na další stranu
Ada Petrová
Tančím po náledí
Tančím po náledí
a sníh se mi rozpouští ve vlasech,
snad hledám útěchu mezi mizejícími vločkami,
snad porozumění pro prchavý okamžik.
Tančím po náledí
a kusy měkké špíny se mi lepí na boty.
Podívej se, jak málo stačí,
aby se cosi nebesky nádherného proměnilo ve světský splín!
Tančím po náledí a křehnoucími prsty
hledám tu nejkrásnější vločku.
Chytneš mě v pase a očima prosíš o malý
nádech erotiky. Jen jeden polibek!
Vymaním se a tvářím se,
že nerozumím,
však tys viděl a pochopil,
já vím...
Magorovi
Krása tvých slov mě dojímá,
nutno říci, že se snažíš,
prstem si kreslím motýla,
jsem chladná, však ať se neopaříš!
Úlisně ptá se boreček:
„Co škola, co tvý přátelé?“
K motýlu přibyl domeček,
zatvářím se kysele.
Dozvím se, že všude draho,
nájem, voda, inkaso.
Ať je ticho – pro mý blaho!
Rázem je ze mě Picasso!
Prý můžeme k němu skočit,
on že už je „ready“,
začne se mi hlava točit,
budu z něj mít vředy!
Utekla jsem od tam směle,
jak se to jen dalo,
za chvíli se cítím skvěle,
že se takhle stalo.
Nevěra
Polibek zraněné ješitnosti
hořce mi v záchvěvech spílá,
že nelze vzpomenout bez lítosti
na drobná má ňadra bílá.
Doteky míjivých rozněžnění
úpí, že v zmámení zmírá,
odchází, mizí a více není
hřejivá horoucí víra.
Zimní píseň
Slunko mi na skříni píše má budoucna,
paprsky tiše lžou o krásném zítra,
kreslí mi naději pastelkou z nejsoucna,
pastelkou z červánků časného jitra.
Pár světlých proužků, as v dobrém rozmaru,
zpívá si zvesela jasnými odstíny,
nálada sněhu halí se pomalu
do roucha zimy – té s modrými lekníny.
Z těch chladných nejistot přišla sem tíseň,
ukrást chci kousek si ze zimní oblohy,
však musím skončit již tu svoji píseň,
neboť mě studí moc palec můj u nohy.
Requiem pro sen
Byls dětský sen, životní láska,
bohém a ten, kdo v mysli laskal
všechna mi dívčí toužení,
ten, co se se mnou ožení!
Uplynul čas, věky jak řeka,
už nejsem ta, která tu čeká,
návštěvy místo na dveře
klepou mi na postel. Večeře,
mejdany, kvas, z probděné noci
slabej mi hlas šeptá mdlej pocit,
že ráno vstát budu muset
ze snu, že jsem v autobuse
potkala tě. Voláš mi. Blůzka
se chvěla mně na ňadru. Schůzka?!
Po šesti letech že vzdám se?
O něco později ptám se:
„Ustlala sen noc mi ve víčkách?
Jsi vůbec ten (po čtyřech „ice teačkách“),
koho jsem to znala kdysi?“
Tvář je táž, máš tytéž rysy...
Jenomže cos ztratilo se mi,
něco či kdos táhne mě k zemi.
Že bych, víla náctiletá,
ve dvaceti byla „jetá“?!!
Pozn. Ice tea long island neboli „ice teačko“ jest míchaný drink z alkoholu obsahující gin, vodku, rum a tequilu.
|
