na další stranu
Jaroslav Holoubek
TENKRÁT
Ten rok 1964 byl pro mě v mnohém zajímavý. Po maturitě na chotěbořském gymnáziu jsem pracoval jako osmnáctiletý archivář v Okresním archivu v Jihlavě. Nejdříve jsem měl na starosti inventarizaci fondu úmrtních oznámení jihlavských Němců, posléze katalogizaci internačního tábora ve Stonařově. Na jaře 1964 si mě dal zavolat můj šéf dr. František Hoffmann, který bádal hlavně v oblasti jihlavského horního práva, a zeptal se mě, kam chci jít studovat, jestli do Prahy nebo do Brna. A že prý v Brně na univerzitě mají lepší kontakty u profesora Šebánka a Duškové, než v Praze. Řekl mi, že Nová Ves u Chotěboře, odkud pocházím, a Jihlava, kde jsem tehdy pracoval, je přesně na poloviční cestě mezi Prahou a Brnem. Ale vzápětí dodal, že jak mě tak za ten rok poznal, si myslí, že na mě nemává z Moravy markrabě Jošt, ale že na mě mává od Vltavy Franz Kafka. A tím bylo rozhodnuto, že jsem té době před padesát lety přišel do Prahy. Několikrát jsem si halasovsky myslel, že se na Vysočinu vrátím, ale vypadá to, že se tam už nevrátím, byť se tam často aspoň na pár dní a rád vracím.
A tak se stalo, už o dva roky později, že jsem šel do Komorního divadla v Hybernské ulici na představení Sartrových Much a vedle vchodu do divadla jsem si všiml plakátku, který oznamoval, že v Praze 8 v ulici Krejčího č. 4 sídlí Klub mladých básníků a vydá časopis Divoké víno. V té chvíli bylo rozhodnuto, a dopadlo to tak, že jsem jednu chvílí pracoval jako student filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v v redakci Divokého vína v ulici V Jirchářích spolu s Petrem Cincibuchem jako redaktor Dívokého vína, což znamená, že Ludvík Hess byl vlastně po dr. Hoffmanovi mým druhým zaměstnavatelem v životě. Psal jsem do Divokého vína své básně a taky jsem překládal, v té době vyšel můj překlad Beckettovy básně Smrt je má jediná roční doba. Myslel jsem na něj hodně letos, když jsem vydal sbírku básní Veselý hřbitov.
Od té doby jsem často poznával básníky, kteří přicházeli a odcházeli, ale vždy měli něco společného s Divokým vínem. S Ludvíkem Hessem jsme se potkávali na jeho dalších štacích na okraji Prahy, až jsme se posléze našli u kolodějské obory, Ludvík za oborou v Hájku a já přímo v Kolodějích. Scházíme se na různých akcích u Ludvíka v Hájku, ve vzpomínkách mám Zdeňka Rytíře, Honzu Rosáka, Jirku Žáčka, Věrku Martinovou, Petru Janů, Karla Sýse, a samozřejmě naši Marušku Kafkovou a další, a jak ta léta utíkají, říkám si, jestli by Ludvík neměl ještě založit hnutí Seniorboxy pro odkládání starších lidi.
Při tom všem, co se dneska děje, si myslím, že je krásné setkávat se a vydávat literární časopis Divoké víno, a je nesmírně cenné, že v něm publikují i autoři mladí a že poezie i v době nekonečných televizních seriálů a zcela dokořán otevřených sociálních sítí, si lidé najdou čas a přečtou si tu a tam nějakou báseň.
TOSSA DE MAR
Ze zapečetěných snů
padají střemhlav slova
jak cestující básně z Berlína
Obracím v kalendáři
srpnové idy a kalendy
je to zpáteční cesta z pekla nebo ráje?
Svatá Marie tančí flamenco
vlasatí hadi tu sem tam hrají
Příběh vystupuje ze tmy
začíná zahradní slavnost
oči čtou
hovory se sluncem
to tajemství žen
které chtějí zvrátit prokletí rodu
genetické poselství radosti
co se může stát?
Běžíš tmou nahá po hradbách
z katalánských her
moře máš mezi nohama
a vstřícný klín je plný ryb
ten tanec
kdy myšlenky propadají sítem slov
Oživuji ten příběh který vyšel ze tmy
bude to zpáteční cesta z pekla nebo z ráje?
A děj se znovu rozplétá
a podzim couvá do léta
nebude nikdo potrestán
všechno je jinak
ústupky jako prověšené telegrafní dráty
vzteká se oddálená smrt
Na ňadrech sedmikámen
a v očích touha jak v korunách stromů
Vracíš se po tolika letech domů
sebevědomá roztoužená svůdná krásná
Jak ses sem dostala?
Vystoupila jsi z obrazu
písek vlny okno středověk
Černá Madona
hudba je srostlá s obrazy
Němá voda nespí jen zívá
voda mluví voda zpívá
tísní se u vrat věčnosti
kočky v oknech nebo na balkóně
plameny na hřbetě býka
nás provázejí výletním autobusem do Barcelony
a co ta krásná Francouzka
na školním výletě?
Chceš mě mít každý den
na pláži až k vrcholům hor
okapová roura se zalyká rzí
na autobusy cestovních kanceláří
padá mámení pěna a tříšť
A zatím ve strži
hluboko v očích
pár vyvrácených slibů
Nemohu zapomenout
popis ožívá
co je to u nebeských bran?
Rychlostní okruh nebo pěší zóna?
Na cílové čáře předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie
Tossa de Mar, Pridie Idus sextilibus AD 2008
|
