na další stranu
Petr Chmel
ŘEKA SMUTKU
Plná slz je řeka smutku
ocelově lesklá v šeru
v jiném světě bez předsudků
ku věčnosti v přímém směru
V tom nekonečném tichu
s Charónem mým převozníkem
zpovídám se ze svých hříchu
opojený zvláštním klidem
Ta mystická postava
v sutaně jak hodnostář
cítím že se usmívá
v kápí mu však schází tvář
Ptám se svého lodivoda ustele si na Řípu
Co čeká mne na druhém břehu?
Snad tam není truchlivo?
Neskutečná pohoda
bez bolesti slz a hněvu
a mají tam levný pivo
RUCE
Co neřekne naše srdce
vše pak za nás řeknou ruce
je to zázrak přírody
v ní vepsány jsou osudy
je v nich cit a spousta krásy
teplé jsou když hladí vlasy
Je v nich taky smrt a konec
to když k zemi míří palec
Je v nich něha taky děs
když sval sevře ruku v pěst
Jedny ruce nesou dítě
druhé křičí miluji tě
Jiné tvoří v duších poušť
když pevně tisknou zbraní spoušť
U kříže pak semknuté
pachem krve nesmyté
kajícně pak váží slova
o pomoc když prosí Boha
S0UDCI
Kdo má právo soudit nás
až shůry hřímá jejich hlas
proč nás soudí zda se sluší
pro koho nám srdce buší
kdo jim tohle právo dal
démon závist nebo ďábel sám
kdo odsoudí tyhle soudce
až nám láska skončí v hrobce
miluj trp a dováděj
vybuchni jak láva v sopce
žij však s jedním vědomím
ten nejkrutější soudce
je tvé vlastní svědomí
P:S
Pánbůh nám dal lásku
abychom se milovali
Ďábel zase rozum
abychom v ní nevěřili
Z citů tužeb nám Bůh duši stvořil
Ďábel do ní závist vložil
Pánbůh nám dal sny a něhu
Ďábel plná břicha hněvu
P.S. Bůh prý kdysi řekl krásně
"Miluj svého bližního"
Ďábel na to dodal
"Jasně Jen si vyber kterého"
|
