na další stranu
Petr Chmel
Poetický démon
SRDCE
Takové to
srdce mít
být poetou
pít a snít
s pokorou
užívat svět
však neohnout
nikdy hřbet
číst svůj úděl
z křídel ptáků
bez pravidel
kravaťáků
se lží pravdou
soupeřit
sám nad sebou
nechtít blít
někdy smět
i trochu klít
potom umět
odpustit
také srdce
chtěl bych mít
které v lásce
pozná cit
SONET HARLEKÝNA
Pohlédněte na můj šat
červená je sexy dáma
černá prostě diplomat
oranžová slunce z rána
hnědá to je kůže hřebců
růžová pak mládí jas
fialová roucha světců
bílá vlídný anděl v nás
modrá barví led i nebe
šedá bezmoc truchlivo
žlutá jako kotě přede
zelená je pro život
pohlédněte na můj šat
každou z barev chci vám dát
JE TO DÁVNO
Je to možná
spoustu let
kdy já poznal
s tebou svět
svět polibků
horkých dlaní
beze zbytku
milování
mládí bylo
hravé hříbě
samo psalo
krásný příběh
já v něm potkal
jsem se ženou
v nocích šeptal
její jméno
ze rtů krásky
pak jsem pil
kouzlo lásky
pochopil
osud dával
pak vše vzal
to se stává
pak šel dál
z hebkých nitek
pestrých linek
zbyl mi svitek
pln vzpomínek
čas svou silou
mnohé smaže
smýt co bylo
nedokáže
HUMANITA
Hradní páni
mají vizí
tak poddaní
trpí krizi
na nádvořích
chřestí zbraně
pán komoří
sčítá daně
katům dali
dlouhé nože
pak ustlali
děvkám lože
pro bachory
plné vín
píšou story
do dějin
pod praporem
humanity
smrt si s morem
brousí břity
dali světu
chleba s medem
do pamfletů
inkoust s jedem
hubou tlučou
slova smíru
na zem plivou
krev a síru
vrazí žoldák
rumem zpitý
v hruď ti bodák
pod záštitou... humanity
ALBUM ÚSMĚVŮ
Usnula jsi
já ti ještě
hladím vlasy
zvlhlé deštěm
měsíc kapky
postříbřil
jak z pohádky
cůpky víl
cítím z dlaní
vůni kůže
ulpěl na nich
jak pyl růže
rty se chvějí
po prožitku
stále hřejí
z tvých polibků
zní mi v uších
dál tvůj smích
jenž v mé duši
našel skrýš
jsi mé fluidum
Bůžek něhy
živé album
pro úsměvy
DO KYTICE
Beze splínu
do kytice
vložím rýmů
na tisíce
vůni trávy
po dešti
dám do zprávy
ve verších
ze rtů rtěnku
od malin
pak písmenkům
na hraní
k úsměvům
tě přiměju
říčku z břehů
vyliju
řádky v tichu
veršů něžných
svádí k hříchu
duši ženy
do kytice
slova svážu
dál už více
nedokážu
DIVNÁ DOBA
Nemaje trafiku
kleju už ze zvyku
Jak býti nad věcí
když vrchnost telecí
s parukou na pleši
s mocí se peleší
Měšťan je bohatý
převléká kabáty
Lichvář je katem
a národ zmaten
s korbelem piva
své žalmy zpívá
Prohnilé ikony
tvoří dnes zákony
Otrlý žalářník
staví tu pomník
ve zlatě oblečen
svým vlastním obětem
Pravda je bezbranná
s bosýma nohama
Ve truhlách zlata
mamonem sťata
smutná a zmatená
v rubáši oděná
Nezemře naděje
kde víra stále je
I ta lež všemocná
může být nemocná
vlastně se bojí
když hrabe se v hnoji
Jidáš byl charakter
napsali na parte
Místo je pro Bohy
proč mě dál okovy
což není žert
pálí jak čert
Svoboda je celkem vzato
snad jen žrádla plné plato
|
