na další stranu
Jaroslav Holoubek
Adventní menu
Vcházíme slovo za slovem
do volného moře
a z toho filmu
se nedá už nic vystřihnout
Staletí plná vleklých chyb
Voní nedělní pečená husa
a nad Čechami Polskem a Německem
poletují kacíři
Je listopad
a svět se hrne na jatka
Kdopak nás asi sní?
Ta třetí
Ó bože můj
dnes v noci jsem spal se dvěma ženami
Bylo záludné bezvětří
až do prvního dějství změn
Pak se k nám vtísnil nepokoj
že jednu chci víc než druhou
Motýl si skládá křídla
do jehlanu
Jedna si sedá na žebřiňák
mezi příbuzné
a druhá bruslí na psích výkalech
Jen ty tu sedíš sama
provdaná
za ředitele městské policie
Všeho moc
Elmarie peče koláče
zlolajným Keltům
z rohů peří a dřeva
V podpaží tě svědí
černá koule spravedlnosti
bradavkami jezdí na oku Afriky
To jsme daleko nedojeli
A jak jsi roztoužená
říkáš abych začal
Býk skáče ještě jednou
aby vylepšil krev
pod kopyty rozpuštěná žula
jako před rokem
všeho moc škodí
všeho moc
černá noc
chlastu moc
Točte se dějiny
nebo to zapomenu
Dotek nesmrtelnosti
Řekla mi
že to nemá smysl
když se na nás
budou dívat magistrátní úředníci
Oholila sis klín
otcovou břitvou
co přijde teď?
Štvanice v křivoklátských lesích
zajíc v přemetech
hladová zeď z ještěřích vajec
Saháš si mezi nohy
je to jak dotek nesmrtelnosti
Všechno bolí
v duši chrastí
mačkám ti prsa
a tělem projíždí vlak –
srandovní spoluobčané
kořalové a maškarády
Co bylo – bylo
jde o to jestli tě to nadnáší
nebo táhne dolů
Láska je tvář
za zamrzlým oknem
všechno tak podivně couvá
do užaslých zřítelnic
Orgasmus a sen o rodinném domku
V zavřených očích je ten obraz
který uplývá a trvá
Stýská se rukám po rukou
a ústům po ústech
Nejsi prvá…
Z věčného pohybu a živé vody sen
Kdybys tak žila za Prahou
v rodinném domku
a měla tělo zelené
motýlí křídla na vánočním stromku
Snad bych ti půjčil i svůj knír
je zakousnutý do nebe a kokrhá
Přišel bych za tebou
tak jako tenkrát vyhnán dějinami
a chtěl bych mít tě den
Při orgasmu mi šeptáš
žes chtěla zůstat dítětem
|
