na další stranu
Jaroslav Holoubek
AMEN
Ďábel celé dny sedí na pomyslném žebříku do nebes,
dívá se, jak pod našima okny teče vodička
a zpívá si Suliku.
Rozkročen mezi staletími
se snaží mermomocí
dnem i nocí
vyštípat z Prahy genia loci.
Vycházím do zahrady sloves
a zase ten zrakový klam -
ovce a vlci na šancích,
poezie v rozkroku
a nad střechami
krouží hejna holubů.
Kde se ta báseň stala? Co se tam událo?
Nedá mi to, musím se tam jít podívat.
Někde v těch datech řádil virus.
Přicházíš z temného podsvětí,
mozek sedí na kolenou krátkodobé paměti,
slovesa tančí s podstatnými jmény
a předložky s adjektivy roztleskávají čtenáře,
kteří mě hledají za zdí na YouTube.
Knihy se už druhý den připravují
na útok proti zaměstnancům sběrny starého papíru.
Chtěl bych být zase chvíli sám sebou,
s tebou,
ale ten verš mě pronásleduje,
na třikrát blažený
mezi hříchy vzlíná jak pečetní prsten.
Buď moje poezie česká
a neuveď mě v pokušení,
ale zbav mě od všeho zlého.
Amen.
|
