literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

22.06.2026 - V letošním ročníku literární soutěže ART BOTIČ získala báseň Sebepřijetí Kateřiny ANIMA 1. místo v kategorii dospělí a senioři - poezie.

Kateřina ANIMA Dušková (občanským jménem Kateřina Müllerová) Jsem česká básnířka, i... Více »

Slovo úvodem

Na každém čísle čtenáře zaujmou nejprve fotografie a obrázky. Texty se dají přelétnout, nebo vynechat úplně. A tak jsem byl šťastný, když mi můj dávný oblíbenec Miroslav Barták poslal své kresby. V šedesátých letech jsem nad nimi jásal, směřovaly do černého humoru a ten byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let středem našeho zájmu. Obdivoval jsem pevnou a jistou kreslířovu linku a nebyl jsem jediný. Miroslav Barták se narodil 1938 a původním povoláním je námořník. Detaily neznám, ale požádám jej, aby o sobě něco napsal. Jako výjimečnost zařadím Bartákovy kresby do Slova úvodem, aby je nikdo nepřehlédl. Jsou poněkud jinak zaměřeny, ale v archivu a v Antologii Divokého vína najdete i jeho výše zmiňované obrázky.

Připomenu fotenky zprostředkované Jindřichem Štreitem, které vytvořil jeho žák Alexander Rehorovský.

V Divokém víně 105 najdete opět fotografie Martiny Koubkové, dojaté opuštěnými zemědělskými objekty.
Vrcholem ve výtvarném umění čísla 105 jsou jistě ilustrace doplňující rozsáhlou studii o kentaurech Mély (Emila) Machálka, mého celoživotního přítele a spoluzakladatele Divokého víno v roce 1964. Nejvíce mě nadchly obrázky kentaurek, jejichž existenci pro mne objevil až Méla.

Věřím, že Méla splní svůj slib, a bude v oboru koní a jejich výtvarných pobratimů pokračovat v dalších číslech.
Nezapomněl jsem, že Divoké víno se věnuje poezii a literatuře, a tak zdůrazňuji, že v něm najdete básničky Zory Wildové, jež přidala dokonce fejeton, Karla Sýse, Jiřího Žáčka, Oldřicha Damborského, Evy Frantinové, Dušana Spáčila a dalších hvězd. Děkuju Františku Cingrovi za obsáhlý článek o Zdeňku Mahlerovi.
Které básníky můžete přehlédnout, vám doporučovat nebudu.
Skoro všechny autory znovu a znovu prosím, aby se poučili v češtině, neb si připadám často spíš jako korektor, než jako redaktor. Opravovat chyby je vysilující a jsem si jist, že literární autor by se jich měl vyvarovat.

Ludvík Hess