na další stranu
Petr Chmel
VĚTA
V lijáku vět
z prohnilých okapů
vytéká změť
polopravd otrapů
V opilém soumraku
lidského světa
ztrácí se v mlhách
laskavá věta
Ztrácí se v nicotách
plamenných proslovů
v šedivých zásuvkách
úředních stolů
v ospalých hlavách
moudrých i volů
Ztrácí se v nezkrotné
mocenské pýše
Ztrácí se pomalu
cudně a tiše
Pomozme větě
pomozme sobě
Intriky vrchnosti
pustíme k vodě
samy se utopí
ve vlastní zlobě
SNY
Čím sny ti mohou být..
Veselými kejklíři abstraktními malíři
Apoštolé loučení z jizev duše stvořeni
Dervišové v kapucích v rytmu smutku tančících
Amorové neřesti růžolící smyslností
Raráškové tajných přání
Poutníčkové bájných plání
provedou tě dunách z písku
třeba že jsi v bačkorách
Pak číst si můžeš z obelisku
co vepsal do něj časem prach
Hladíš kvádry pyramid
zkoušíš draka ulovit
Otevřeš si hypotéku
koupíš palác od Aztéků
Nadšený jsi z jinotajů
procházíš se krajem Máyů
Ještě vypít mléčnou dráhů
pak s Večernicí dáš si kávu
Sny jsou krásná pohádka
pro jednoho diváka
TŘEŠNĚ
Brouzdáme se mokrou trávou
pokropenou ranní rosou
Rozplýváš se krásou
s pusou urousanou
od třešní
Nohou bosou kráčíš loukou
závidím té zeleni
Přivřu oči a jsi vílou
pohádkové stvoření
Ústa se ti v slunci lesknou
chlubíš se mi novou blůzou
průsvitnou a svěže bílou
a ...umazanou ...od třešní
Zabýváš se halenou
potom s pózou roztomilou
zhoupla jsi se v kolenou
už máš sukni vykasanou
v potoku pak na kameni
půvabnou jsi pradlenou
Po kůži ti kapky kloužou
cítím slabost v kolenou
na vteřinu pouhou
být tak jen tou vodou
jak závidím prameni
Objímám tě promočenou
Pohladíš mně něžnou větou
,,zasloužíš si políbení"
Sladké bylo...po třešních
ROZCHOD?
Smutná sedí uplakaná
dívka s tváří anděla
Už nebudou hezká rána
dnes milého ztratila
Pryč jsou jemné dotyky
mačkal jsi mi prstíky
laskal ušní lalůčky
Dneska pro mne hvězda spadla
ještě včera což se nezdá
dotýkal ses mého prádla
Odpustí mi výčitky
hrubosti či nadávky
vrať se zpět a z vilnosti
zmáčkni zas mé bradavky
Jsem loď co nemá pádlo
hořká káva v hrníčku
chybíš mi
můj na prádlo kolíčku
SEZNAMKA
ON
Pověz co v mých očích vidíš?
Řekni to co právě cítíš..
ON
Já v tvých očích vidím něhu.
Řeku která ven chce z břehů
a nejde ji utišit
i poklidnou studánku
z které chtěl bych pít
Je v nich krása svítání
tajuplnost smrákání
taky trochu zklamání
i touha po poznání
Na závěr bych chtěl říci
že ti další přísedící
jsou veskrze podvodníci
ONA
Dám ti další otázku
kam mne vezmeš na procházku..?
ON
Tam na louku plnou květin
Aby mohly závidět
že tu nejkrásnější z květu
já ve stínu modřínu
k sobě něžně přivinu
ONA
Teď mi pověz už se šeří
kam mne pozveš na večeři?
ON
Do chrámu, kde svíce září
rozprostřu vše na oltáři
potom jako hodnostáři
vino pijem z drahých číši
andělé se mile tváří
decentně jsou tiší
Tam v ozvěně modliteb
možná mi dáš polibek
ON
Dám ti hádanku
Barvu má jak slunečnice
nehezká je bez čepice
trochu chladná bývá sice
za to skvělá společnice
když máš jednu hned chceš více
na pohřeb i k muzice
pozvaná je uličnice...
ONA
Nevím
ON
přece piva sklenice
KŮLNA
U Röszlerů na zahrádce
stoji stará kůlna
Kdysi byla honorace
a teď je z ní ruina
Možná v mládí hezká byla
přecházely nad ní oči
Teď je celá shnilá
a žerou jí červotoči
Uvažuje nad osudem
a možná má trochu splín
ví že zítra nebude
už neposkytne lidem stín
Tak už udeř člověče
třísky časem země vpije
vždyť krev ze mne nevyteče
už jsem pouhá historie
Ptá se kůlna kůlny
Co děláš o víkendu?
,, Nevím ale asi se pěkně zbořím"
V ANGLII
Příjemná noc u Katky
Domeček jak z pohádky
Par místností co mne hostí
nepyšní se pompézností
nýbrž vlastní upřímností
pohodou co skrývá cosi
z přirozené skromnosti
Roztomilé nízké stropy
kouzelný ti dají pocit
že je kdysi stavěl Hobit
pro půvabnou princeznu
z knihy Pána Prstenů
Malý pokoj s krásným krbem
s nehořlavým zemním plynem
vyzařuje sladkým klidem
Na stole pak skvělé víno
slova zvolna líně plynou
s jedinečnou Kateřinou
Byl to večer příjemný
jak se říká hodně v plusu.
Po ránu jsem dostal pusu
a borůvkové muffiny
|
