na další stranu
Petr Chmel
BÁSNĚ
Proč rád
mám básně?
tam lhát
je krásné
co zmůže
pár slov
když z tužeb
je sloh
kde laská
verš slovo
tam láska
je mnoho
máš křídla
tvůj úděl
ti hlídá
sám anděl
tu slova
pak tiše
rým schoval
bez klišé
to rád
mám v básních
si psát
se zasnít
RÝMY PO KAPSÁCH
On míval
vždy pár rýmu
po kapsách
když sníval
měl ze splínů
trochu strach
vždy v džínách
orvaných
se módě smál
nevnímal
stíny zlatých
katedrál
měl z tuláků
kus člověčiny
dobrotu
dal do vaku
své obětiny
životu
byl jemu hřích
vždy klíčem
ke štěstí
a pivní břich
ze žízně krčem
neřestí
BEZ DILEMAT...
Byl harlekýn
i dítě květin
a katem splínu
byl prokletý
však v objetí
měl člověčinu
on tepal rýmy
i v krčmách pil
tam hodoval
ne nebyl jiný
snad více snil
a miloval
byl tulákem
prý ve hvězdách
sám spal
pod širákem
na botách prach
však král
to na duši
co býti má
vždy ctil
a neruší
ho dilema
proč žil...
PROLÍBANÁ
Pusu dej mi
chceš ji též
v tomhle stejní
jsme si věř
mrkla víčka
a mé krásno
v tom na špičkách
mělo jasno
políbením
rty se spojí
vlhké chvění
nás odzbrojí
veršů něhy
na tisíce
ústa směly
říct ne více
v téhle tiché
sladké řeči
vláčný hříchem
svět je hezčí
prolíbané
chvilky dají
ti nehrané
štěstí v ráji
PO RÁNU
Byla jen
ve své kráse
hezký sen
jenž zdá se
nohy laní
útlý bok
hledím na ní
jako cvok
rudé rtíky
a v úsměvu
cukrbliky
snad pro něhu
vnady ženy
dráždí vskutku
rozloženy
do živůtku
to z jabloní
cítím květy
když zavoní
mi v objetí
jsem nesmělý
v tváři rudý
též v prdeli
zvoní budík
|
