autorů… Tak jsme oslovili naši budoucí „širokou čtenářskou veřejnost“. Časopis jsme pojmenovali podle básně polského autora Konstanty Ildefonse Gałczyńskiho Dzikie vino — Divoké víno. A taky jsme nechtěli být krotcí, chtěli jsme být divocí.

foto: Pavel Jasanský

Dát si dvě deci vína v neděli odpoledne ve vinárně Jizera na Václavském náměstí bylo pro nás vrcholem bohémského života. A hlavně Viola — poetická vinárna na Národní třídě, v níž recitoval básně amerických beatniků Corsa, Ginsberga a Ferlinghettiho nejskvělejší recitátor Jiří Ostermann, a kde nás do transu svými sóly uváděli členové jazzového kvarteta Luďka Hulana…

Do redakčního kruhu prvního čísla Divokého vína jsme s Emilem Machálkem přibrali z vedlejší třídy Michaela Třeštíka, jehož světáctví nám imponovalo. Vypsali jsme literární soutěž pro studenty pražských středních škol, vítězům jsme nejen slíbili, ale dokonce i vyplatili finanční ceny. Tu první získala krásná černovlasá židovská studentka žižkovské uměleckoprůmyslové školy Helena Pěkná. Málem jsem kvůli ní neodmaturoval. Druhá cena právem náležela patnáctileté Oldřišce Svobodové. Poblouznila nejen mne, i později i mého neúnavného partnera v řečech o básničkách Petra Cincibucha. I jemu se o několik měsíců později stalo Divoké víno osudem.

Obálka prvního čísla DV První číslo Divokého vína v nákladu jeden tisíc výtisků jsme vytiskli s pomocí tří hodných tiskařů na rotaprintu v malinké tiskárně na Žižkově. Každému z nich jsme dali dvě stovky. Sami jsme DV falcovali a podle toho taky knihařské zpracování vypadalo. Prodávali jsme je po dvou korunách a zároveň jsme vybírali šest korun jako předplatné na další tři čísla, jež jsme hodlali vydat do konce roku 1964. V každém výtisku byl otištěn tiskopis „přihlášky“. A stalo se neuvěřitelné. Poštovní schránka na sklepních dveřích Klubu poezie v Krejčího ulici 4 se denně plnila nejen literárními příspěvky, ale i přihláškami. Náklad DV se s každým číslem zvyšoval. Po půl roce vycházelo DV v pětitisícovém nákladu.

V prvním čísle jsem odvážně otiskl pět svých básniček na dvoustraně hned za úvodníkem. Próza Deník Edity Chýlové (milovali jsme ji všichni, leč marně), získala prostor na čtyřech stránkách. Michal Třeštík zaplnil čtyřmi básničkami dvoustránku, zrovna tolik papíru jsme věnovali básničkám Emila Machálka. Otiskli jsme vítězné básničky Heleny Pěkné a Oldřišky Svobodové a verše Jindřicha Háska, Václava Hláska i dopis Otomara Krejči mladšího, jenž nás mentorsky leč laskavě napomínal, a vzpomínku Dany Pavlové na Paříž. První číslo doprovodil několika ilustracemi malíř a grafik o generaci starší — Karel Hruška. Čtyři stránky jsme věnovali rozhovoru s Prokopem Tomanem, o něco starším studentem elektrotechniky, jemuž v té době vyšla první sbírka básní Žákovská knížka. Věřte nevěřte, doba poezii přála. Často jsme dokonce diskutovali o „inflaci poezie“…

foto: Pavel Jasanský

Někdy počátkem léta roku 2002 jsem v knihkupectví narazil na Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů let 1945 — 2000 redigovaný Blahoslavem Dokoupilem. Na dvou hustě popsaných stránkách věnovaných Divokému vínu jsem četl jména nejuznávanějších současných českých básníků, kteří v něm kdysi publikovali svoje první verše. A v paměti jsem vyvolával i jména těch, o nichž jsem třicet osm let neslyšel. Autoři článku Richard Svoboda a Petr Lyčka popsali ve Slovníku sedm let vydávání Divokého vína velmi věrně a až na malé a zřejmé omyly i zcela pravdivě. Pro úplnost chci jen připomenout, že verze Divokého vína pod krycím názvem Almanach mladých autorů vyšla ještě asi třikrát v letech 1974 až 1975.

Vzpomněl jsem si taky, jak Vladimír Bystrov, jenž v roce 1998 vydal pod názvem Malá slabost v kolenou sbírku básní zemřelého autora Divokého vína Ladislavy Landy, v závěrečném slovu vydavatele litoval, že v Národní knihovně České republiky někdo všechny ročníky Divokého vína ukradl. Tamtéž mi Vladimír Bystrov zalichotil slovy: „… dvouměsíčník pro mladou literaturu Divoké víno, dodnes žádným podobným časopisem nepřekonaný…“

foto: Pavel Jasanský

Došlo mi, proč holky chodící ke mně jezdit na koních, na mne zírají jako na zjevení. Učitelky jim v hodinách češtiny vyprávěly o Divokém víně jako o historii.

A konečně se mě přítel, spolupracovník a můj počítačový rádce Vítek Novák zeptal, jestli bych nechtěl zaregistrovat doménu www.divokevino.cz. Jemu díky, stalo se. A já po letech opět stávám se samozvaným šéfredaktorem. A Vítek Novák správcem internetového Divokého vína.

Zavolal jsem Emilu Machálkovi, nyní ing. CSc., poradci v oboru zemědělství, Petru Cincibuchovi, šéfredaktoru umělecko-lékařské revue Sanquis, básníkům Jiřímu Žáčkovi a Karlu Sýsovi, kostýmní výtvarnici a loutkářce Heleně Pěkné, fotografovi a grafikovi Pavlu Jasanskému, novináři a básníkovi Jaroslavu Holoubkovi, novinářce Oldřišce Svobodové nyní Podhorcové. Myslím, že se jim můj návrh vydat na internetu znovu Divoké víno, docela líbil. A tak mi dali nebo poslali svoje básničky a fotky. Poprosil jsem je, aby vybrali něco z let šedesátých a něco ze současnosti. Něco jsem za ně vybral sám ze starých čísel Divokého vína. Pokusím se, abych vám — laskavý čtenářům — časopis Divoké víno postupně představoval. A s ním i současnost jeho tehdejších autorů. Leč nejen je.

Pošlete mi, ať jste kdokoli, svoje básničky, prózu, fotky, obrázky nebo třeba kreslené vtipy. Třeba se Divoké víno stane tím, čím bývalo v letech 1964 až 1971 — tribunou autorů. Pokud možno — prosím — divokých.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další