literární časopis založený v roce 1964

Ada Petrová

Obrázek

Houpu se ozvěnou
dnešního poledne,
když tužkou zelenou
smíš dnes trochu hřešit.

O židli opřenou
v póze snad šalebné
tužkou tou zelenou
maluješ mě v sešit.

Prý jsem tvůj pouhý sen
očima šeptáš mně,
když kreslíš vlaštovky
nálad mých, pro lásku?

Řka, že tvá navždy jsem,
na důkaz schováš mě
do kapsy větrovky
v malém pak obrázku.

Křížovka

Chci odejít. Za tebou. Zbývá zjistit kam.
Svírají mě úzkosti, že jsi asi sám.

A já matně tuším jen, kde hledat tvůj směr.
Že však nejsem v křížovce z Velké knihy her,

chybí mi teď návod z dávna dětských let
— všechny správné odpovědi — strana 25.

Skládanka

Usínám a ze tmy zírá osamělost tvojí dlaně. Obnažené prsy svíráš hrubě — tlačíš na ně zpocenou svou dlaní. Myslíš přitom na ni? Jsem její náhražka? Zhmotnělá urážka v podobě tvých prstů vrývá se mi do slabin. Vůně scvrklých jeřabin do polštáře schovala se. Jako ona (tajně zase) spolu s ní tam schovávám se, zatímco mi chtivě chmatáš na zadek a boky. Na náhlý tvůj pokyn sama stéká peřina z vrstev mýho těla. Pomalu ti zhasínám malá, nahá celá. Sama asi nedovedu poručiti tomu sledu výkřiků tvých, směsi pachu. V podivném svém vlezlém strachu nehýbu se. V jednom kuse trestáš mi tělo, cožpak se smělo ruku mi pustit, než-li se poslední vydral ven z úst ti sten do tmy místnosti? Klepu se úzkostí. Obejmout chci než dřív více. „Tu máš ručník, krasavice“, líné ruky vláčný pohyb hodí mi jej mezi nohy...“Jdeme spát už.“ Ty jsi nahý, já jen v triku, že teď usneš v okamžiku jasné je nám oběma...

Sen

Bez mapy, kompasu
přistál mi na řasu
spánek, z tvých obrazů
zdál se mi sen.

Přiletěl potichu,
svlékl se z kožichu
zábran a zákazů,
rozvířil den.

Přiletěl, pohladil,
jemně mě naladil,
odletět bez kazu
slíbil mi jen.

Přiletěl, opustil,
nocí se rozpustil
v zasněném výrazu,
sama teď jsem.

(současná tvorba)