na další stranu
Karel Sýs
Devatero božích jmen
Žít ze dne na den
to se lehko řekne
První den tě cítím na jazyku druhý už jen ve špičkách prstů
třetí den si tě ještě stvořím
čtvrtý den vysním...
A pak jen dlouhé dlouhé krupobití
prachu na mezuzu z níž vypadl lísteček...
Když tu nejsi
Přichází smrt a má tak mlsné oči
a já jí nedokážu odepřít
kapku svého mlíčka na talíři
Přichází smrt a má tak divné zuby
rozdrtí mne na prach
Vidíš?
Ještě víří
* * *
Bože spoj ty co k sobě patří
polibkem delším nežli čekání
Propleť jim ruce jak prameny vánočky
Nebo je nech běžet jako rovnoběžky
které zapomněly
že se nikdy nepotkaly!
* * *
Jsem tvoje schránka dole otevřená
křehké věci propadaly na zem
uprostřed máje zpopelněné mrazem
Jsem tvoje mrtvá schránka kterou nevybíráš
* * *
Tvé tělo pluje kdesi v mlhovině
Tvá duše mne přestala navštěvovat
Ulice ztratily jména
Plazím se po nich
jak vyschlý brouk
jemuž vytrhli ze zad špendlík
* * *
Jsem osiřelý vodovodní kohoutek
Horká a studená
— vody se nedořežeš
a kost a kámen tekly naposledy v prahorách
Kdo se ustrne?
Na koho mám křičet:
Teču? Tečeš?
* * *
Jsem studna vyvrtaná naslepo Miláčku nakloň se
schoval jsem ti pramen
tam na dně tam kam nikdo jiný nedosáhne
* * *
Jsem deska s jedinou rýhou:
stesk stesk stesk stesk stesk
Jsem čerstvě pozlacený hromosvod
a nemám blesk
Jsem právě dokouřený doutník
chci zpátky mezi rty
Elektron jedináček
uprostřed prázdnoty
Můj kabát nikdo nedopíná
Zavřu se dovnitř Zima
Venku je nestoudně krásně
Teprve soumrak mě zdrtí
o slepičí krok k smrti
k verši poslední básně
* * *
Jsem nit bez knoflíkové dírky
Neprojdu uchem tvé jehly
A přece jsem ještě včera — jiný
procházel ouškem chlupatým
jak kunda kopretiny
* * *
Ovíjel jsem ti kotníky
pnul jsem se po tvých prsou
Přesadilas mne od sebe
Nesu si s sebou tvou hlínu
Co se mi nesplnilo
Hrnečku vař
Oslíčku otřes se
Stolečku prostři se
A ty se mi vrať
* * *
Čekám na telefon
jako pes na krmení
Milá doma není
Království za mobil
Něco se ve mně mění
čekám na zazvonění
ale ty mlčíš
Nebo mně zamrzly uši?
* * *
Má obloha je prázdná
kde jsi hvězdo má
Daleko za horama
spouští se opona
Vybledla létavice
zase nebudeš má
Vycházíš pro jiné
já za obzor zapadám
Keplerovy zákony
Obíhám kolem tebe
obíháš kolem mne
Od tebe ke mně je blízko
jak k srdci od srdce
Vysadilas mne z pantů
Jsem jenom já Jenom ty
dvě srdce na mrazáku
lhostejné planety
Třetí týden
Už jsem jen urna
prošlá popelnice
Datum na víčku
datum na dně
Šeříky skončily
růže jsou na odstřel
jiřiny na ocet
duše na kost
* * *
Žiju jen na jaře
Pak se rozběhne ten čas
kdy radost po radosti
opadává z nás
Takže zas příště
Sbohem a nashle
zelený proutku v šatech do rakve
* * *
Ach proč ten jarní čas
tolik mučí osamělé z nás?
Proč se nejstrašněji stůně
za hradbami šeříkové vůně?
V předpeklí pestíků a blizen
jsem otrhán posečen a sklizen
Naježen latami samčích květů
vrhám se vstříc odkvetlému světu
Ach čelit běsnícímu jaru bez lodivoda
přístav stáhl čelist: Samá voda!
Zatímco přihořívá Ještě Ještě!
tisknu se na roztažené kleště
Bez azbestové vesty toužím slyšet Hoří!
zatímco se do mrazivých prostěradel nořím
Blázen milenec který neoře
ale kočičku vystrčili za dveře
Zvony včera odletěly do Říma
nebe po nich sotva zahřímá
Není kam utéci
z hrdého člověka stáváš se věcí
Kdesi za horama vadne velký třesk
a železná opona se spouští mezi náma
* * *
Poslední minuta na kartě
Co říct?
Jako před popravou:
Zastřelíte mě
ale já umírám láskou!
* * *
Ztrácíš se mi Malá tečka v metru
má drahá tečka v savém papíru
Miláčku můj v ocelovém svetru
ukovaném příliš těsně na míru
Holčičky se smějou zatímco se spouštím
rozpačitě jako poprvé
pro jahodu v zrezivělém houští
pro jahodu která raní do krve
Chytám se jak student nápovědy
až mi tvoje polekané oči poví
kam položit ruce a kam aktovku
a tvé tělo které vlastně neznám
září v zeleni jak hnědá hvězda...
Posílám ti báseň — křehkou vlaštovku
|
