Slovo úvodem

Nejlepší se dočtete až na konci, varuju předem - nevypínejte počítač!
Často v úvodu píšu, čím je pro mne datum, kdy vychází Divoké víno, památné a důležité. Pro dnešek mám jedinou pohnutku - už šestým rokem vychází ten den nové Divoké víno. V roce 2002 se právě 19. listopadu datuje vydání prvního internetového čísla. Po letošním 19. listopadu budu mít ale jednu vzpomínku a jeden důvod navíc - v Nemocnici Chomutov se právě dnes otvírá sedmnáctý český babybox.
Do Chomutova mě dovedl filmový režisér Jirka Strach, můj dlouholetý přítel. Při vyhledávání exteriérů se seznámil s líbeznou primátorkou statutárního města Chomutov Ivankou Řápkovou, jež před svým jménem je oprávněna psát Mgr. a Ing.
Slovo dalo slovo, vyjeli jsme si s Jirkou na výlet do Chomutova, poobědvali s krásnou primátorkou v zahrádce v restauraci na náměstí a podepsali smlouvu s nemocnicí. Jirka má už na svědomí babybox v Pardubicích, tak jsem zvědav, s čím přijde do třetice. Děkuju, Jirko!
Další povídání už veselé nebude. Během dvou měsíců dostal jsem tři smuteční oznámení. Do básnického nebe se za svým manželem Vladimírem vydala Marie Kafková, již jsme ve sklepním klubu v Michalské, kde se básníci s básnířkami scházeli počátkem sedmdesátých let, znali jako Marušku Šmucarovou. Z mladých básníků se jí tenkrát zalíbil nejstarší - Vladimír Kafka. Vezl jsem je autem na svatbu. Maruška přežila svého muže o tři roky a 57 dní. Viděl jsem ji naposledy při křtu své knihy Antologie Divokého vína v Národní knihovně v Klementinu, tuším 8. února 2007. Přál jsem jí letos v září k svátku a zatrnulo mi: "Ludvíčku, jsem moc nemocná..." Na památku vychází v tomhle čísle Maruščiny básničky otištěné v Divokých vínech v roce 1969, 1970 a 1971 a v Antologii. A jedna ze smutečního oznámení. A vzpomínka Karla Sýse.

Než zavřou slaměné koše

Jak neúnavně vlečou pláží
barevné slunečníky lehounký vozík snu...
A loďky rozhoupané
mizí jak mušky, roztěkaní ptáci,
jen nitka, jiskra, bod -
Do věčných vln se ztrácí
svit lucerničky rudé.
Ztrácení...
Hromádka peří, cikánek foukne -
a co zbude?
Loučit se - jen ještě jednou, naposledy,
a potom vzlétnout...

Komu blíž?




V Kanadě odešel za svým synem Ladislavem Landou, jedním z nejvýznamnějších básníků Divokého vína, jenž zemřel mlád sedmnáct let, jeho tatínek Ladislav Landa starší. Na smutečním oznámení je vytištěna básnička jeho syna, jenž jej předběhl o 43 roků.


Na sedmimílových botách
nevázanosti
opouštím svou hříšnou schránku
a třepetám se
v ranním slunci nad krajinou

Jsem konečně plně svoboden
oproštěn od hmoty svého mrzkého těla
a je mi blaze




Ladislav Lipanský dnes ráno zemřel , Eduarda Lipanská manželka, došel mi stručný mail 31. října. Mluvil jsem s ním naposledy telefonicky, když jsem připravoval do 15. čísla www.divokevino.cz vyprávění o jeho někdejší manželce Janě Černé či chcete-li Honze Krejcarové, jediné dceři Mileny Jesenské. Janě Černé i Ladislavu Lipanskému jsem otiskl řadu textů v historickém Divokém víně. Na rozloučenou s ním a jemu na památku vybral jsem několik veršů z jeho básně Lebka v louži (Divoké víno číslo 1 - 2/1968), jež mi přijdou pro tuhle chvíli příhodné.


...dědo Williame
zdravím tě a tykám ti a věru pravdivě ti říkám:
Člověk umře než jednou
i ty jsi bohu dlužil smrt... Ať to skončí tak nebo tak
ten kdo umře letos
má to z krku pro příští rok


Proboha, na závěr musím napsat něco veselejšího, moji milí, nebo příští číslo nikdo neotevřete. Zkusím tedy zase informaci o babyboxech. Po Chomutovu přijde na řadu na Mikuláše 5. prosince kolínská nemocnice a vánoční babybox otevřeme v Jindřichově Hradci. Ponese pořadové číslo devatenáct.
Když jsem nedávno vstoupil do kanceláře ředitele jindřichohradecké nemocnice Ing. Jana Mlčáka, jenž direktoruje špitálu už neuvěřitelných šestnáct let, zněla jeho první otázka: "Ještě chováte koně?" A vyprávěl mi, že jsme se naposledy setkali v roce 1985 u soudu na Smíchově, kde on zastupoval Státní závodiště v Chuchli. Podal jsem na závodiště žalobu o chovatelskou prémii, kterou pro mne vyběhal můj odchovanec Marco Polo vítězstvím ve Velké jarní ceně. Závodiště mi ji odmítlo proplatit s tím, že soukromému chovateli nepatří. Spor jsem vyhrál, Ing. Mlčák mě současně ujistil, že mi to ze srdce přál.
Vzápětí Ministerstvo zemědělství změnilo zákonnou vyhlášku - plemenářský zákon. Od té doby náležely chovatelské prémie jen socialistickým organizacím...
Právem si říkáte - koho ti koně a babyboxy zajímají..? Tedy přeskočím na UMĚNÍ. Osobně považuju za největší umělce sochaře, na druhém místě se rozmachují svými štětci malíři a ostatní výtvarníci, o poslední dvě místa se v mém žebříčku dělí básníci s fotografy... Tuším, že tuhle větu mi těžko výše jmenovaní odpustí, na omluvu snad jen to, že od dětství fotografuju a píšu básničky. Přesně řečeno - teď už jen úvodníky k nim. V tomhle čísle vám představím slovenského sochaře a výtvarníka působícího v Praze - Milana Kuzicu. Zatoužíte-li po některém jeho díle podobně jako já, pište na spr@volny.cz nebo se ozvěte mně. Mám totiž z každé prodané plastiky provizi...

Milan Kuzica Milan Kuzica Milan Kuzica
Milan Kuzica


Děkuju všem básníkům za zaslané sbírky vytištěné na papíře - Pavlu Josefoviči Hejátkovi za Hlenobytí, Tanec kostlivců i za Pomníky z asfaltu, Janu Musilovi za Promenádu, Jiřímu Kukaňovi za Divokého jezdce na černém sarančeti, Oldřichu Damborskému za Skleněného básníka a Bořku Mezníkovi za sbírku Ásně. Jen vás všechny prosím, moji milí, chcete-li něco publikovat na www.divokevino.cz, je třeba posílat texty v elektronické podobě, jako mi svoji právě vycházející sbírku Přebytečný anděl (Nakladatelství Daranus) poslal Dušan Spáčil. Jeho verše jsou příjemnými zatáčkami na občas dost monotónní dálnici poezie, a tak vám, moji milí, první část sbírky Divoké víno přináší. Další bude příště. Asi se líbí i Karlu Sýsovi, jenž ke knížce Dušana Spáčila napsal kratičký doslov.
Děkuju Šmidingerově knihovně ve Strakonicích za Sborník prací o cenu prof. Antonína Voráčka, děkuju i Yektoviii Uzunoglu z Třemblat za knihu Výpověď...
Děkuju (tentokrát předem) i Slávce Kopecké vydávající další knížku Jiřího Žáčka Panoptikum s. r. o. a protože mi ji Jirka poslal na rozdíl od jiných mailem, přináším z ní ukázky. Jirka oslavil 6. listopadu 63. narozeniny, a tak mu k nim blahopřeju jakož i k nové knížce.
Nejdospělejší z nás mladých - fotograf Pavel Jasanský - oslavil 30. září dokonce sedmdesáté narozeniny. Chystá při té příležitosti celoživotní výstavu v galerii U Jednorožce v Klatovech. Fotograf Pavel Hudec Ahasver oslavil 14. listopadu teprve 67. narozeniny. Oběma mladíčkům gratuluju.
Když jsem se konečně dostal k poezii a "mladým básníkům" Divokého vína, převyprávím vám, milí moji, jednu úplně novou historku.
Odjížděje ze svého domu na Hájku, vyděsil jsem se bagru hloubícího rýhu ve výběhu pro koně. Přistoupil jsem k stavbyvedoucímu bagru velícímu a tklivými slovy jsem naříkal nad zničenou loukou. Vyměnili jsme si i slova nevlídná. Odcházeje se zaťatými pěstmi, uslyšel jsem stavbyvedoucího vlídná slova: "Kdyť my vás máme rádi, pane Hess, čteme vaše Divoké víno a tchýni ho pokaždé celé vytiskneme, protože nemá počítač. Čte si hlavně básničky Petra Cincibucha..." Dojatý jsem se k muži vrátil a vyzvídal.
Když se psala šedesátá léta, bývala tchýně Eva zřejmě mladou básnířkou. Poznala Petra Cincibucha a strávila s ním prázdniny ve Francii. Nechtělo se mi ani uvěřit, že by tentokrát zase dva díly zipsu do sebe zapadly tak těsně, a tak jsem tchýni po stavbyvedoucím poslal kontrolní otázku: "Která je vaše oblíbená básnička..?" Odpověď jsem dostal jako sms ještě ten večer přímo od paní Evy: "Láska je věřit, že láska je." Verš, který si Petr Cincibuch nechal vytesat na svůj náhrobní kámen! Neděste se, milé obdivovatelky P. C., mladý básník žije, jenom si ještě za živa pořídil pomník.
A tak jsem tchýni Evě poslal Antologii Divokého vína 1964 - 2007 na CD (vám je pošlu taky, řeknete-li si, milí čtenáři) a jako prémii Týžden vo filme z roku 1965 (27 MB), v němž Petr i já hrajeme. Oba s vlasy!
Eva odpověděla esemeskou: "Jo, jo, léta běží..."

L. H.


Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech

Kapitola druhá aneb
Co má proti babyboxům Mgr. Šárka Špeciánová a odborný asistent a sociální pediatr MUDr. František Schneiberg

Psal se rok 2004 a já, poblázněný vidinou bedýnky na děti namontované ve zdi Zemské porodnice v Praze čili První gynekologicko - porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Apolinářské ulici, pobíhal mezi právníky a lékaři, Městským soudem v Praze a ředitelstvím Všeobecné fakultní nemocnice. Vlídným a vstřícným partnerem v Zemské porodnici se mi stal profesor Jaroslav Živný, přednosta kliniky. Věřil jsem, že za pomoci vlivného lékaře dílo uspěje. Přidali se i další lékaři z Apolinářské - profesor Zdeněk Hájek, primář neonatologie Richard Plavka, tehdy ještě docent, nyní profesor, jeho zástupce Karel Liška. A milá vrchní sestra Blanka Najmanová. Co platné - na druhé straně stál opatrnický ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Pavel Horák a jeho úřednický spolek. Přesto napsali v červnu dopis Rudolfu Blažkovi, náměstkovi pražského primátora a dalšímu příznivci projektu ...
Pan ředitel i celé vedení VFN tuto aktivitu velmi vítá, je chvályhodná, snahu o její realizaci bude podporovat a je ochotna v rámci svých možností poskytnout i součinnost. Je však třeba nejprve dořešit celou řadu otevřených právních problémů dané věci, vč. možná nezbytných legislativních úprav, na které upozorňuje informace našeho legislativně právního odboru.
"Zemská porodnice u Apolináře" a Dětský areál Karlov mají tradici v oblasti odložených dětí. Jistě se teď ptáte, proč v Apolinářské po letech jednání není babybox instalován. Sešel jsem se v té věci několikrát s novým ředitelem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Janem Břízou, napsal jsem mu seriál emailů a s jeho podřízenými probral detaily při sepisování smlouvy mezi VFN a Občanským sdružením Babybox pro odložené děti - Statim, jež jako předseda zastupuju. V návrhu smlouvy se řeší, kolik bude platit Občanské sdružení Babybox za pronájem místa VFN, jakož i DPH z této částky. Smlouva zavazuje OS Babybox k úhradě spotřebované elektrické energie. Pro vaši představu, milí čtenáři, jedná se maximálně o 1 400 kW za rok.
Občanské sdružení ve smlouvě slibuje, že bude "na své náklady provádět dezinfekci a čištění schránky dle provozního řádu schránky určeného výrobcem. Dále je povinen provést úklid a desinfekci schránky po každém jejím použití ze strany třetích osob."
Platnost smlouvy je vázána na pravomocné stavební povolení. Aha, říkáte si, nedostali stavební povolení! Nikoli, stavební povolení bylo vystaveno. Myslíte si tedy, že nechci chodit s hadříkem provádět dezinfekci babyboxu. Naopak, byl jsem rozhodnut podepsat smlouvu jakéhokoli znění a suplovat práci, kterou u všech ostatních babyboxů vykonává zdravotní personál. Nedivte se - po letech jednání.
Proč nebyla smlouva podepsána a v Apolinářské nebyl babybox instalován, to ví opravdu jen MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel VFN v Praze.
Vraťme se do roku 2004. Psal se 3. listopad a ředitel Horák dal první návrh smlouvy o zřízení babyboxu posoudit mladičké Šárce Špeciánové, pracovnici jím řízené VFN. Tentýž den byla Šárka s odpovědí hotova. Zřízení "torna" považuje za návrat do středověku, při nejlepším je srovnává s podobnými schránkami užívanými ve Francii za Napoleona, jenž tak chtěl získat potenciální vojáky do svých dobyvačných válek, nebo se schránkami zřízenými na Kubě Fidelem Castrem.
Tvrdila, že... právo dítěte znát svůj genetický původ a právo dítěte být ihned po porodu registrováno jsou dítěti nalezenému naprosto odpírána.
Opomněla přitom, že starý a dodnes platný matriční zákon vystavení rodného listu nalezenému dítěti detailně popisuje a že Úmluva o právech dítěte v článku o právu znát své rodiče doslova uvádí "pokud je to možné". Dále uvádí, že...
... se matka dítěte dopouští dle mého názoru minimálně pokusu trestného činu opuštění dítěte podle § 212 trestního zákona, neboť "kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."
Šárka přehlédla, že dítěti odloženému do babyboxu bude okamžitě poskytnuta lékařská a sociální pomoc, s níž osoba odkládající dítě právem počítá. Že tedy není vystaveno žádnému nebezpečí. A jaký byl její další argument..?
V neposlední řadě pak je nutno upozornit na to, že prostředí, v němž probíhá příjem "právně" volných nalezenců, je potenciálně vhodným prostředím k páchání trestné činnosti spočívající v obchodování s dětmi (§ 216a trestního zákona: Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce, využívání dětské práce nebo pro jiný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta ...
Má smysl, abych k tomu dnes psal komentář..?
Magistra Špeciánová povolala do války proti babyboxům známého odpůrce všeho nového a nestátního, odborného asistenta a sociálního pediatra MUDr. Františka Schneiberga, jenž se postavil do boje např. i proti anonymním porodům. Ve svém svatém rozhořčení napadal Marii Vodičkovou i Zuzanu Baudyšovou, při čemž proslul tvrzeními, že ...
...děti do tří let potřebují uspokojit především své biologické potřeby
... jen vyškolený zdravotnický personál kojeneckých ústavů umí správně držet savičku...

Zvědav, co sociální pediatr a odpůrce nestátních organizací přednáší, zašel jsem na jeho vystoupení pro sociální pracovnice. Zatímco z úst sporého vousatého muže za řečnickým pultíkem linula se ta nejmoudřejší slova, rozdělily se sociální pracovnice v přednáškovém sále na tři skupiny. První z nich klapala na klávesnicích svých mobilků esemesky, druhá třetina si opatrně vkládala do úst laskominy ze šustivých sáčků a šeptem si vyprávěla se sousedkou na vedlejší židli o malé mzdě manželů a třetí třetina... klimbala nebo už spala spánkem spravedlivých.
Argumenty odborného asistenta Františka Schneiberga, vyjádřené v jeho písemném rozkladu, neuvádím všechny, neb bych vedle něj jako autor zapadl. Pro čtenářovo potěšení a aby bylo zřejmé, že náš odpůrce vůbec nevěděl, jak babybox vypadá a jak funguje, cituju alespoň ty nejzábavnější:
Ale, co když tam matka odloží dítě starší, např. roční, či batole ??? Bude tam pobíhat, když se do připraveného boxu či postýlky nevejde ??? Co když uteče zpátky ven, bude-li tam volný přístup.???
Jak bude zajištěno, že si po odložení dítěte ihned někdo pro ně přijde ??? Co když tam bude ležet dlouho bez jakékoliv péče, včetně krmení a přebalení ??? Co když tam bude matka s ním delší dobu, aniž by ho nakrmila, dala mu napít a nikdo tam nebude moci vstoupit, aby matka neztratila anonymitu ??? Nebo tam bude moci vstoupit a s matkou se kontaktovat ??? Kde bude ona proklamovaná anonymita ???
Jak bude s boxem nakládáno ??? Bude po každém dítěti, u něhož musíme předpokládat různě závažnou epidemiologickou situaci, box desinfikován, postel znovu povlečena apod. ???
Kam budou děti dále přijímány ??? Bude-li box v Apolinářské, tak na novorozenecké oddělení ??? To vzhledem k možnému epidemiologickému riziku nepředpokládám. Tedy kam ??? Co když to bude dítě starší, také půjde na novorozence ???
Je třeba předpokládat, že takové odložené dítě stráví v nějakém zařízení minimálně 2-3 měsíce, než se vyřídí právní kroky pro osvojení. Co když osvojeno moci býti nebude ??? Bude se pátrat po matce, aby se o něj postarala ??? Co bude s dítětem, když si matka odložení rozmyslí a pro dítě si za několik dní přijde ??? Kde ho bude hledat ??? Prozradí tak svou anonymitu ???
Co když se objeví otec a bude chtít své dítě, které matka odložila??? Jak se mu předá???
Co když do schránky někdo odloží mrtvého psa či kočku???


Spočítali jste otazníky, milí čtenáři? Jenom v tomhle odstavci jich odborný asistent František Schneiberg naklepal přes šest desítek. Pro jeho písemný projev jsou otazníky typické a díky nim jsem jej později poznával i za anonymy podepsané jeho přáteli. Stěžovali si i na České obchodní inspekci na lak použitý na babyboxu a na nebezpečnou elektrickou instalaci.
Nakonec podal Schneiberg svoji petici proti babyboxům i vládnímu výboru pro práva dítěte. Předvolali si mě a přiznávám, že jsem na jednání s dvěma desítkami odpůrců sedícími ve vládní zasedačce přicházel se smíšenými pocity.
Za hodinku a půl jsem odcházel bez ztráty květinky, někteří přítomní mi zjevně fandili a ministryně tisknouc mi při odchodu ruku to dokonce sama řekla.
Zase jsem přeskočil čas, jednání na vládním výboru se konalo 7. září 2007.
S František Schneibergem jsem se sešel při několika "duelech" v rozhlasovém či televizním vysílání. Upozorňoval jsem moderátory pořadů, že je třeba nás umístit na místa od sebe vzdálená, aby v případě, že bychom po sobě skočili, stačili vypnout mikrofon či stočit kameru. Naopak, byli jsme post festum za naše rasantní vystoupení oceněni, blahopřáli mi šéfredaktor i ředitel rozhlasu.
Nejvíc jsme se napadali v Duelu moderovaném Štěpánkou Čechovou 6. června 2005 na Radiožurnálu. Bylo to pět dní po splnění mého velkého snu - otevření prvního babyboxu v hloubětínském GynCentru. Povídám Schneibergovi, že je bílý kůň ministryně Emmerové a Ministerstva zdravotnictví, on mě nazval ubožákem a poslal mě domů, abych se vrátil do stáje hřebelcovat koně...
Dlouho jsme se s Františkem nesešli, ač jsem jej mnohokrát redaktorům vysílání jako odpůrce doporučil. "Pan doktor Schneiberg nechce přijít, navrhněte někoho jiného," slýchám jejich odpověď.

(Z připravované knížky)

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další