na další stranu
Jarmila Hannah Čermáková
POČETÍ PRVÉ
Až chrpy pod obočím
sestoupí do očí
kdo si tě ochočí?
Koho si obtočíš
kolem prstu?
Na kterých ňadrech
-prs tam prs tu-
zamhouříš slastiplná víčka?
Které děvence
s hebkou kůží
uprostřed klína
v modré růži
zkonejšíš andělíčka?
DEŠTNÁ
Smotaný motouz samoty
nevede za nikým
Smáčený těžkým chladným deštěm
svírá tě smutek
jako kleště
Prázdnota zívá Dívá se slepým okem
tmy
Smotaný motouz
samoty
Je pozdě na pohádky
HVĚZDNÁ
Kopretinami hvězd
rozkvétá sad
Půlnoční včely
opilé rosou
vyletěly křišťálový med posbírat
Med průzračný
se s dětským sněním na nektar mění
V okamžení
z něj jantarové slzy kanou
Tak sládne noc...
Planety planou
Až dozrají
jitřenka smočí okraje náměsíčných rtů v rosném medu
Procitne den
a děti vstanou!
ÚPĚNLIVÁ
Jak vdova ptáčníkova
písně budu navlékat
na odeznělou nit
a hrát si se slovy i s vlasy na rtech
uzamčených
na klíček houslový
Jak vdova ptáčníkova
ňadra budu konejšit
v náruči
Dva popukané zvony
sevřené sponou
bezhlesného pláče
zatímco srdce
žalem usedá
a prosí o milost můj vlastní
hrudní koš O soucit prosí mě
jak polapené ptáče
VERONA
Tvá drzá
bohapustá ústa
a divý nesoulad tvých údů
na půdě jeviště
Řečiště přímé
shakespearovské řeči
a nebezpečí ech v portále
Dech šelmy
obdařený perem
prvního z nesmrtelných
dravců
Slovo
které je nepřítelem pro hejna vran
i pro krkavce
Žár oka Letmý výsměch zubů
když líce soka pářeš v rubu
svou zbraní
tupou jako dav přihlížejících
Jdeš po krvi
jak vlkodav
a tajíš v ústech rudou slinu
Tvůj meč
po starém Harlekýnu
je směšný zblízka
Strašný v dlani
herce
A koně nikdy nesedlaní
mávají křídly do tvých vět
Pomstychtivý jak Capulet
řítíš se po schodišti
vzhůru
Bože!
A naznak padáš do tmy
na ostří
hvězdnatého kůru:
Sbohem Merkuccio!
- vederci...
Básník se loučí se svým hercem
KDE JSOU TY STRÁNĚ KDE JSI POBÍHALA
s Cikány pružnými jak mladý tis? Tys
odešla
cestičkou z vinohradů
a zbyl jen stesk
a suchý list /a lis /
a v prašných stopách tvého splínu
zrnéčka
po hroznovém vínu *
DLAŇ PRO MARINU
KAM TI SÝCI LETÍ?
/ Leoši Janáčkovi /
Má krahulice
krouží krajem
ve stráni hraje na šalmaje
sám
kozorohý pištec faun
Lán pohanky se zvolna vlní
a flétna jásá
Luna hlásá
zázrak příštího novoluní
a krahulice
padá
k zemi
Kraj utichá
Bůh zůstal němý
***
Liška
ti dala dobrou noc
a déšť se proplakal až k spánku
Podvečer vysypal svou slánku
do slzavého údolí
Pochybnost šmátrá o holi
kolem všech
vratkých vzdušných zámků
Na kahánku
má všední den
Hvězdným paprskem polapen
chráníš si v pěstích mušku štěstí
vlídné perutě nočních vánků
unášejí tě před slíďákem
před osminohou černou hvězdou pryč
do souhvězdí Labutě - - -
Liška
ti dává dobrou noc
A Princ se proplakal až k spánku
***
Je v tobě ticho
Je v tobě po žních
Je v tobě sladký naplněný sad
emocí
Tam za tvým obzorem se slunce skrývá před nocí
***
Blouznivá rybaří
na pokraji mdlé stoky
a úhoř jednooký
líhá jí u nohou
Rybářku ubohou
oliheň štíhloboký
objímá chapadly
A nazývá se smutek
Údy jí omývá
aby jí nezvadly
/ zná ukolébavku
jen od poslední sloky /
kadeře proplétá sarkasem od moří
Až jednou rybářka v západu pod červánky
na splavu ztracená s úhoři uhoří
***
V labyrintu tvé duše
je tma
Po vůni něhy ani stopa
a kdosi kope do dveří
Prudce
udeří srdce
o stěny své cely
Sám celý z oceli a hrůzou znehybnělý
rád by ses věšel
na skobě
nehmatné
Tma trvá
rohatá
Bez hlesu ďábel vešel
***
Haluzí mává
vítr v hrušních: Léto
usni!
Uschni otavo pokosená
ve vůni podzimního sena
uschněte drny
v strništích
drsné jak odložená žena
Usínej země
plodem oblá
a bez soucitu obnažená
k své těžké
hodince
Haluzí mává
jeseň v hrušni
podobná mamince
|
