literární časopis založený v roce 1964

Pavel Verner

Maličký ignorant

Té radosti vůkol, velebně, tiše
se stromeček v koutě rozsvěcuje.
Jen já mám divný pocit v břiše.
Proč mě ten Ježíšek ignoruje?

V jásotu dětí planou svíce
a dárkový papír poletuje.
Jenom mně hrůza svírá plíce.
Zase mě Ježíšek ignoruje!

Purpura na plotnu noviny nese.
Rodí se Kristus Pán, pastýř duje.
Mé oči žadoní, ruka se třese.
Však Ježíšek mě ignoruje.

Koho jsem zabil, koho okrad?
Koho jsem přistih že fluktuuje?
Komu jsem z ostrova vyfouknul poklad,
že mě ten Ježíšek ignoruje?

Zapomněl jsem snad převést slepce,
kterého kamion masakruje?
Nezapomněl, šel sám a křepce,
tak proč mě Ježíšek ignoruje?

Mluvil jsem snad špatně o Klausovi?
Řekl jsem jen, že se naparuje.
Nemoh jsem tušit, že se to doví
Ježíšek — teď mě ignoruje.

Neměl jsem v podchodu kupovat růže
pro tu, co dávno mě nemiluje.
Koupil — a stejně to nepomůže,
vždyť Ježíšek mě ignoruje.

Stromeček mění se v zlého draka,
co posmívá se mi z temné sluje.
Haranti vřeštěj, tchyně kdáká
a Ježíšek? Ten mě ignoruje.

V Súdánu černoušek večeří červy.
Nad hlavou moskyt mu poletuje.
Mám z toho ze všeho špatný nervy
a k tomu mě Ježíšek ignoruje.

Zbytečně sbíral jsem barevné kovy
a všechno, co se dnes vykupuje
v naději, že se to Ježíšek doví.
Snad to ví. Jenže mě ignoruje.

Vím, on se naštval, že nebyl jsem volit,
že mizera jsem, který nehlasuje
a že jsem líný se koupat, holit.
Proto mě Ježíšek ignoruje

Vždyť já se polepším, začnu spořit
stanu se tím, který abstinuje.
Přestanu se každý ženský dvořit…
pořád mě Ježíšek ignoruje?

Ignoruje a provokuje, a oslátko ho zahřívá.
Pochrupuje a pobrukuje, mně slzy stékají do píva.

Těším se na vánoce příští, budu už lepším člověkem.
Ježíšek vejde, přezuje se, a v rituálu odvěkém

zjistíme si, co televize nám na Štědrý den nabídla
a otevřeme si láhev vína, koupenou v akci u Lidla.