na další stranu
Lukáš Němec
Musím říct že jsem byl
byl jsem hodně unavený
ze života
a z všech těch lidí co se na vás smějí
dají vám pár drobných
a tím si koupí štěstí
byl jsem unavený
ze všech těch šašků s rolničkami
co si myslí že jsou vtipní
a všech těch kopanců do zadku
co si sbírám do staré krabice od doutníků
byl jsem unavený ze tvých rudých rtů
z tvých prsů
z tvé lásky
a pudinků ke snídani
byl jsem unavený
z toho věčného umírání pro dobrou věc
z toho jak jsou všichni dobří
a z jejich srdcí pro všechny
co ho dokáží rozmrazit
byl jsem unavený
ze smrti
a ze všech těch co ji prodávají
byl jsem unavený
a jednu si chtěl koupit
Sám
leskly se jí oči
ne vínem
ne slzami
blond vlasy jí padly do tváře
a rozpůlily mou válku
ve mně
ne ve světě
neřekla nic
jen se dívala
líbali jsme se
němí
a přesto jsem hluchl
křikem
srdce se rvalo na kusy
pak odešla
i moje válka
i vlasy a svět
v noci
jen žluté lampy
jak květiny v betonu
a město na ramenou
duše
a kouř z cigaret
u ocelového zábradlí
sám
Spát
večer to přikryje
všechny ty slzy
a dopisy na rozloučenou
v obálce
s od slin mokrou známkou
všechny ty duše
co máš ve skleněné láhvi
u postele
a každý večer
jim recituješ svoje básně
o konci světa
i tvoje betonové město
co tak miluješ
a jeho otevřené rány
které ráno překročíš
jen na chvilku zavři oči
a uvidíš to taky
Udělal to!
udělal to
musel to zase nandat světu
a všem těm jeho snům
co jednou zapomněl
v tom starém bordelu
na rohu naši ulice
a dodnes si to vyčítá
udělal to hned po tom
co jí rozbil hlavu o nové zrcadlo
a nechal ji válet v slzách
a troše krve na zemi
s dlaněmi rozřezanými od střepů
ve všem tom svinstvu
o kterém nikdy nebyla řeč
a všichni to věděli
a nikdo mu nic neřekl
udělal to hned po tom
když prohrál svůj život v kartách
se svým nejlepším přítelem v Las Vegas
a v ukradeném Pegasu
chtěl ujet rovnou do nebe
a k smrti se tam opít
s bratrem kterého už nikdy nechtěl vidět
udělal to hned po tom
když už byly všechny dveře zamčené
|
