Slovo úvodem

Zeptáte-li se mne, proč vychází Divoké víno vždy 19. dne v měsíci, mohu vám s jistotou o tomto datu dát vysvětlení v případě 19. března, kdy se narodily dvě mé dcery Dora a Markéta. Řeknete si — dvojčata! Nikoli, narodily se každá v jiném roce, ale obě mamince Zuzaně. I ona byla básnířkou Divokého vína.

Toto číslo vychází 19. září a i k tomu datu se váže jedno narození — 19. září 1975 se v mém chovu koní narodilo první hříbě. Byla to klisnička Alma. Dnes denně sedlám její pravnučky Mancu a Manilu či vnučku Manorku. Budiž blahoslaven den 19. září.

Týden před uzávěrkou Divokého vína 6/2003 se mi podařilo získat pro vás, milí čtenáři poezie, poslední slíbenou básničku. Napsal ji Petr Cincibuch a poslal mi ji faxem… Víte, co to fax je? Petra jsem nedávno přiměl, aby si domů internet zavedl. Argumentoval jsem potřebami jeho osmnáctileté dcery Kláry (mimochodem velmi líbezné mladé dámy s prvorepublikovým glancem). Chápete, že mne netěší přepisovat básničky? Stačí, že je čtu. A přepisuju po Jirkovi Žáčkovi, že? Ten přece počítač odmítl se strachem, aby mu neužral duši, že prý ji má malou. I jeho podzimní a dosud nepublikované básničky si přečtete v Divokém víně 6/2003. Karel Sýs, třetí z původních autorů historického Divokého vína, jehož erotické verše vám toto číslo DV nabízí, vládne počítačem suverénně a básničky mi posílá mailem. Karle, a nepomáhá ti někdo? Mně pomáhá Vítek Novák, počítačový správce Divokého vína. Tedy jen když nevím jak dál. Svojí současnou poezií se představí Karel Daňhel, ředitel táborského divadla, vzpomínající na Divoké víno šedesátých let, a Rudolf Mihola, oplakávající svoji šedesátku.

Podařilo se mi získat soubor 38 černobílých fotografií od mého letitého kamaráda Ondřeje Kavana, ryzího profesionála, pojmu v reklamní fotografii. Kromě fotek ilustrujících úvodní kapitolu má Ondra v Divokém víně samostatný soubor a opravdu stojí za otevření. Nechtěl ten mládenec uvádět kde vystavoval a co vydal, tak snad jen, že 17. července 2004 oslaví svoje půlstoletí. Leč vypadá skvěle!

Divoké víno přináší tvorbu osmi mladých autorů, z nichž Daniela Ťalská, Míša Valášková, Nicolas Détenu a Jan Smutný jsou pro vás, milí čtenáři, dosud neznámí.

Chcete vědět, odkud pochází autor skrývající se za jménem Nicolas Détenu? Řekl bych, že ze severních Čech a že je to mladá dáma. Osobní radost mám z veršů Nely Zapletalové. I její jméno je pseudonym, leč věřím, že velké autorky.

Do Divokého vína 6/2003 jsem vybral verše deseti autorů otištěných v historickém čísle 4/1965. Povšimněte si tvorby mladičkého Pavla Vernera, současného komentátora Práva. Nejsmutnější básničkou je bezesporu Blues na památku Vladimíra Majakovského Václava Hraběte.

L. H.

pozvánka

Evropský kruh „Franz Kafka“ Praha

Zemřel Václav Hrabě

Divoké víno 4/65 vyšlo v dubnu s hnědou obálkou jako poslední z osmi čísel „nudlového“ formátu. Na 32 stranách publikovalo třináct mladých básníků a ke své cti zdůrazňuji, že ani jeden z nich jsem nebyl já. Vybrané básničky deseti autorů jsem pro vás přepsal do současného Divokého vína. Kromě těch šťastných přepsaných vyšly ještě verše Petra Zázvorky, Vlastimily Vrabcové a Jiřího Trnky. DV 4/65 přineslo rozhovor Ivana Rösslera s Milanem Schulzem a humoristův text Cestou mistrů. Rössler se prosadil ještě článkem nazvaným Textappealová nákaza, začínajícím větou: „Stalo se běžným zvykem, ba téměř módou, pořádat textappealy.“ Říkalo se jim „texťáky“ a nebylo výjimkou, že se staly poněkud absurdním číslem třeba i na nedělní odpolední taneční zábavě, jíž se říkalo „čaj“.

ok09 ok10 text doprovázejí fotografie
Ondřeje Kavana

Textappealy pořádané Klubem poezie Divokého vína se v tu dobu odehrávaly v klubovně nebo zkušebně Divadla S. K. Neumanna, nyní Divadle Pod Palmovkou v Libni. Jeden z nich se odehrál 3. května 1965 a Eva Vágnerová při něm recitovala moji milostnou poezii pod sjednocujícím a všeříkajícím názvem Nevlastní lásky. Nebyla Eva jednou z těch nevlastních lásek mých? Zcela jistě vím, že mi věnovala svoji fotografii, na jejíž zadní stranu připsala několik veršů Francois Villona francouzsky. Dokonce mi je recitovala. Dodatečně jsem zjistil, že verše spolu nesouvisely a byly přepsány za sebou, jak je coby příklady básníkova nevysokého mínění o sobě samém uváděl Jozef Felix, autor předmluvy knihy o Villonovi.

ok05 ok04

Grafickou úpravu Divokého vína 4/65 a kresby má na svědomí Petr Cincibuch, jenž otiskl i několik svých kreslených vtipů. Většinu textů psal na psacím stroji přímo na kovolisty za asistence Hrabalova kamaráda Zdeňka Boušeho. Z těch důvodů Petr odmítá i odpovědnost za překlepy a gramatické chyby, jimiž se to v historickém Divokém víně jen hemží. Některé strany se ovšem už kopírovaly z reprodukčních filmů. Na prostřední dvoustraně jsou otištěny obrázky Petra Cincibucha a Jožky Chalupníka, ale především čtyři vtipy Bohouše Kandlera, z nichž jeden považuji za dosud nepřekonaný. Hádejte, milí čtenáři, který mám na mysli?

Kreslené vtipy Kandler byl typickým pražským bohémem žijícím převážně v kavárně Slávii, ve Viole nebo na přilehlé Národní třídě. Proslul řadou kousků, jež by o několik let později byly označovány jako happeningy. Pro potěšení třeba vykopal převlečen za dělníka uprostřed pražské ulice příkop a zastavil dopravu. Nebo se ubytoval ve stanu na Jungmannově náměstí přímo pod pomníkem českého velikána. Když se dostavila hlídka Veřejné bezpečnosti, argumentoval, že nemá kde bydlet.

Divoké víno 4/65 otisklo fotografie Jana Schovance, D. Vápenkové, ale především vůbec první z fotek Pavla Hudce později známého jako Ahasver.

ok16 ok20

Dnešní kapitolu vzpomínek jsem pojmenoval „Zemřel Václav Hrabě“.

Navštívila mě onehdá na Hájku mladá televizní scenáristka a režisérka, hodlající natočit v cyklu Předčasná úmrtí cosi o Václavu Hraběti. Odmítl jsem podílet se na filmu. Přijdou mi ty honoráře za filmy o předčasných úmrtích nevkusně získané. Scenáristka mě přesvědčovala, že v jeho smrti má prsty Státní bezpečnost. Vím, že Václav Hrabě zemřel následkem otravy v bytě, kde si topil plynovou troubou. Bydlela tam i jeho bývalá manželka s dítětem a s novým přítelem. O příčině jeho smrti kolovala legenda, jež ovšem nevinila Státní bezpečnost. Vím, že Vašek hodně pil a vracíval se domů opilý. A nebyl jediným mladým básníkem, jehož život skončil tragicky.

ok28 ok33

Vašek Hrabě pracoval jako inspicient nebo holka pro všechno v poetické vinárně Viola na Národní třídě. Díky jemu tam bylo k dostání i Divoké víno. Viola byla od svého založení středem pozornosti nás „mladých básníků“. Obdivovali jsme divadlo poezie, které v ní založil herec a vynikající recitátor Jiří Ostermann. Sekundoval mu mladý bohnický psychiatr Jiří Martínek, jazzovými skladbami a improvizacemi doprovázel verše kontrabasista Luděk Hulan a jeho kvarteto. Ostermann recitoval především americké beatniky Ginsberga, Corsa a Ferlinghettiho. Do Violy samozřejmě přicházel během svého pobytu v Československu v roce 1965 i Allen Ginsberg. První český beatnik Vašek Hrabě zemřel v době, kdy Ginsberg byl v Praze. Náhoda — ale jistě významná.

ok21 ok25

Před měsícem mě požádal Karel Srp z Jazzové sekce o rozhovor pro své internetové rádio. Rozhovor pojmenoval „Divokému vínu bude čtyřicet let“ a nejen ten, ale mnoho dalších a zajímavějších si na jeho www.radiohortus.cz poslechnete. Karel Srp mi položil otázku i na Ginsbergovu návštěvu v Československu, ač vůbec netušil, že jsem se s Ginsbergem několikrát sešel. Po natáčení mi dal publikaci, kterou o památné návštěvě vydal. Obsahuje i kopie písemností Ministerstva vnitra. Otevřel jsem ji a do oka mě praštila slova „Divoké víno“…

ok36 ok35

V pondělí 15. září přitahován neznámou silou stočil jsem kola auta do Vlašské ulice, zastavil dvěma mladíčkům policistům, na jejich žádost otevřel kapotu vozu a umožnil jim ověřit, zda nevezu trhavinu k americké ambasádě. Protlačil jsem se úzkými uličkami pod pražským Hradem k domu s lampou kdysi plynovou… Zazvonil jsem na jediný zvonek a poslouchal štěkot jezevčíka, který se přibližoval, až pes štěkal těsně za domovními dveřmi. Neotevřel nikdo. V domě a ve slepé uličce nebyla ani noha. Hleděl jsem do známých oken, jen fasáda je nová. Naposledy jsem tu byl před třiceti osmi roky pro dvě stovky. Taky marně.

dům č. 10 klika chodník Dům č. 10
v Jánské ulici

(foto L. H.)

Natočil jsem do fotoaparátu film a ve snaze zachytit genia loci fotografoval jsem dům, okno, lampu, dveře i kliku, dlažbu chodníku… Odjížděje z Malé Strany s hlavou zaplněnou vzpomínkami zavolal jsem Mílovi Machálkovi. Povídá: „Byli jsme s Vaškem večer před tím na pivu u Bonaparta. Na druhý den mi slíbil vrátit stovku…“

Václav Hrabě Štůsek Vaškových rukopisů mi po básníkově smrti dal pianista Jiří Růžička. Asi jsem ani v tu chvíli netušil, jaké cti mi bylo dopřáno tím, že jsem se stal prvním vydavatelem Václava Hraběte. Postupně jsem většinu jeho básní i jedinou prózu Horečka otiskl v Divokém víně. V čísle 4/65 vyšla báseň Blues na památku Vladimíra Majakovského, fotografie Václava Hraběte a datum jeho narození — 13. června 1941 a smrti — 5. března 1965. Zemřel v domě číslo 10 v Jánské ulici na malostranském Jánském vršku.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další