Slovo úvodem

Při sestavování Divokého vína 4/2003 jsem se slzou v oku listoval v prvních dvou číslech roku 1965 a vybral jsem z nich básničky, které jsou mi dosud milé. Přidávám verše a texty aktuálně mladých autorů, jež mi poslali do současného internetového Divokého vína.

Jsou ze sbírky Mihotání Jana Procházky, od starého známého Martina Plotze, slohová práce Edity Zeithammerové, kterou pochválil i její pan profesor, povídky Tomáše Novotného a sedm básní brněnského Petra Zemka. A přidávám dva výtvarníky — Skiola Podragu, malujícího hudebníka a spisovatele, Čecha žijícího momentálně v Paříži, a Jiřího George Bohdala, muže, jenž se po více jak třech desítkách let vrátil z Kanady do Prahy.

Hrabal i Divoké víno patří k Libni, a tak jsem se zaradoval, když mi František Cinger nabídl k publikování svoji zasvěcenou studii o Bohumilu Hrabalovi. Najdete ji v tomto čísle a příště vám napíšu o vztahu Hrabal versus Divoké víno.

Ve chvíli, kdy jsem dopsal předchozí slova, se začala hřebit klisna, ustájená v boxu jen pár metrů od mého psacího stolu. A tak vám, milí čtenáři, píšu, že se na Hájku v noci ze 17. na 18. května ryzce Behistě narodil hřebeček Bestman, vraník po otci Manorovi, hřebci cválajícím už po nebeských pastvinách. Pozdrav z věčnosti…

K básničkám dětí poezie přidávám současné dosud nepublikované básničky Jiřího Žáčka a Karla Sýse, které mi ti dva kluci pro vás dali. Na poslední chvíli jsem Vítka Nováka, jenž internetovou podobu připravuje, zadržel, aby nepustil do světa všechny jejich básničky. Zamkl jsem je zase do šuplíku. Dnes vypouštíme jen návnadu, abyste se měli na co těšit — za dva měsíce vyjdou další.

L. H.

došlo po uzávěrce

Komentátor deníku Právo Pavel Verner měl z uveřejnění své básničky z roku 1965 v internetové podobě takovou radost, že se ode mne nechal přemluvit a poskytl mi tři básničky ze své nedávné „dospělé“ tvorby. Jsou veselé i poetické a potěší nejen vás, čtenáři, ale i tři tradiční autory Divokého vína, jejichž jména jsou ve verších Pavla Vernera zakleta.

soutěž

Česko-slovenský fejeton Brno 2003

Mluvil jsem
s Allenem Ginsbergem

První lednové číslo roku 1965 s jasně červenou obálkou jeho vydavatelé rozeslali na všechny střední školy v republice. Jsouce studenty Střední všeobecně vzdělávací školy Na Zámečku v Praze 8 Libni cítili se býti středoškoláky a troufli si tudíž oslovovat zase středoškoláky. Leč jejich středoškoláctví se chýlilo ku svému konci — za několik měsíců by měli maturovat. Po 38 letech si kladu otázku — jak jsem vlastně mohl odmaturovat, škole jsem nevěnoval prakticky žádný čas. V prvních čtyřech měsících roku 1965 jsem se svými kamarády, především Mílou Machálkem a Petrem Cincibuchem, jenž si vzal na starost grafickou úpravu časopísku, stihl vydat čtyři čísla Divokého vína „nudlového“ formátu čítající 32 stránek a obálku. Navíc jsme pořádali pravidelná představení divadla poezie a text-appealy v klubových prostorách Divadla S. K. Neumanna v Libni, v dnešním Divadle Pod Palmovkou. Ze sklepa v Krejčího ulici se totiž nájemníkům v čele s agresivním panem Kladivem a za pomoci Veřejné bezpečnosti podařilo mladé básníky vypudit.

Podraga: Zaměstnaní a nezaměstnaní text doprovázejí obrazy
Skiola Podragy

V tiráži se objevilo jméno Josefa Picka zastávajícího spolu s Johanou Vondřejcovou-Kohnovou post lektora. Vliv na tvář časopisu sice neměl, ale pracoval v Pionýrském domě v Karlíně jako vedoucí literárního kroužku a z naší strany se tenkrát asi jednalo o úlitbu. V karlínském „baráku“ jsme totiž díky velice vstřícnému postoji tehdejšího ředitele Oty Mageta nalezli teplé a suché zázemí. Ota byl a dodnes je miláček. Nebyli jsme zcela monotématičtí, kromě smolení básniček jsme třeba s Otou Magetem sjeli jihočeskou Otavu. Kromě výše jmenovaných se na vydávání prvních čtyř čísel roku 1965 podíleli moji spolužáci z libeňského gymnázia — Jarda Fiala, Robert Šmied a Václav Hlásek.

V recitovaných pořadech Klubu poezie se v té době angažovala hezounká Eva Wágnerová, ale i Jaromír Hanzlík a Petr Štěpánek. Prozradím vám, čtenáři milí, jak se jmenoval pořad z mých vlastních uměleckých děl — Nevlastní lásky… Naštěstí jsem tuhle sbírku nikdy knižně nevydal, ač jsem to coby mladý básník měl v úmyslu. Je mi to ke cti, že? Stateční posluchači našeho divadla poezie si moje veršíky vyslechli při pořadu 3. května 1965… Neodolám a vám pro radost a sobě pro posměch jednu svoji otištěnou v lednovém čísle roku 1965 předložím veřejnosti ještě jednou po třiceti osmi letech. Na kterou básnířku jsem si asi myslel při psaní veršíků…?

Podraga: Šťastný řidič traktoru Podraga: Plavci ve tmě

První stranu Divokého vína 1/65 vzedmula svojí erotikou Helena Pěkná v básničce Procházíš mnou. Byla odvážná ta krásná židovská holka. Mladičká se provdala za Jana Samohela — nepsal špatně, panáček, tak jsme mu básničku otiskli o stránku dál. Petr Cincibuch měl v Divokém víně 1/65 básničku Starší, v níž jistě netuše, kam se jeho šéfredaktor řítí, použil verše o koních i o hříbátku. Celé Divoké víno vyzdobil svými kresbami stylizovaných koníčků, jež pro vás Vítek Novák naskenoval. Pod pseudonymem Fxyr Toza vyšly básničky Kulturní restaurace, Když jdu zelenými lesy syrovými… a Na vysočině, stála by za přečtení, nebýt tak dlouhá k opisování. Ve verších nalézám zase slova „koňské ržání“… Kdo se skrýval za jménem Fxyr Toza nevím a ani jsem nevěděl. Přihlásíš se mi po letech, Básníku? Janu Ledererovi vyšla básnička Chuť vína, je krátká, tak vám ji opíšu. Na prostřední dvoustraně je rozhovor s básnířkou Vladimírou Čerepkovou, z něhož vyplynulo, že je jí skoro všechno jedno a na nic si nepamatuje. Když jsem se s ní kamarádil, všechno jí jedno nebylo. Vladimíra žila nějaký čas s Jiřím Ostermannem, zakladatelem Violy, nejlepším recitátorem, jakého jsem kdy slyšel. Prý byl homosexuální, ale na mne si nikdy nic nezkusil, ač jsme spolu o rok později trávili hodně času. Uvedli jsme spolu v kostele Svaté Kateřiny surrealistickou báseň Obestín. Detaily ale až za rok… Škoda, že mi čas nedovolí přepsat povídku Aleny Vašatlové Noční můry. Přepíšu ale básničku Oldřišky Svobodové, již Petr Cincibuch ilustroval ňadry. I po letech jsem si jist, že Oldřiščinými.

Podraga: Pěknej pár Podraga: Neočekávaný útok na jachtu Prada

Za dezert čísla 1/65 považuji dvoustranu s básničkami Zdeňka Rytíře. S úspěšným současným textařem jsme tehdy vytvořili společenství dvou čekatelů. Čekávali jsme oba před Umělecko-průmyslovou školou na Žižkově. Zdeněk Rytíř čekal na Valérii Chmelovou, já na Helenu Pěknou. Zdeněk s oblibou popisoval Valériina prsa, že prý jsou do špiček jako prsa černošek. Jednou jsme se Zdeňkem Rytířem strávili noc čekáním na obě mladé dámy na nádraží Praha Střed (Masarykovo). Byly se školou na výletě a vlak měl zpoždění. Velkolepým zážitkem se Zdeňkem bylo rozesílání Divokého vína. Neměli jsme na obálky a tak jsme se rozhodli, že časopísky zabalíme do papíru a zalepíme. Od hodné úřednice na poště jsme získali vědro hnědého lepidla, jímž jsme postupně pomazali celý náklad, sami sebe i vypůjčenou kancelář Kulturního domu v Bráníku. Všechna čísla se nenávratně slepila k sobě, my k nim, poštovní úřednice k nám… Šli jsme tak jednou se Zdeňkem po Praze kolem hračkářství, požádal mě o pětikorunu, že si chce koupit foukací harmoniku. Nedivte se, stála opravdu pět korun. A že si tu harmoničku přidělá na dráty kolem hlavy, bude na ni foukat a přitom hrát na kytaru. A skutečně, opravdu tak pak hrál, a nejen on.

Poslední dvoustránku prvního čísla roku 65 obsadily dvě básničky Běly Zigmundové. První z nich je o koních, druhá o zebrách. Ach, ty souvislosti…

Pro úplnost vypíšu dosud nejmenované autory DV 1/65. Byli to Zdena Mikešová, Monika Táborská, Bohumil Košťál, Jan Helmann, Jiří Hermach, Jan Horálek a Karel Višňák, fotografie jsme otiskli Olze Svobodové a Janu Krupkovi, výtvarníkem čísla byl J. Grüner.

Podraga: Nosní klání Podraga: Marlboro Woman

Druhé číslo ročníku 65 mělo zelenou obálku a přineslo na první stránce dvě básničky Ivana Rösslera. Pobavilo vás to? Následovala dvoustrana s verši Milana Kučery a já vám jednu básničku přepíšu, abyste tušili, jaké to tenkrát bývalo. Leč ani písmenko si tentokrát nepřečtete z veršů Luďka Hesse. To jsem já, na Luďka mě přejmenoval Petr Cincibuch, jenž mi tak říká dodnes. Na třech stránkách publikoval Jan Čech, mladičký blonďáček z Vršovic, jehož čas se začal naplňovat.

Svoji první básničku Pár slov na omluvu publikoval v Divokém víně dnešní redaktor Práva Pavel Verner. V doprovodném dopise si stěžoval na nelítostnou kritiku lektorů v redakcích, prý mu vytýkali nesrozumitelnost, již on shledal u básní publikovaných v Divokém víně taky.

Pro úplnost výčet nezmíněných autorů otištěných v Divokém víně 2/65: Petr Cincibuch, Jan Cimický, Emanuel Janouš, Michael Třeštík, Jaromír Kazda, Ivana Eliášová, Vladimír Kučera, Jan Rybák a Jan Samohel. Báseň Juliana Tuwima přeložili Vladimír a František Kafkovi, Jurije Pankratova Luboš Svoboda. O švýcarském umění současnosti napsal Urs Mächler, autorem fotografií byl Tomáš Procházka, Ginsbergovu fotku pořídil Miloš Choutka. Kresbami DV 2/65 vyzdobil Petr Cincibuch.

Allen Ginsberg (foto: Miloš Choutka) Prostřední dvoustrana DV 2/65 přináší rozhovor Václava Hraběte, Emila Machálka a Ludvíka Hesse s americkým básníkem Allenem Ginsbergem. Moje největší životní setkání! Allen Ginsberg vystupoval nejen ve Viole, ale recitoval, hrál a zpíval i ve sklepě našeho Klubu poezie v Krejčího ulici a dovedli jsme jej i na setkání v libeňském divadle SKN. Do Prahy přiletěl z Havany 19. února 1965. Vyprávěl nám, že na Kubě jej vyhostili, protože dělal milostné návrhy ministrovi Castrovy vlády. Líbil se mu. V Praze se mu líbili kluci i holky a do postele s ním chtěli všichni. Z básníků kolem Divokého vína si oblíbil nejvíc Jana Samohela a Pavla Berana. Se mnou bohužel nic neměl, ale nakreslil mi alespoň obrázek. kresba A. G. Řekl nám: „Po dlouhý čas jsem byl jen homosexuální, ale pak jsem zase vstoupil do svého těla a pocítil, jak jsou ženy něžné.“ Ve sklepě Klubu poezie nám zpíval nekonečnou píseň s jednoduchým stále se opakujícím textem: „Hariom na móši vá, hariom na móši vá…“ Rytmus udával malými činelami. V libeňském divadle byl při setkání s Ginsbergem i Ladislav Landa. Všichni chtěli něco od Ginsberga podepsat, Láďa mu předložil k podpisu Komunistický manifest. Ginsberg přeškrtal jména Marxe a Engelse a podepsal se jako autor. Ve Viole se kdosi odvážil dát mu podepsat svůj klobouk. Ginsberg si na něj místo podpisu sednul a hlasitě se uprdnul…

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další