literární časopis založený v roce 1964

Petr Cincibuch

Medový kámen

Hladil jsem se tvou rukou,
když jsi řekla:
Ten kámen v prstenu
je medový.
Je to medový kámen a tmavě
se leskne,
když se mi touláš.

A ty se touláš,
ty se mi touláš.

(poezie z 60. let)

MINI

Strom shazuje shnilá jablka

Pohyb bolí, vzduch je studený,
jídlo je hořké
Hořké stáří
Co se všechno musí zastavit,
než se zastaví srdce?

Co všechno se musí zaškrtit,
než se ztratí dech?

Kam musí dojít světlo,
než vyhasne mozek?

Zeptej se stáří
hořkého stáří

Černý kos

Kdo si to s námi hraje?
Kdo nás to učí veršíky,
hru na lásku, poznání
Kdo nás to učí žít a umřít?

Kdo vede to genové účetnictví?

O bolesti, té i té,
se nesluší psát
Není to tedy báseň,
jen poznámky

Vzpomínky

Můj kamarád, když vzpomíná na svého otce,
připomíná, jak nosil stočený lístek na tramvaj
zastrčený pod snubním prstýnkem
I můj otec si takhle schovával lístek na
elektriku
Prstýnek byl ale pečetní
se zlatými písmeny FC

Rýma

V starých pražských tramvajích se netopilo
Na otevřené plošině stál průvodčí
a lístky podával do uzavřených částí vagonu
mosazným zašupovacím otvorem
ve dveřích
Měl pletené rukavice s ustřiženými
prsty
Prsty měl červené mrazem

Park

Několik žlutomodrých koňader zavířilo
v zasněžených větvích
Socha, která stála tichu modelem,
stiskla pískovcová kolena

Mrazy

Ještě ty sýkorky Nejdou mi z očí
Čínský štětec jim čechrá peříčka
ledový potok polyká vodu

O prázdninách

V hustých keřích na břehu potoka
jsme zkoušeli kouřit
olšové listí
Kouř štípal
Někdo přešel kolem —
strnuli jsme strachy jak štika,
kterou ve vodě přejel pruh slunce

Králíček

Jednou jsem vypustil do trávy
nemocného králíka
Jeho dny byly sečteny,
ale on s ochrnutými běhy
a průjmem
se snažil stále žrát
Až do konce

Stejné je to s mým psaním

(současná tvorba)