Slovo úvodem

Snad abych teď v létě s dalším číslem Divokého vína ani neobtěžoval, co říkáte? Pravda, horko přejde, a třeba si básničky přečtete za dlouhého zimního večera. Pak je ovšem zcela absurdní začínat Slovo úvodem nářkem nad tropickým vedrem… Už jste se někdy v třiceti pěti stupňovém teplíčku starali o třicet tři koníčků…? To je totiž můj případ. Ze stáje odbíhám k počítači redigovat texty nadějných mladých autorů, hledaje hrubky, které ani vyhledavač chyb nepodtrhne. Systém si prostě neporadí se správným tvarem zájmena „já“, je mu jedno, který pád měl autor na mysli.

Jak dobří holubi se v tomto dvacátém třetím novodobém čísle Divokého vína po desítkách let vracejí se svými verši Jiří Žáček, Karel Sýs, Petr Cincibuch, Michael Lorenc, Miloň Čepelka, Markéta Hejná a Zora Wildová — říkejme jim Sedm statečných. Dvojnásobek je současných poetických mladíků a mladic, jež výtvarně doprovodil Daniel Pitín. Malíř, kterého znám několik let a jehož obrazy se mi líbí. Proto jsem taky jeho profilu věnoval značný prostor. Daniel bude v listopadu vystavovat v Praze, na což vás, moji milí, upozorním v příštím čísle.

Bad show Detektivové text doprovází tvorba
Daniela Pitína

Zvláštní radost mi svými verši udělala mladičká básnířka Zuzana Vyskočilová. Po přečtení jejího dopisu jsem si pomyslel, že návaznosti existují a že genius loci v libeňském Gymnáziu Na Zámečku stále žije. Zuzana právě letos maturovala na tomhle gymnáziu, kde jsme v roce 1964 se spolužákem Mélou Machálkem a dalšími Divoké víno založili. Po více jak čtyřech desítkách let se kruh uzavírá… Děkuju, milá Zuzano.

Nepodařilo se zvládnout publikování fotek Pavla Jasanského, jež otisklo Divoké víno 10 v roce 1970. Až se Pavel uzdraví, doplníme je do tohoto čísla.

Z výtvarné části historického čísla Divokého vína 10/1970 vám přináším karikatury členů redakční rady té doby, jak je zvěčnil kdysi velmi populární kreslíř přezdívaný Haďák. Dva z nich — Pepík Svoboda a Zdeněk Plaček — už zapíjejí pivo rumem v nebeské hospodě U Ječmene.

Na téma Divoké víno letos napsala svoji bakalářskou práci Tereza Šimůnková. Práci budeme publikovat celou, jen co ji trochu s Terezkou doladíme. Ale zatím pár čísel z Terezčiny bakalářky, jež jsem ovšem nekontroloval. Věřili byste tomu, že…

…na stránkách Divokého vína publikovalo v letech 1964 až 1971 celkem 360 autorů. Z tohoto počtu bylo dvacet fotografů, dvacet tři autorů prózy, sedmnáct překladatelů, devět autorů kresleného humoru a dvanáct jiných výtvarných děl, tři autoři otiskli dramata nebo jejich části, čtyři publicistické či odborné útvary a jedna autorka filmový scénář. Autorů, kterým Divoké víno otisklo jednu a více básní, bylo celkem 280.

Na stránkách www.divokevino.cz od 19. listopadu 2002 do 19. května 2006 bylo publikováno celkem 296 jmen. V 178 případech se jedná o bývalé autory Divokého vína let šedesátých, nových jmen zde nalezneme 118. Z nich 102 publikovalo poezii, dva překlady, devět uměleckou prózu a jeden publicistiku, osm bylo výtvarníků a šest fotografů.

Z autorů let 1964—1971 do dnešního DV zatím přispívá třicet jedna.

Kdo nevěří, ať si to přepočítá.

Dvě postavy Hospital Na chodbě

Červenec a srpen poctili svým narozením básníci Divokého vína, neváhám napsat, že významní čeští básníci. Bezesporu nejkrásnější a nejmladší z nich je Ada Petrová z Brna, jež seřadí za sebe dvě dvojky 21. července. Gratuluju Adě a přeju jí ještě hodně takových, jako popsala ve své básničce:

Dech se mi zprudka zatají,
když přejíždím po jeho okraji,
ach ta hebkost s ladným tvarem,
krev mi v žilách kloktá varem!
Jak působí náhle velce,
pne se ke rtům v celé délce!
jazykem dávám mu znamení,
že se mě zmocnilo vzrušení.
Chytnu ho pevně, beze zmatku,
nenechám na zmar ani kapku,
vysaju toho naháče!
Už dlouho jsem neměla lahváče...

Karel Sýs předřadí šestku před nulu a spolu se svými druhy a soudruhy oslaví vstup do mužného věku 26. července. Pozval i mne. Ptáte se, kde se sejdeme? Přece jako při padesátinách před deseti roky — v domě číslo 9 v pražské ulici Politických vězňů, kde sídlí mimo jiné i KSČM. Když mě do stejného domu Karel pozval před deseti lety na oslavu ukončení svého jinošství, myslel jsem, že se jedná o happening. A skutečně — v zasedací síni u obrovské tabule sedělo pět desítek soudruhů a soudružek, byl jsem mezi účastníky oslav věkem skutečný holobrádek. Ptáte se, co se podávalo…? Přece červené a bílé víno — v lahvích od Dobré vody… Pozvánka, kterou jsem obdržel na letošní oslavu Karlových narozenin, končí větou: Asketové, kojící matky s dětmi a abstinenti obzvláště vítáni! Ano, to jsem přece já, abstinent, který budu obzvláště vítán! Pro jistotu jsem si domluvil účast Jirky Žáčka, jenž sice nepatří do žádné ze zmíněných kategorií, ale jistě mi poskytne morální oporu.

Karle, mám tě rád, Jirka taky, a všichni blahopřejeme! A přejeme ti další cestu, podobnou té, jako jsi před čtyřiceti lety popsal v básničce:

Ta holka má kozy
jak husité vozy
v jednom sedí Žižka
a ve druhém šiška
z mandlového těsta
Ku věčnosti cesta

Město Psychohouse Sea landscape

Pozvánku jsem nedostal a asi nedostanu od básnířky Zory Wildové, kterou pokládám za velkou postavu současné české poezie. Zora svoji nulu za šestku zařadí 14. srpna. A pročpak mě asi nepozve…? Je to Básnířka tajnosnubná, nikdy jsem ji ani neviděl. Ale mluvil jsem s ní po telefonu, který se mi podařilo najít v pražském telefonním seznamu. A posíláme si maily. Milá Zoro, jsem pyšný, že smím publikovat vaše básničky ještě po čtyřiceti letech. Vaše verše jsou ozdobou Divokého vína. Blahopřeju! A připojím část vaší básničky, kterou jsem stokrát recitoval — sám sobě i mladým básnířkám…

Hle jsme Géricaultovi Milenci
a Kristovi svědci
a ničím nejsme tak uchváceni
jako svými dětskými tílky
na nichž se dospělá místa skvějí
a chlapci bloudí kostely
v nichž znějí varhany
jak temné ženské orgány
a milují ten den
jenž jim přinesl první starosti
nebo jimi chtějí opět trpěti
čím vším jsme nakonec okouzlení
ležíme v poli
jak v pase utažené snopy
a zrním nám popraskaly boky
jež slunce jednou zcela vydrolí
jsme sami sebou vyprahlí
a chtěli bychom se vrhnout do matčina náručí
však stud nám v tom zabrání
že jsme již vše poznali
a nevědomost nás nechrání

Poté, co jsem ocitoval verše tří básníků Divokého vína, připadá mi jako nesmysl, abych psal cokoli dalšího.

L. H.

Aktuality

Slovník nespisovné češtiny

busta J. Fučíka

Fučík dohlížel na oslavu šedesátin Karla Sýse

Zora Wildová — narozeniny!

Kdy začne přituhovat…?

fotografie P. Jasanského

Pavel Jasanský si koupil rybí oko. Vy nevíte, co je to rybí oko? Objektiv rybí oko se nasadil na nikona a na fotografii se zobrazilo, co lidské oko nevidí — prostě všechno vpravo, všechno vlevo. Fotka je kruhového tvaru. Pavel byl z rybího oka nadšen a redakční rada s ním. V čísle Divokého vína 10 v roce 1970 se to projevilo v plné míře — dvanácti fotkami — od Vltavy, přes Eiffelovku až po mořskou pláž, na níž je v popředí lastura a v pozadí nahá dívka. Po letech odhaduji, že je to Pavlova manželka — milá paní Jana Jasanská.

Honza Vyčítal zase přišel s nápadem, že jeho kolega kreslíř Haďák zobrazí členy redakční rady karikaturami. A tak jsme dali Haďákovi vydělat a nechali se od něj namalovat. Haďák se ve skutečnosti jmenoval Liďák a myslím, že v tu dobu už jej v Dikobrazu nesměli tisknout. V Divokém víně dosud žádný zákaz neplatil, a tak Haďák namaloval — už tenkrát jsem nosil kšiltovku a měl jsem břicho ještě větší, než mám dnes. Nakreslil Pavla Jasanského s nikonem u oka — ani Pavel se moc nezměnil, držívá ale dneska v ruce obvykle leicu. Jak by vypadali po letech Pepík Svoboda a Zdeněk Plaček si lze jen představovat, neb již nejsou mezi námi.

Shadow of a doubt Shot Studie pohybu

 

karikatura M. Liďáka

Pak Ivanu Pavlovou — zapšklá byla už tehdy a obrázek to prozrazuje. Zajímavé je, že se její podoba za třicet šest let vůbec nezměnila. Honza Vyčítal má na dolním rtu přilepenou cigaretu a na ruce nese Múzu špulící rty k polibku. Při pečlivém ohledání ale zjišťuju, že je to Maruška Štěpánková převlečená za múzu, kdyby neemigrovala, zůstala by Honzovou milenkou celoživotní. Vladimír Kafka je na kresbě jako vždy nad věcí a na Básně má licenci, zatímco grafičku Olgu Čermákovou rozeznáte jen podle zednického skládacího metru, jenž drží v ruce. Haďák asi netušil, že grafici v té době pracovali s cicerovým pravítkem. Pokud to nevíte, tak cicero je velikost písma čítající dvanáct bodů. Olga nebyla konfliktní a jistě by si dvanáct bodů zasloužila. Musím se zeptat Petra Cincibucha, jak Olinu hodnotil. Ostatních se už nezeptám… Ledaže by taky Pavel…? Koukám, schází karikatura Petra Cincibucha…? Nepodařilo se ji zajistit do uzávěrky tohoto čísla, praví se v obsahu. Kdepak se Petr tenkrát zdržel…?

Box Talk show Tanečnice

Věnuju se výtvarníkům a zapomínám na básníky. Aha, nikdo nezazářil. Kromě básní, jež jsem přepsal, otisklo Divoké víno 10/1970 Paula Celana v překladu Františka Kafky a Davida Gascoyne, jehož do češtiny přeložil Bohuslav Mánek.

Koncem roku 1970 vydalo Divoké víno další z řady kalendářů — samozřejmě tentokrát pro rok 1971. Texty a kolážemi jej opatřila Helena Pěkná, kratinkými básničkami na každý měsíc pak Otakar Jaroš. Jeho básničky jsem přepsal všechny, na ukázku taky jeden text Heleny Pěkné, jíž — jak se zdá — jsem byl i po letech silně poplatný. Dnes už jen z nostalgie…

Kalendář DV pro rok 1971

Kalendáře se tiskly ve formátu A 3 na výšku a čítaly s titulní stránkou třináct listů. V tehdejší době měly úspěch. Na jejich stránkách se objevoval i politický podtext, zřetelně tentokrát vyplývající ze stránky pro měsíc srpen, jež vyjadřuje výtvarně i textem náš postoj k okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.

Na poslední straně Divokého vína 10/1970 se dočítáme, že autoři se nadále scházejí ve čtvrtek večer v Divadle v Nerudovce a programovým pracovníkem je stále Jan Rosák. Text-appeal Michaela Lorence, Markéty Hejné a dalších se uskutečnil 7. ledna 1971, o týden později pak četl ze své tvorby Zdeněk Šimanovský, další čtvrtek jsem s Honzou Rosákem na střídačku recitoval básničky ze starých čísel Divokého vína i já. Paleček a Janík zazpívali mladým básníkům v Nerudovce 28. ledna 1971.

Studie pohybu Výkřik Woman

Zdá se, že se nesmělo sice nic, ale mohlo se skoro všechno. Jenomže přituhovat začne vzápětí…

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další